Raba řekl: Spor je [o případ], kdy propustil polovinu a druhou polovinu si ponechal; ale propustil-li polovinu a prodal polovinu, nebo daroval polovinu, protože ho celého ze své moci vydal, všichni [souhlasí], že nabyl.
אמר רבה מחלוקת בששיחרר חציו והניח חציו אבל שיחרר חציו ומכר חציו או נתן במתנה חציו כיון דקנפיק מיניה כוליה דברי הכל קנה
Abaje mu řekl: A o celého se nepřou? Vždyť jedna [baraita] učí: Kdo napíše svůj majetek dvěma svým otrokům, nabyli a propustí jeden druhého. A druhá učí: Kdo říká: „Všechen můj majetek je dán tomu a tomu, mým otrokům“, nenabyli ani sami sebe.
אמר ליה אביי ובכולו לא פליגי והתני חדא הכותב נכסיו לשני עבדיו קנו ומשחררין זה את זה ותניא אידך האומר כל נכסי נתונין לפלוני ופלוני עבדיי אף עצמם לא קנו
Ale vždyť z toho, že závěr učí: „A řekl-li ‚půl a půl‘, nenabyli“, plyne, že začátek [mluví o případu], kdy řekl „celý“! [Závěr] začátek vysvětluje: „Nenabyli ani sami sebe“ – jak? Například když řekl „půl a půl“.
והא מדקתני סיפא ואם אמר חצי חצי לא קנו מכלל דרישא דאמר כולו פרושי קא מפרש אף עצמן לא קנו כיצד כגון דאמר חצי חצי
Tak je to i rozumné, neboť kdyby tě napadlo, že začátek [mluví o případu], kdy řekl „celý“: jestliže když řekl „celý“, nenabyli, je třeba [učit, že nenabyli], když řekl „půl a půl“?
הכי נמי מסתברא דאי ס"ד רישא דאמר כולו השתא אמר כולו לא קנו אמר חצי חצי מיבעיא
Jestliže kvůli tomuto, není to důkaz: [tana] učil závěr, aby objasnil začátek. Abys neřekl, že začátek [mluví o případu], kdy řekl „půl a půl“, ale řekl-li „celý“, nabyli, učil závěr, kdy řekl „půl a půl“; z toho plyne, že začátek [mluví o případu], kdy řekl „celý“, a přesto nenabyli.
אי משום הא לא איריא תנא סיפא לגלויי רישא שלא תאמר רישא דאמר חצי חצי אבל אמר כולו קנו תנא סיפא דאמר חצי חצי מכלל דרישא דאמר כולו ואפ"ה לא קנו
[Jde-li] o jednu listinu, proč [mluvit právě o] „půl a půl“? I kdyby řekl „celý“, nenabyli by! Takto to také říká: Nenabyli ani sami sebe. Kdy to platí? Při jedné listině; ale při dvou listinách nabyli. A řekl-li „půl a půl“, nenabyli ani při dvou listinách.
בשטר אחד מאי איריא חצי חצי אפי' אמר כולו נמי לא קנו ה"נ קאמר אף עצמן לא קנו בד"א בשטר אחד אבל בשני שטרות קנו ואם אמר חצי חצי אף בשני שטרות נמי לא קנו
Dobře, ten poslední nenabývá, protože ho již nabyl ten první. Ale ten první ať nabude sám sebe i svého druha! Nýbrž je jasné, jak jsme odpověděli zpočátku.
בשלמא בתרא לא קני דהא קני ליה קמא אלא קמא ליקני נפשיה ולקנייה לחבריה אלא מחוורתא כדשנינן מעיקרא
Neučili jsme snad [v mišně]: Kdo napíše všechen svůj majetek svému otroku, [ten] vychází na svobodu. Ponechal-li si jakýkoli kousek půdy, nevychází na svobodu. Rabi Šimon říká: Vždy je svobodný, dokud neřekne: „Všechen můj majetek je dán tomu a tomu mému otroku, kromě jedné desetitisíciny z něho.“
מי לא תנן הכותב כל נכסיו לעבדו יצא לחירות שייר קרקע כל שהוא לא יצא לחירות ר' שמעון אומר לעולם הוא בן חורין עד שיאמר כל נכסי נתונין לפלוני עבדי חוץ מאחד מרבוא שבהן
Důvod je, že řekl „kromě jedné desetitisíciny z něho“; kdyby to neřekl, nabyl by. Proč? Vždyť ho nazývá otrokem! Nýbrž [míní] „můj otrok, kterým byl dříve“. I zde: „moji otroci, kterými byli dříve“.
טעמא דאמר [חוץ מאחד מרבוא שבהן] הא לא אמר הכי קני אמאי והא עבד קא קרי ליה אלא עבדי שהיה כבר הכא נמי עבדיי שהיו כבר
Pobodal-li ho býk, [náhrada za] den jeho pána [patří] jeho pánovi, [za] den jeho samého jemu samému. Pak tedy: v den svého pána ať si vezme otrokyni, v den svůj ať si vezme svobodnou? Ve věci zákazu tak neříkáme.
נגחו שור יום של רבו לרבו יום של עצמו לעצמו אלא מעתה יום של רבו ישא שפחה יום של עצמו ישא בת חורין איסורא לא קאמרינן
Pojď a slyš: Byl-li zabit [býkem] ten, kdo je napůl otrokem a napůl svobodným, dá [majitel býka] polovinu pokuty jeho pánovi
ת"ש המית מי שחציו עבד וחציו בן חורין נותן חצי קנס לרבו
Originál: Gittin 42a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.