Gitin 37b גיטין

Kdo vrací druhému dluh v sedmém roce, [věřitel] mu musí říci: „Promíjím [jej].“ A řekne-li mu [dlužník]: „Přesto [jej vezmi]“, smí jej od něho přijmout, neboť je řečeno: „A toto je řád [davar, též: slovo] promíjení“ (Dt 15,2).

Raba řekl: A ať se na něj [věřitel] zavěsí, dokud [dlužník] tak neřekne. Abaje mu namítl: Když mu [dlužník] dává, ať mu neříká „dávám ti to jako svůj dluh“, nýbrž ať mu říká „jsou moje a dávám ti je darem“! Řekl mu: Ať se na něj zavěsí, dokud neřekne i toto.

Aba bar Marta, což je Aba bar Minjomi, dlužil Rabovi peníze. Přinesl mu je v sedmém roce. [Raba] mu řekl: Promíjím. [Aba] je vzal a odešel. Přišel Abaje a našel ho zarmouceného. Řekl mu: Proč je pán zarmoucen? Řekl mu: Tak a tak se to stalo.

Šel k němu [Abovi] a řekl mu: Přinesl jsi pánovi peníze? Řekl mu: Ano. Řekl mu: A co ti řekl? Řekl mu: Promíjím. Řekl mu: A řekl jsi mu „přesto“? Řekl mu: Ne. Řekl mu: Kdybys mu byl řekl „přesto“, byl by je od tebe vzal. Nyní je mu tedy přines a řekni mu „přesto“. Šel, přinesl mu je a řekl mu: Přesto. Vzal je od něho. Řekl: Ten učenec neměl rozum hned od začátku.

Rav Jehuda řekl, že Rav Nachman řekl: Člověku se věří, když řekne: „Měl jsem prozbul, a ztratil se mi.“ Z jakého důvodu? Protože mudrci zavedli prozbul, [člověk] neopustí dovolené, aby jedl zakázané.

Když [takoví] přišli před Rava, řekl [každému]: Měl jsi snad prozbul, a ztratil se? V takovém případě [platí]: „Otevři ústa za němého“ (Př 31,8).

Učili jsme: A podobně věřitel, který předloží dlužní úpis, a není u něho prozbul – ti nebudou splaceni.

Je to spor tanaim, neboť se učí: Kdo předloží dlužní úpis, musí mít u něho prozbul. A mudrci říkají: Nemusí.

MIŠNA: Otrok, který byl zajat a vykoupili ho: byl-li [vykoupen] jako otrok, bude zotročen; byl-li jako svobodný, nebude zotročen. Raban Šimon ben Gamliel říká: Tak i onak bude zotročen.

GEMARA: O čem mluvíme? Řekneš-li, že před vzdáním se naděje [původního pána], [proč by byl, vykoupen] jako svobodný, nezotročen? Ale [řekneš-li], že po vzdání se naděje, [proč by byl, vykoupen] jako otrok, zotročen?

Abaje řekl: Vskutku [jde o případ] před vzdáním se naděje; a [vykoupen-li] jako otrok, bude zotročen svému prvnímu pánovi; jako svobodný, nebude zotročen ani svému prvnímu pánovi, ani svému druhému pánovi. Svému druhému pánovi ne, protože ho vykoupil jako svobodného; ani svému prvnímu pánovi ne, protože by se snad [lidé] zdráhali a nevykupovali [otroky].

„Raban Šimon ben Gamliel říká: Tak i onak bude zotročen.“ Zastává názor, že jako je přikázáním vykupovat svobodné, tak je přikázáním vykupovat otroky.

Rava řekl: Vskutku [jde o případ] po vzdání se naděje; a [vykoupen-li] jako otrok, bude zotročen svému druhému pánovi; jako svobodný, nebude zotročen ani svému prvnímu pánovi, ani svému druhému pánovi. Svému druhému pánovi ne, protože ho vykoupil jako svobodného; ani svému prvnímu pánovi ne, protože to bylo po vzdání se naděje.

„Raban Šimon ben Gamliel říká: Tak i onak bude zotročen“ – podle Chizkijy. Neboť Chizkija řekl: Proč řekli „tak i onak bude zotročen“? Aby nechodil každý a nevydával se nájezdníkům, a tak se nevymanil z ruky svého pána.

Namítají: Raban Šimon ben Gamliel jim řekl: Jako je přikázáním vykupovat svobodné, tak je přikázáním vykupovat otroky. Dobře podle Abajeho, který říká [že jde o případ] před vzdáním se naděje; proto říká „jako“.

Ale podle Ravy, který říká [že jde o případ] po vzdání se naděje – to „jako“? [Vždyť jeho důvod] je podle Chizkijy!

Rava ti řekne: Raban Šimon ben Gamliel nevěděl, co mudrci míní, a takto jim říká: Míníte-li [případ] před vzdáním se naděje, [platí] to „jako“; míníte-li [případ] po vzdání se naděje, [platí důvod] Chizkijy.

A podle Ravy, který říká [že jde o případ] po vzdání se naděje a [otrok připadne] druhému pánovi: od koho jej druhý pán nabývá? Od únosce. Nabývá ho snad sám únosce?

Ano, nabývá ho pro výtěžek jeho práce, neboť Reš Lakiš řekl: Odkud [víme], že modloslužebník nabývá modloslužebníka pro výtěžek jeho práce? Neboť je řečeno: „A také ze synů přistěhovalců, kteří u vás pobývají jako cizinci, od nich budete kupovat“ (Lv 25,45) – vy kupujete od nich,