Gitin 58a גיטין

useknutých tefilin bylo nalezeno na hlavách zabitých v Betaru. Rabi Janaj, syn rabi Jišmaela, řekl: Tři koše po čtyřiceti sea. V baraitě bylo učeno: Čtyřicet košů po třech sea.

A nerozcházejí se: toto [jsou tefilin] hlavy, toto [tefilin] paže.

Rabi Asi řekl: Čtyři kavy mozku byly nalezeny na jednom kameni. Ulla řekl: Devět kavů. Rav Kahana, a někteří říkají Šila bar Mari, řekl: Jaký je verš? „Dcero babylónská, určená ke zkáze, blaze tomu, kdo ti odplatí… Blaze tomu, kdo uchopí a roztříští tvá nemluvňata o skálu“ (Ž 137,8–9).

„Drazí synové Sijónu, vyvažovaní ryzím zlatem“ (Pl 4,2). Co [znamená] „vyvažovaní ryzím zlatem“? Řekneš-li, že byli pokryti ryzím zlatem – vždyť v domě rabi Šily říkají: Dvě váhy istíry ryzího zlata sestoupily na svět, jedna do Říma a jedna do celého [ostatního] světa! Nýbrž [to znamená], že svou krásou zahanbovali ryzí zlato.

Zprvu římští velmožové drželi obraz na pečetidle, když obcovali se svými ženami; od té doby dále přiváděli syny Izraele, přivazovali je k nohám svých loží a obcovali.

Jeden [ze zajatců] řekl druhému: Kde je toto psáno? Řekl mu: „Také každou nemoc a každou ránu, která není zapsána v knize tohoto zákona“ (Dt 28,61). Řekl: Jak daleko jsem od toho a toho místa? Řekl mu: [Ještě] parsu a půl. Řekl mu: Kdybych se tam dostal, nepotřeboval bych tě.

Rav Jehuda řekl [ve jménu] Šmuela ve jménu Rabana Šimona ben Gamliela: Co [znamená], co je psáno: „Mé oko mi působí bolest pro všechny dcery mého města“ (Pl 3,51)? Čtyři sta synagog bylo v pevnosti Betar a v každé z nich bylo čtyři sta učitelů dětí a před každým z nich bylo čtyři sta školních dětí.

A když tam vstoupil nepřítel, bodali je svými rydly; a když nepřítel přemohl a dobyl je, zabalili je do jejich knih a zapálili je ohněm.

Rabanan učili: Stalo se, že rabi Jehošua ben Chananja šel do velkého města Říma. Řekli mu: Je v žaláři jedno dítě s krásnýma očima a pěkného vzhledu a jeho kadeře jsou upraveny v loknách. Šel a postavil se u vchodu do žaláře. Řekl: „Kdo vydal Jákoba v plen a Izraele lupičům?“ (Iz 42,24). Odpovědělo mu to dítě a řeklo: „Což ne Hospodin, proti němuž jsme hřešili? Nechtěli chodit po jeho cestách a neposlouchali jeho zákon.“

Řekl: Jsem si jist, že bude v Izraeli vynášet rozhodnutí. [Přísahám] při chrámové službě, že se odtud nehnu, dokud ho nevykoupím za jakoukoli sumu, kterou za něj stanoví. Říkají, že se odtud nehnul, dokud ho nevykoupil za velké peníze. A neuplynulo mnoho dní, a vynášel rozhodnutí v Izraeli. A kdo to byl? Rabi Jišmael ben Elíša.

Rav Jehuda řekl [ve jménu] Rava: Stalo se, že syn a dcera rabi Jišmaela ben Elíši byli zajati [a připadli] dvěma pánům. Po čase se oba [páni] setkali na jednom místě. Ten říká: Mám otroka, jehož krásy není na celém světě. A ten říká: Mám otrokyni, jejíž krásy není na celém světě.

Řekli: Pojď, oddáme je spolu a rozdělíme se o děti. Uvedli je do komnaty. Ten se posadil v jednom koutě a ta se posadila v druhém koutě. Ten říká: Já, kohen, syn velekněží, si mám vzít otrokyni? A ta říká: Já, dcera kohena, dcera velekněží, se mám provdat za otroka? A plakali celou noc.

Jakmile vzešla jitřenka, poznali se, padli si do náruče a propukli v pláč, až jim vyšla duše. A nad nimi naříkal Jirmejahu: „Pro tyto pláču; mé oko, mé oko roní vodu“ (Pl 1,16).

Reš Lakiš řekl: Stalo se s jednou ženou, která se jmenovala Cafnat bat Peniel – Cafnat, protože všichni hleděli na její krásu; bat Peniel, [protože byla] dcerou velekněze, který sloužil ve svatyni svatyň –

že ji únosce zneuctíval celou noc. Nazítří ji oblékl do sedmi šatů a vyvedl ji, aby ji prodal. Přišel jeden muž, který byl velmi ošklivý. Řekl mu: Ukaž mi její krásu. Řekl mu: Hlupáku, chceš-li koupit, kup, neboť její krásy není na celém světě.

Řekl mu: Přesto. Svlékl jí šest šatů, a sedmé roztrhla [sama] a vyválela se v popelu. Řekla před Ním: Pane světa, jestliže jsi neušetřil nás, proč neušetříš svatost svého mocného Jména?

A nad ní naříkal Jirmejahu: „Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou a vyválej se v popelu, truchli jako nad jedináčkem, kvílej hořce, neboť náhle na nás přijde zhoubce“ (Jr 6,26). Není řečeno „na tebe“, nýbrž „na nás“ – jako by [řekl]: Na mne i na tebe přišel zhoubce.

Rav Jehuda řekl [ve jménu] Rava: Co [znamená], co je psáno: „Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví“ (Mi 2,2)? Stalo se, že jeden muž upřel oči na ženu svého mistra; byl to tesařský učeň.

Jednou si [jeho mistr] potřeboval vypůjčit. Řekl mu: Pošli ke mně svou ženu a půjčím jí. Poslal k němu svou ženu. Zůstal s ní tři dny. [Pak] předešel [mistra] a přišel k němu. Řekl mu: Má žena, kterou jsem k tobě poslal – kde je? Řekl mu: Já jsem ji hned propustil, a slyšel jsem, že ji na cestě zneuctili výrostci.

Řekl mu: Co mám dělat? Řekl mu: Posloucháš-li mou radu, rozveď se s ní. Řekl mu: Její ketuba je vysoká. Řekl mu: Já ti půjčím, a dej jí její ketubu. Ten vstal a rozvedl se s ní; on šel a vzal si ji.

Když nadešla lhůta a [mistr] neměl z čeho mu splatit, řekl mu: Pojď a pracuj u mne za svůj dluh. A oni seděli, jedli a pili, a on stál a naléval jim, a slzy mu kanuly z očí a padaly do jejich pohárů. A v tu hodinu byl zpečetěn rozsudek; a někteří říkají: kvůli dvěma knotům v jedné lampě.

„Koupil-li od sikarikona…“: Rav řekl: Učili to jen tehdy, když mu [majitel] řekl: „Jdi, zmocni se [pozemku] a nabuď ho“; ale listinou nabyl. A Šmuel řekl: Ani listinou nenabyl, dokud mu [majitel] nenapíše ručení.