Chulin 90b חולין

nebylo třeba verše, aby je zahrnul; verše bylo třeba pro šlachu kyčelní, je-li spojená.

A rabanové? [Ti vykládají:] „Z napajedel Izraele“ (Ez 45,15) – z toho, co je dovoleno Izraeli.

A Rabi? Je to jako s lojem a krví [které jsou zakázané, a přesto jdou na oltář]. A rabanové? U nich je to jiné, protože jejich přikázání je takové [aby šly na oltář].

Rav Huna řekl: Šlachu kyčelní zápalné oběti vyjme [a hodí] na hromadu popela. Rav Chisda řekl: Pane můj, je snad psáno: „Proto nebude jíst oltář“? „Proto nebudou jíst synové Izraele“ (Gn 32,33) je psáno!

A Rav Huna? [Vykládá:] „Z napajedel Izraele“ – z toho, co je dovoleno Izraeli.

Namítají: Šlachu kyčelní z pokojné oběti odklidí do stoky, a [šlachu] ze zápalné oběti vynese [na oltář]. Neznamená to snad, že ji vynese a spálí?

Ne – vynese ji a [tam] ji vyjme. A když ji stejně vyjme, proč ji vynáší? Protože se praví: „Přines to přece svému místodržiteli“ (Mal 1,8) [– nepřináší se rozporcované].

Učí se v baraitě v souladu s Rav Hunou: Šlachu kyčelní z pokojné oběti odklidí do stoky, a [šlachu] ze zápalné oběti vyjme [a hodí] na hromadu popela.

Učili jsme se tam v Mišně: Hromada popela byla uprostřed oltáře, a někdy na ní bylo na tři sta kor. Rava řekl: To je nadsázka.

Napojili [obětní beránek] tamid ze zlatého poháru. Rava řekl: To je nadsázka.

Rabi Ami řekl: Tóra mluvila nadsázkou, proroci mluvili nadsázkou, mudrci mluvili nadsázkou. Mudrci mluvili nadsázkou – to, co jsme právě řekli.

Tóra mluvila nadsázkou: „Města veliká a opevněná až do nebe“ (Dt 1,28). Proroci mluvili nadsázkou: „A země se rozštípla od jejich hluku“ (1Kr 1,40).

Rabi Jicchak bar Nachmani řekl, že Šmuel řekl: Na třech místech mluvili mudrci nadsázkou, a to jsou: hromada popela, vinná réva a opona. Hromada popela – to, co jsme řekli.

Vinná réva – jak jsme se učili v Mišně: Zlatá vinná réva stála u vchodu do svatyně, natažená na kůlech, a každý, kdo daroval bobuli nebo hrozen, ji přinesl a zavěsil na ni. Rabi Elazar, syn rabiho Cadoka, řekl: Stala se událost a bylo spočítáno tři sta kohanim, [kteří byli potřeba,] aby ji odklidili.

Opona – jak jsme se učili v Mišně: Raban Šimon ben Gamliel říká jménem rabiho Šimona, zástupce [veleknězova]: Opona byla tlustá na dlaň, tkaná na sedmdesáti dvou osnovních nitích, a každá nit měla dvacet čtyři vlákna. Její délka byla čtyřicet loket a šířka dvacet loket, byla zhotovena za osm set dvacet tisíc [denárů], dvě se zhotovovaly každý rok, a tři sta kohanim ji ponořovalo [do mikve].

Na pravé kyčli i na levé kyčli. Naše Mišna není podle rabiho Jehudy, neboť se učí v baraitě: Rabi Jehuda říká: Platí jen na jedné, a rozum rozhoduje, že na pravé.

Byli tázáni: Je to pro rabiho Jehudu jisté, a co [znamená] „rozum“? Rozum Tóry; nebo je na pochybách, a co [znamená] „rozum“? Rozum se kloní [k tomu]?

Pojď a slyš: Kosti, šlachy a zbytky se spálí šestnáctého [nisanu]. A rozebírali jsme to: Tyto šlachy – co s nimi? Jsou-li to šlachy masa, ať je sní; a pokud zbyly, to jsou přece zbytky. Spíše šlachy krku – nejsou-li to maso, ať je vyhodí!

A Rav Chisda řekl: Bylo to potřeba jen pro šlachu kyčelní, a to podle rabiho Jehudy, který říká, že [zákaz] platí jen na jedné.

Řekneš-li, že je na pochybách, je to v pořádku. Ale řekneš-li, že je mu to jisté, ať tu dovolenou sní a tu zakázanou vyhodí!

Rav Ika bar Chanina řekl: Opravdu ti mohu říci, že je mu to jisté, a zde jde o případ, kdy byly rozpoznány a nakonec se smíchaly.