Toto „nebo“ je potřebné k rozdělení: neboť bych mohl myslet, že není povinen, dokud neporazí býka a jeho mládě i ovci a její mládě; proto nás učí rozdělit. – Rozdělení se vyvozuje z „jeho mládě“.
האי או מיבעי ליה לחלק דס"ד אמינא עד דשחיט שור ובנו שה ובנו לא מיחייב קמ"ל לחלק מבנו נפקא
Ale stále je potřebné k tomu, co bylo učeno: Kdyby bylo řečeno „býk a ovce a jeho mládě“, řekl bych: dokud neporazí býka i ovci i jeho mládě. Proto verš praví: „Býka, či ovci – je i jeho mládě“ (Lv 22,28). Což se to nevyvozuje z „nebo“? Ne, z „je“.
ואכתי מיבעי ליה לכדתניא אילו נאמר שור ושה ובנו הייתי אומר עד שישחוט שור ושה ובנו ת"ל (ויקרא כב, כח) שור או שה אותו ואת בנו מאי לאו מאו נפקא ליה לא מאותו
To je v pořádku podle rabínů, pro něž je „je“ nadbytečné. Ale podle Chananji, pro něhož „je“ nadbytečné není, odkud má rozdělení? Rozdělení nepotřebuje verš, neboť zastává [názor]rabi Jonatana.
הניחא לרבנן דמייתר להו אותו אלא לחנניה דלא מייתר ליה אותו לחלק מנא ליה לחלק לא צריך קרא דסבר לה כר' יונתן
Neboť bylo učeno: „Kdokoli by zlořečil svému otci a své matce“ (Lv 20,9) – z toho mám jen [případ, kdy zlořečil] otci i matce. Otci bez matky a matce bez otce – odkud? Verš praví: „Zlořečil svému otci a své matce“ (Lv 20,9) – otci zlořečil, matce zlořečila. To jsou slova rabi Jošijahua.
דתניא (ויקרא כ, ט) איש אשר יקלל את אביו ואת אמו אין לי אלא אביו ואמו אביו שלא אמו ואמו שלא אביו מנין ת"ל (ויקרא כ, ט) אביו ואמו קלל אביו קלל אמו קלל דברי ר' יאשיה
Jaký je důvod rabínů? Neboť bylo učeno: Mohl bych myslet, že [zákaz] je i jeho mládě platí u samců i u samic. Ale je to vyvoditelné: Je zde povinnost a je povinnost u [zákazu brát] matku s mláďaty. Jako tam, kde je povinnost u matky s mláďaty, [platí] u samic a ne u samců, tak i zde, kde je povinnost, u samic a ne u samců.
מ"ט דרבנן דתניא יכול יהא אותו ואת בנו נוהג בין בזכרים ובין בנקבות ודין הוא חייב כאן וחייב באם על הבנים מה כשחייב באם על הבנים בנקבות ולא בזכרים אף כשחייב כאן בנקבות ולא בזכרים
Ne! Řekneš-li to o matce s mláďaty, kde [Tóra] nepostavila to, co je po ruce, na roveň tomu, co po ruce není, řekneš to snad o [zákazu] je i jeho mládě, kde postavila to, co je po ruce, na roveň tomu, co po ruce není?
לא אם אמרת באם על הבנים שכן לא עשה בה מזומן כשאינו מזומן תאמר באותו ואת בנו שעשה בו מזומן כשאינו מזומן
Proto verš praví „je“ – jedno, a ne dvě. Poté, co Písmo [tak] rozlišilo, vracím se k úsudku: Je zde povinnost a je povinnost u matky s mláďaty. Jako tam, kde je povinnost u matky s mláďaty, [platí] u samic a ne u samců, tak i zde, kde je povinnost, u samic a ne u samců.
ת"ל אותו א' ולא ב' אחר שחלק הכתוב זכיתי לדין חייב כאן וחייב באם על הבנים מה כשחייב באם על הבנים בנקבות ולא בזכרים אף כשחייב כאן בנקבות ולא בזכרים
Co znamená „chceš-li, řekni“? Kdybys řekl, že „je“ (oto, rodu mužského) znamená samce, praví se „jeho mládě“ – ten, jehož mládě se táhne za ním; to vylučuje samce, za nímž se jeho mládě netáhne.
מה אם נפשך לומר וכי תימא אותו זכר משמע הרי הוא אומר בנו מי שבנו כרוך אחריו יצא זכר שאין בנו כרוך אחריו
Originál: Chullin 78b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.