Chulin 27a חולין

MIŠNA: Kdo porazí jeden [znak] u ptáka a dva u dobytka, jeho porážka je platná; a většina jednoho je jako celý. Rabi Jehuda říká: [Je třeba], aby porazil krční žíly. Polovina jednoho u ptáka a jeden a půl u dobytka – jeho porážka je neplatná; většina jednoho u ptáka a většina dvou u dobytka – jeho porážka je platná.

GEMARA: „Kdo porazí“ – dodatečně ano, předem ne? „Dva u dobytka“ – předem ne?! Až kam má porážet a pokračovat? Chceš-li, řekni: [vztahuje se to] na „jeden u ptáka“; a chceš-li, řekni: na „většina jednoho je jako celý“.

(Mnemotechnická pomůcka: K-M-Š.)

Řekl Rav Kahana: Odkud [víme], že porážka je od krku? Neboť je řečeno: „A porazí [וְשָׁחַט] mládě skotu“ (Lv 1,5) – z místa, kde se sklání [שָׁח], očisti ho [חַטֵּהוּ]. Odkud [víme], že toto „chatehu“ je výraz pro očištění? Neboť je psáno: „A očistí [וְחִטֵּא] dům“ (Lv 14,52). A chceš-li, řekni odtud: „Očisti mě yzopem, a budu čistý“ (Ž 51,9).

Ale řekni: od jeho ocasu, [který] se sklání! Z toho [plyne], že vyžadujeme [místo], které je vztyčené, a toto se sklání stále. Ale řekni: od jeho ucha! Vyžadujeme „krev duše“ [tepennou krev], a ta tam není.

Ale řekni: že trhá a pokračuje, až dospěje ke krvi duše! A dále: odkud [víme o] přerušení, tlačení, skrytém řezání, šikmém řezu a vytržení? Spíše je to tradice; i porážka od krku je tradice.

A k čemu přichází verš? Aby [zvíře] nebylo rozpůleno jako „gistra“.

Rav Jejmar řekl: Verš říká: „A zabiješ [וְזָבַחְתָּ]“ (Dt 12,21) – z místa, odkud teče [זָב], rozbij ho [חַתֵּהוּ]. Z čeho plyne, že toto „chatehu“ je výraz pro rozbití? Neboť je psáno: „Neboj se a neděs se [תֵּחָת]“ (Dt 1,21).

Ale řekni: od jeho nosu! Vyžadujeme, aby teklo kvůli rozbití, a odtud teče samo od sebe. Ale řekni: od jeho srdce! A dále: odkud [víme o] přerušení, tlačení, skrytém řezání, šikmém řezu a vytržení? Spíše je to tradice; i porážka od krku je tradice.

A k čemu přichází verš? Aby [zvíře] nebylo rozpůleno jako „gistra“.

Ve škole rabiho Jišmaela učili: „A porazí [וְשָׁחַט]“ – nečti „ve-šachat“, nýbrž „ve-sachat“: z místa, kde mluví [סָח], očisti ho [חַטֵּהוּ].

Ale řekni: od jeho jazyka! Vyžadujeme krev duše, a ta tam není. Ale řekni: že trhá a pokračuje, až dospěje ke krvi duše! A dále: odkud [víme o] přerušení, tlačení, skrytém řezání, šikmém řezu a vytržení? Spíše je to tradice; i porážka od krku je tradice.

A k čemu přichází verš? Aby [zvíře] nebylo rozpůleno jako „gistra“.

A tanaita to odvozuje odtud, neboť se učí: Rabi Chija řekl: Odkud [víme], že porážka je od krku? Neboť je řečeno: „A synové Áronovi, kohanim, rozloží kusy“ (Lv 1,8).

Písmo nepotřebovalo říkat „hlavu a tuk“. Proč Písmo říká „hlavu a tuk“? Vždyť hlava a tuk byly zahrnuty mezi všechny kusy; proč byly vyjmuty? Protože je řečeno: „A stáhne zápalnou oběť a rozseká ji na kusy“ (Lv 1,6) – mám tu jen kusy, které jsou zahrnuty do stahování; odkud [víme, že se má] zahrnout hlava, která již byla oddělena? Proto Písmo učí: „Jeho hlavu a jeho tuk, a rozloží“ (Lv 1,12).

Z toho, že říká „hlava, která již byla oddělena“, plyne, že porážka je od krku.

Ale tanaita začíná „hlavou a tukem“ a končí „jeho hlavou a jeho tukem“! Takto říká: Odkud [víme, že se má] zahrnout hlava, která již byla oddělena? Proto Písmo učí: „Hlavu a tuk“ (Lv 1,8).

A k čemu potřebuji „jeho hlavu a jeho tuk“? To je třeba k tomu, co se učí: Odkud [víme], že hlava a tuk předcházejí všem kusům? Proto Písmo učí: „Jeho hlavu a jeho tuk, a rozloží.“