Gitin 39a גיטין

Podle koho je tato [baraita]? Je to [podle] rabiho Meira, který říká: Člověk nevypouští svá slova nadarmo.

Tak je to i rozumné, neboť se učí v závěru: A podobně ten, kdo zasvětí sám sebe, pracuje a jí, neboť zasvětil jen svou cenu. Řekneš-li, že je to [podle] rabiho Meira, je to v pořádku.

Ale řekneš-li, že je to [podle] mudrců: dobře, jeho otrok je určen k [zasvěcení] ceny; ale je snad on sám určen k [zasvěcení] ceny?

Řekněme, že je to jako [spor] tanaim: Kdo zasvětí svého otroka, nedopouští se [vůči němu] zpronevěry svaté věci. Raban Šimon ben Gamliel říká: Dopouští se zpronevěry na jeho vlasech. Není snad jejich spor v tom, že jeden zastává, že je svatý, a druhý zastává, že svatý není?

A myslíš to? [Pak by] místo „dopouští se zpronevěry“ a „nedopouští se zpronevěry“ mělo být „je svatý“ a „není svatý“.

Nýbrž všichni [zastávají], že je svatý, a zde jsou ve sporu v tom, že jeden zastává, že otrok je jako nemovitosti [na nichž se zpronevěry nedopouští], a druhý zastává, že je jako movitosti.

Jestliže tak, místo aby se přeli o jeho vlasy, ať se přou o jeho tělo!

Nýbrž všichni [zastávají], že otrok je jako nemovitosti, a zde jsou ve sporu o jeho vlasy připravené ke stříhání: jeden zastává, že jsou jako ostříhané, a druhý zastává, že nejsou jako ostříhané.

Řekněme, že tito tanaim jsou jako oni tanaim? Neboť jsme učili: Rabi Meir říká: Jsou věci, které jsou jako půda, a nejsou jako půda, a mudrci s ním nesouhlasí. Jak? „Deset obtěžkaných révových keřů jsem ti předal“, a druhý říká: „Bylo jich jen pět.“ Rabi Meir [ho k přísaze] zavazuje, a mudrci říkají: Všechno, co je spojeno s půdou, je jako půda.

A rabi Josi bar rabi Chanina řekl: Rozdíl mezi nimi je v hroznech připravených ke sklizni: rabi Meir zastává, že jsou jako sklizené, a mudrci zastávají, že nejsou jako sklizené.

Můžeš říci, že [i otrocká baraita je podle] rabiho Meira: rabi Meir to říká jen tam o hroznech, které čím déle stojí, tím více chřadnou; ale zde [u vlasů], čím déle stojí, tím více se zlepšují.

Když rabi Chija bar Josef přišel [do země Izraele], řekl toto Ravovo učení před rabim Jochananem. [Ten] mu řekl: Rav to řekl? On to tak neřekl! Vždyť Ula řekl, že rabi Jochanan řekl: Kdo se zřekne svého otroka, [ten] vychází na svobodu a potřebuje propouštěcí list.

Takto mu říká: Rav řekl totéž co já. A jsou, kdo říkají: Nedořekli to před ním [celé]. Řekl mu: A neřekl Rav, že potřebuje propouštěcí list? A rabi Jochanan [je] ve shodě se svým názorem, neboť Ula řekl, že rabi Jochanan řekl: Kdo se zřekne svého otroka, [ten] vychází na svobodu a potřebuje propouštěcí list.

K věci samé: Ula řekl, že rabi Jochanan řekl: Kdo se zřekne svého otroka, [ten] vychází na svobodu a potřebuje propouštěcí list.

Rabi Aba namítl Ulovi: Proselyta, který zemřel, a Izraelité rozchvátili jeho majetek, a byli v něm otroci, ať dospělí, nebo nezletilí – nabyli sami sebe jako svobodní. Aba Šaul říká: Dospělí nabyli sami sebe jako svobodní; nezletilé – kdokoli se jich zmocní, nabývá je.

A kdo těmto napsal propouštěcí list?

[Ula] řekl: Zdá se, že tento muž z Ravova domu [rabi Aba] je jako lidé, kteří se učení [dobře] nenaučili. A jaký je důvod? Rav Nachman řekl: Ula zastává, že otrok proselyty je jako jeho žena: jako jeho žena je propuštěna bez rozlukového listu, tak i jeho otroci jsou propuštěni bez listu.

Jestliže tak, [ať platí totéž] i u Izraelity! Verš říká: „A budete je odkazovat svým synům po sobě, aby je zdědili jako vlastnictví“ (Lv 25,46).

Jestliže tak, [ať platí totéž] i o tom, kdo se zřekne svého otroka a zemře. Proč tedy řekl Amejmar: Kdo se zřekne svého otroka a zemře, ten otrok nemá nápravu? [Výrok] Amejmara je obtíží.

Rabi Jaakov bar Idi řekl, že rabi Jehošua ben Levi řekl: Halacha je podle Aby Šaula. Rabi Zera řekl rabimu Jaakovovi bar Idi: