Gitin 48a גיטין

– v době, kdy platí jubilejní rok, rabi Jochanan řekl: [Kupec] přináší a čte. Reš Lakiš řekl: Přináší, ale nečte.

Rabi Jochanan řekl: Přináší a čte – vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci. Reš Lakiš řekl: Přináší, ale nečte – vlastnictví plodů není jako vlastnictví samotné věci.

A obojí je potřebné. Kdyby bylo řečeno [jen] v onom [případě], [řekl bych, že] v onom Reš Lakiš mluví [tak], protože [kupec] vstoupil [do koupě] se zřetelem na plody; ale v tomto, kde vstoupil se zřetelem na samotnou [půdu], řekl bych, že souhlasí s rabi Jochananem.

A kdyby bylo řečeno [jen] v tomto, [řekl bych, že] v tomto mluví [tak] rabi Jochanan, ale v onom bych řekl, že souhlasí s Reš Lakišem. Proto je to potřebné.

Pojď a slyš: Kdo koupí strom i s jeho půdou, přináší a čte. – Čím se zde zabýváme? Dobou, kdy jubilejní rok neplatí.

Pojď a slyš: Kdo koupí dva stromy v poli svého druha, přináší, ale nečte. Z toho [plyne, že koupí-li] tři, přináší a čte. – I zde [jde o] dobu, kdy jubilejní rok neplatí.

A nyní, když Rav Chisda řekl: Spor [se týká] druhého jubilea, ale v prvním jubileu podle všech přináší a čte, neboť ještě nespoléhali [na navrácení polí] – není to obtíž: toto [platí] v prvním jubileu, ono ve druhém jubileu.

Řekněme, že je to [spor] mezi tanaity: Odkud [víme], že ten, kdo koupí pole od svého otce a zasvětí je a potom jeho otec zemře – odkud [víme], že bude pro něj jako dědičné pole?

Verš praví: „Jestliže [zasvětí Hospodinu] pole, jež koupil, které není z pole jeho dědictví“ (Lv 27,22) – pole, které není způsobilé stát se dědičným polem; vyňato je toto, které je způsobilé stát se dědičným polem. Slova rabi Jehudy a rabi Šimona.

Rabi Meir říká: Odkud [víme], že ten, kdo koupí pole od svého otce a jeho otec zemře a potom je zasvětí – odkud [víme], že bude pro něj jako dědičné pole? Verš praví: „Jestliže pole, jež koupil, které není z pole jeho dědictví“ – pole, které není dědičným polem; vyňato je toto, které je dědičným polem. Kdežto podle rabi Jehudy a rabi Šimona [v případě, že] jeho otec zemřel a potom je zasvětil, není verše zapotřebí.

Zda se snad nerozcházejí v tomto: Rabi Meir se domnívá, že vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci, a tudíž smrtí svého otce nic nezdědí; proto [v případě, že] otec zemřel a potom pole zasvětil, je verše zapotřebí.

Rabi Jehuda a rabi Šimon se domnívají, že vlastnictví plodů není jako vlastnictví samotné věci, a tudíž teprve nyní smrtí svého otce dědí; proto [v případě, že] otec zemřel a potom pole zasvětil, není verše zapotřebí. A je-li verše zapotřebí, pak pro [případ, že] je zasvětil a potom jeho otec zemřel.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: Vskutku ti řeknu, že obecně se rabi Jehuda a rabi Šimon domnívají, že vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci; a zde rabi Jehuda a rabi Šimon našli verš a vyložili [ho]: Měl Milosrdný napsat „Jestliže pole, jež koupil, které není jeho dědictvím“ – co [znamená] „z pole jeho dědictví“? Pole, které není způsobilé stát se dědičným polem; vyňato je toto, které je způsobilé stát se dědičným polem.

Rav Josef řekl: Kdyby rabi Jochanan neřekl, že vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci, nenašel by v domě studia ani ruce, ani nohy, neboť rabi Asi řekl [ve jménu] rabi Jochanana: Bratři, kteří si rozdělili [dědictví], jsou kupci a vracejí si navzájem [podíly] v jubilejním roce.

A kdyby tě napadlo, že [vlastnictví plodů] není jako vlastnictví samotné věci, nenašel bys [nikoho], kdo by přinášel prvotiny, leda jediného syna jediného [otce] až po Jehošuu bin Nuna.

Rava řekl: Verš i baraita podporují Reš Lakiše. Verš: