Gitin 51b גיטין

On mluví podle rabi Eliezera ben Jaakova, neboť bylo učeno: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Někdy člověk přísahá na základě vlastního tvrzení. Jak? [Řekne-li:] „Měl jsem u sebe mane tvého otce a splatil jsem mu polovinu,“ ten přísahá. A to je ten, kdo přísahá na základě vlastního tvrzení.

A mudrci říkají: Je jen jako ten, kdo vrací ztracenou věc, a je osvobozen.

A rabi Eliezer ben Jaakov se nedrží [toho, že] ten, kdo vrací ztracenou věc, je osvobozen? Rav řekl: [Jde o případ], kdy ho žaluje nezletilý.

Má snad nezletilý nějakou váhu? Vždyť jsme učili: Nepřísahá se na žalobu hluchoněmého, choromyslného ani nezletilého!

Co [znamená] nezletilý? Dospělý. A proč ho nazývá nezletilým? Protože vzhledem k věcem svého otce je jako nezletilý.

Je-li tomu tak, [proč] „vlastní tvrzení“? Je to tvrzení druhých! – Tvrzení druhých a vlastní přiznání.

Všechna tvrzení jsou přece také tvrzení druhých a vlastní přiznání! Nýbrž se rozcházejí v [otázce výroku] Raby, neboť Raba řekl: Proč řekla Tóra, že ten, kdo přizná část žaloby, přísahá? [Platí] předpoklad: Člověk se neodváží být drzý vůči svému věřiteli.

Tento by chtěl zapřít všechno, a že nezapřel, je proto, že se člověk neodváží být drzý vůči svému věřiteli; a chtěl by přiznat všechno, a že nepřiznal, je proto, že se mu vyhýbá; myslí si: Až budu mít peníze, splatím mu. A Milosrdný řekl: Uvalte na něj přísahu, aby přiznal všechno.

Rabi Eliezer ben Jaakov se domnívá: Nezáleží na tom, zda vůči němu, či vůči jeho synovi – neodváží se; a tudíž to není ten, kdo vrací ztracenou věc. A rabanan se domnívají: Jen vůči němu se neodváží, ale vůči jeho synovi se odváží; a protože se neodvážil, je to ten, kdo vrací ztracenou věc.