Ale vždyť Reš Lakiš řekl: Rabi Šimon[doklad] uznal za platný jen okamžitě [po podpisu], ale od té chvíle do deseti dnů ne? – V tomto [bodě] zastává [rabi Elazar] názor rabiho Jochanana.
והאמר ריש לקיש לא הכשיר ר"ש אלא לאלתר אבל מכאן ועד עשרה ימים לא בההיא כרבי יוחנן סבירא ליה
MIŠNA: Psát [rozvodový list] se smí čímkoli: inkoustem, černidlem, rumělkou, gumou, skalicí i jakoukoli trvanlivou látkou. Nepíše se tekutinami ani ovocnými šťávami ani čímkoli, co nevydrží.
מתני׳ בכל כותבים בדיו בסם בסיקרא ובקומוס ובקנקנתום ובכל דבר שהוא של קיימא אין כותבין לא במשקין ולא במי פירות ולא בכל דבר שאינו מתקיים
Psát se smí na cokoli: na olivový list, na kravský roh – a dá jí tu krávu, na ruku otroka – a dá jí toho otroka. Rabi Josi Galilejský říká: Nepíše se na nic, v čem je dech života, ani na potraviny.
על הכל כותבין על העלה של זית ועל הקרן של פרה ונותן לה את הפרה על יד של עבד ונותן לה את העבד רבי יוסי הגלילי אומר אין כותבין לא על דבר שיש בו רוח חיים ולא על האוכלים:
GEMARA: „Dejo“ je inkoust; „sam“ je černidlo; „sikra“ – řekl Raba bar bar Chana: jmenuje se „sakrta“ [rumělka]; „komos“ je guma; „kankantom“ – řekl Raba bar [bar Chana, že řekl]Šmuel: ševcovská čerň.
גמ׳ דיו דיותא סם סמא סיקרא אמר רבה בר בר חנה סקרתא שמה קומוס קומא קנקנתום אמר רבה בר [בר חנה אמר] שמואל חרתא דאושכפי:
„A jakoukoli trvanlivou látkou atd.“ – Co tím zahrnuje? Zahrnuje to, co učil rabi Chanina: Napsal-li jej šťávou z granátových jablek a duběnkami, je platný. Rabi Chija učil: Napsal-li jej olovem, černí nebo sazemi, je platný.
ובכל דבר שהוא מתקיים וכו': לאתויי מאי לאתויי הא דתני ר' חנינא כתבו במי טריא ואפצא כשר תני ר' חייא כתבו באבר בשחור ובשיחור כשר
Bylo řečeno: Kdo o Šabatu přetáhne inkoust přes rumělku – rabi Jochanan i Reš Lakiš oba říkají: je povinen dvěma [oběťmi], jednou za psaní a jednou za vymazání. Inkoust přes inkoust či rumělku přes rumělku – je osvobozen. Rumělku přes inkoust – někteří říkají: je povinen, a někteří říkají: je osvobozen.
איתמר המעביר דיו על גבי סיקרא בשבת רבי יוחנן וריש לקיש דאמרי תרוייהו חייב שתים אחת משום כותב ואחת משום מוחק דיו ע"ג דיו סיקרא על גבי סיקרא פטור סיקרא ע"ג דיו אמרי לה חייב ואמרי לה פטור
Reš Lakiš se zeptal rabiho Jochanana: Svědkové, kteří se neumějí podepsat – smí se jim [podpis] napsat rumělkou a oni [ho inkoustem] obtáhnou? Je horní písmo písmem, nebo není písmem? Odpověděl mu: Není písmem.
בעא מיניה ריש לקיש מר' יוחנן עדים שאין יודעים לחתום מהו שיכתבו להם בסיקרא ויחתמו כתב עליון כתב או אינו כתב א"ל אינו כתב
Řekl mu: Což jsi nás, náš mistře, neučil, že horní písmo je písmem ohledně Šabatu? Odpověděl mu: Snad proto, že [věci] přirovnáváme, máme podle toho jednat v praxi?
א"ל והלא לימדתנו רבינו כתב עליון כתב לענין שבת א"ל וכי מפני שאנו מדמין נעשה מעשה
Bylo řečeno: Svědkům, kteří se neumějí podepsat – Rav řekl: Prořežou se jim [tvary písmen] v čistém papíru a oni vyplní zářezy inkoustem. A Šmuel řekl: Olovem.
איתמר עדים שאין יודעים לחתום רב אמר מקרעין להם נייר חלק וממלאים את הקרעים דיו ושמואל אמר באבר
Olovem – to tě napadlo? Vždyť rabi Chija učil: Napsal-li jej olovem, černí nebo sazemi, je platný! – To není rozpor: tady [jde] o olovo samotné, tam o olověnou vodu.
באבר סלקא דעתך והתני רבי חייא כתבו באבר בשחור ובשיחור כשר לא קשיא הא באברא הא במיא דאברא
Neboť jednoho, který tak jednal u ostatních listin, dal Rav Kahana zbičovat.
דההוא דעבד עובדא בשאר שטרות ונגדיה רב כהנא
Originál: Gittin 19a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.