Gitin 37a גיטין

„Buli“ – to jsou bohatí, neboť je psáno: „A zlomím pýchu vaší síly“ (Lv 26,19), a Rav Josef učil: To jsou bohatí předáci [buleuté] v Judsku. „Buti“ – to jsou chudí, neboť je psáno: „Půjčíš mu rád“ (Dt 15,8). Rava řekl jednomu cizinci: Co je „prozbul“? Řekl mu: Rozprostření [úprava] věci.

Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Sirotci prozbul nepotřebují. A tak učil i Rami bar Chama: Sirotci prozbul nepotřebují, neboť Raban Gamliel a jeho soud jsou otcem sirotků.

Učili jsme tam [v mišně]: Prozbul se píše jen na [dlužníka, který má] půdu. Nemá-li [žádnou], [věřitel] mu převede jakýkoli kousek ze svého pole. A kolik je jakýkoli kousek? Rav Chija bar Aši řekl, že Rav řekl: I [místo pro] stvol zelí. Rav Jehuda řekl: I když mu jen půjčil místo pro pec a sporák, píše se na něj prozbul.

Je tomu tak? Vždyť Hilel učil: Prozbul se píše jen na proděravělý květináč. Proděravělý ano, neproděravělý ne!

Proč? Vždyť je tu jeho místo [na zemi]! Není to třeba [učit], leda když je postaven na kůlech.

Rav Aši mu převáděl pahýl palmy a psal na něj prozbul. Mudrci z domu Rav Ašiho si předávali svá slova navzájem [ústním prohlášením místo listiny]. Rabi Jonatan předal slova rabimu Chijovi bar Abovi. Řekl mu: Potřebuji ještě něco jiného? Řekl mu: Nepotřebuješ.

Učili naši mistři: Nemá-li [dlužník] půdu, a ručitel půdu má, píše se na něj prozbul. Nemají-li on ani ručitel půdu, ale ten, kdo dluží jemu, půdu má, píše se na něj prozbul. [Plyne to] z [výroku] rabiho Natana.

Neboť se učí: Rabi Natan říká: Odkud [víme], že když jeden věří druhému sto [zuz] a ten druhý třetímu, odkud, že se vybere od tohoto a dá onomu? Písmo učí: „A dá tomu, vůči komu se provinil“ (Nu 5,7).

Učili jsme tam [v mišně]: Sedmý rok ruší půjčku, ať s listinou, nebo bez listiny. Rav a Šmuel oba řekli: „S listinou“ – listina, ve které je zástava majetku; „bez listiny“ – [listina,] ve které není zástava majetku; tím spíše ústní půjčka.

Rabi Jochanan a rabi Šimon ben Lakiš oba řekli: „S listinou“ – listina, ve které není zástava majetku; „bez listiny“ – ústní půjčka; ale listina, ve které je zástava majetku, se neruší.

Učí se podle rabiho Jochanana a rabiho Šimona ben Lakiše: Dlužní úpis se ruší, ale je-li v něm zástava majetku, neruší se. Učí se jinde: Vyhradil-li mu za jeho půjčku jedno pole, neruší se; a nejen to, ale i když napsal „všechen můj majetek je ti zástavou a zárukou“, neruší se.

Příbuzný rabiho Asiho měl jednu listinu, ve které byla zapsána zástava majetku. Přišel před rabiho Asiho a řekl mu: Ruší se, nebo neruší? Řekl mu: Neruší se. Opustil ho a přišel před rabiho Jochanana; [ten] mu řekl: Ruší se.

Přišel rabi Asi před rabiho Jochanana a řekl mu: Ruší se, nebo neruší? Řekl mu: Ruší se. Ale vždyť jsi to byl ty, pane, kdo řekl, že se neruší! Řekl mu: Což proto, že tak usuzujeme, máme podle toho jednat v praxi? Řekl mu: Ale vždyť se učí [baraita] podle tebe, pane! Řekl mu: Snad je ta [baraita podle] Bejt Šamaj, kteří říkají, že listina určená k vybrání je jako již vybraná.

Učili jsme tam [v mišně]: Kdo půjčí druhému peníze na zástavu, a kdo předá své listiny soudu, [těm sedmý rok] neruší. Dobře, kdo předá své listiny soudu – protože je drží soud. Ale kdo půjčí na zástavu, z jakého důvodu?

Rava řekl: Protože ji drží. Abaje mu řekl: Pak tedy [když] mu půjčil a bydlí v jeho dvoře, který tak drží, také by se nerušilo?

Řekl mu: Zástava je jiná, neboť ji nabývá, podle rabiho Jicchaka. Neboť rabi Jicchak řekl: Odkud [víme], že věřitel nabývá zástavu? Neboť je řečeno: „A tobě to bude spravedlností“ (Dt 24,13). Jestliže [ji] nenabývá, odkud je [jeho] spravedlnost? Odtud [víme], že věřitel nabývá zástavu.

Učili jsme tam [v mišně]: