Proč Rav Zevid neřekl jako Rav Papa? Mišnu nelze vyložit [jako mluvící] o těžce nemocném. Z čeho [to plyne]? Z toho, že se učí: Kdo řekne „dejte tento rozvodový list mé ženě a tuto propouštěcí listinu mému otroku“ a zemřel, nedávají se po [jeho] smrti.
רב זביד מ"ט לא אמר כרב פפא לא מיתוקמא מתני' בשכיב מרע ממאי מדקתני האומר תנו גט זה לאשתי ושטר שחרור זה לעבדי ומת לא יתנו לאחר מיתה
Důvodem je, že zemřel; za [jeho] života se tedy dávají. Důvodem je, že řekl „dejte“; kdyby neřekl „dejte“, nedávají se. A u těžce nemocného se dávají, i když neřekl „dejte“.
טעמא דמת הא מחיים נותנין טעמא דאמר תנו הא לא אמר תנו אין נותנין ושכיב מרע אע"ג דלא אמר תנו נותנין
Neboť jsme se učili: Zpočátku říkali: Kdo je odváděn v okovech a řekl „napište rozvodový list mé ženě“, ať jej napíší a dají. Pak začali říkat: I ten, kdo se vydává na moře, a ten, kdo odchází s karavanou.
דתנן בראשונה היו אומרים היוצא בקולר ואמר כתבו גט לאשתי הרי אלו יכתבו ויתנו חזרו לומר אף המפרש והיוצא בשיירא
Vlastní věc: Rav Huna řekl, Rav řekl: „Máš u mě sto [zuzů], dej je tomu a tomu“, v přítomnosti všech tří, [příjemce] nabyl. Rava řekl: Je logické, [že] výrok Rava[platí] o úschově, ale o půjčce ne. – Při Bohu,
גופא אמר רב הונא אמר רב מנה לי בידך תנהו לו לפלוני במעמד שלשתן קנה אמר רבא מסתברא מילתיה דרב בפקדון אבל במלוה לא והאלקים
Neboť dokonce podle rabiho Meira, který říká, že člověk může převést věc, která ještě nepřišla na svět, to platí jen ve prospěch toho, kdo je na světě, ale ne ve prospěch toho, kdo na světě není.
דאפילו לר"מ דאמר אדם מקנה דבר שלא בא לעולם ה"מ לדבר שישנו בעולם אבל לדבר שאינו בעולם לא
Originál: Gittin 13b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.