Eruvin 30a עירובין

ale šaty bohatých pro chudé ne!

A kdybys řekl: tady [se postupuje] přísněji a tady přísněji – vždyť se učí v baraitě: Rabi Šimon ben Elazar říká: Pro nemocného a pro starce se dělá eruv podle [množství] jeho jídla, a pro žrouta podle průměrné hostiny každého člověka. To je námitka.

A řekl snad rabi Šimon ben Elazar takto? Vždyť se učí v baraitě: Rabi Šimon ben Elazar říká: Og, král Bášanu – jeho vchod [je] podle jeho velikosti.

A Abaje [odpoví]: Co tam má udělat? Zbořit [zeď] a vyjít?

Byla jim položena otázka: Nesouhlasí rabanan s rabim Šimonem ben Elazarem, nebo ne? Pojď a slyš, neboť Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: Og, král Bášanu – jeho vchod [je] čtyři [dlaně].

Tam [jde o případ], kdy je mnoho malých vchodů a je jeden, který má čtyři, takže jistě, když se [místo] uvolňuje, uvolňuje se tímto.

Rav Chija bar Rav Aši řekl jménem Rava: Eruv se smí dělat ze syrového masa. Rav Šimi bar Chija řekl: Eruv se smí dělat ze syrových vajec. A kolik? Rav Nachman bar Jicchak řekl: jedno. Sinaj řekl: dvě.

„Kdo se zaváže slibem zdržet se pokrmu, má dovolenu vodu atd.“ Jen sůl a voda se nenazývají pokrmem, ale všechny [ostatní] věci se nazývají pokrmem. Máme říci, že je to námitka proti Ravovi a Šmuelovi? Neboť Rav a Šmuel oba řekli: Požehnání „který tvoříš druhy pokrmů“ se říká jen nad pěti druhy [obilí].

Což jsme proti nim nevznesli námitku již jednou? Máme říci, že i toto bude námitkou proti nim?

Rav Huna řekl: [Jde o případ], kdy řekl: „Vše, co živí, je mi zakázáno.“ Jen voda a sůl neživí, ale všechny [ostatní] věci živí.

Ale vždyť Raba bar bar Chana řekl: Když jsem chodil za rabim Jochananem jíst plody z Genezaretu, když nás bylo sto, dávali jsme každému po deseti; když nás bylo deset, dávali jsme každému po stu; a každou stovku z nich by neudržel koš o třech seach. A on je všechny snědl a řekl: Přísahám, že jsem neokusil nic, co živí. – Řekni: [nic, co je] pokrm.

Rav Huna řekl jménem Rava: [Řekl-li:] „Přísahám, že nesním tento bochník“, smí se mu z něj udělat eruv; [řekl-li:] „Tento bochník [je] mi [zakázán]“, nesmí se mu z něj udělat eruv.

Namítá se: Kdo se zaváže slibem ohledně bochníku, smí se mu z něj udělat eruv. Což ne [v případě], že řekl „mi“? – Ne, [v případě], že řekl „tento“.

Tak je to i logické, neboť se v závěru učí: Kdy? Když řekl: „Přísahám, že ho neokusím.“

Ale když řekl „mi“, co? I tehdy se mu z něj eruv dělat nesmí? Jestliže tomu tak je, místo aby se učilo: „[Řekl-li:] ‚Tento bochník je zasvěcený‘, nesmí se mu z něj udělat eruv, protože se eruv nedělá ze zasvěcených věcí“, měl rozlišit a učit o tomtéž [případu]: „Kdy to platí? Když řekl ‚tento‘; ale když řekl ‚mi‘, nesmí se mu z něj udělat eruv.“

Rav Huna ti odpoví: A co tedy? Že kdekoli řekl „mi“, smí se dělat eruv? [Pak] je těžkost v začátku.

[Text] je neúplný a učí se takto: Kdo se zaváže slibem ohledně bochníku, smí se mu z něj udělat eruv; a i když řekl „mi“, je to, jako by řekl: „Přísahám, že ho neokusím.“

V každém případě je to těžkost pro Rava Hunu! – On mluví podle rabiho Eliezera, neboť se učí v baraitě: Rabi Eliezer říká: [Řekl-li:] „Přísahám, že nesním tento bochník“, smí se mu z něj udělat eruv; „Tento bochník [je] mi [zakázán]“, nesmí se mu z něj udělat eruv.

A řekl snad rabi Eliezer takto? Vždyť se učí v baraitě: Toto je pravidlo: Zakáže-li si člověk pokrm, smí se mu z něj udělat eruv; pokrm, který je člověku zakázán, z něj se mu eruv dělat nesmí. Rabi Eliezer říká: „Tento bochník [je] mi [zakázán]“ – smí se mu z něj udělat eruv; „Tento bochník je zasvěcený“ – nesmí se mu z něj udělat eruv, protože se mu eruv nedělá ze zasvěcených věcí.

[Jsou to] dva tanaité [se lišící] v názoru rabiho Eliezera.

„Pro nazíra se smí dělat eruv z vína atd.“ Naše mišna není podle Bejt Šamaj, neboť se učí v baraitě: Bejt Šamaj říkají: Pro nazíra se eruv z vína nedělá, ani pro Izraelitu z truma. Bejt Hilel říkají: Pro nazíra se eruv dělá z vína a pro Izraelitu z truma. Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Což nesouhlasíte,