Gitin 71a גיטין

Nýbrž na ovoce.

Řekl Rav Kahana jménem Rava: Hluchému, který dokáže mluvit písmem, se píše a dává rozlukový list pro jeho ženu. Řekl Rav Josef: Co nám tím sděluje? Vždyť jsme se učili: Oněměl, a řekli mu: Máme napsat tvé ženě rozlukový list? a on kývl hlavou – zkoušejí ho třikrát; jestliže na ‚ne‘ [odpověděl] ne a na ‚ano‘ ano, ti mají napsat a dát.

Řekl mu rabi Zejra: Ty mluvíš o němém – němý je jiný případ, neboť bylo učeno: Kdo mluví a neslyší, to je hluchý; kdo slyší a nemluví, to je němý; a ten i onen jsou ve všech svých záležitostech jako zdraví.

A odkud [víme], že kdo mluví a neslyší, je hluchý, a kdo slyší a nemluví, je němý? Neboť je psáno: „A já jsem jako hluchý, neslyším, a jako němý, jenž neotevře svá ústa“ (Ž 38,14). A chceš-li, řekni: Jak lidé říkají: ‚Byla mu odňata řeč.‘

Řekl rabi Zejra: Jestli mi něco dělá potíž, je to tohle: Bylo učeno: „Neoznámí-li to“ (Lv 5,1) – vyjímá se němý, který nemůže oznámit. Proč? Vždyť může oznámit písmem!

Řekl mu Abaje: Ty mluvíš o svědectví – svědectví je jiný případ, neboť Milosrdný řekl: ‚z jejich úst‘ – a ne z jejich písma.

Namítají: Jako ho zkoušejí pro rozlukové listy, tak ho zkoušejí pro obchody, pro dary, pro svědectví a pro dědictví. Každopádně je učeno ‚svědectví‘!

Řekl rabi Josef bar Manjomi jménem Rava Šešeta: [Jde] o svědectví pro ženu [že její muž zemřel], u něhož mudrci ulehčili.

Ale vždyť je učeno ‚dědictví‘! Řekl rabi Abahu: [Jde o] dědictví jeho prvorozeného syna [kdo z jeho synů je prvorozený].

Každopádně je učeno ‚pro obchody a pro dary‘ – zda ne [i svědectví] pro ostatní lidi? Ne, pro něho samotného.

Namítají: U hluchého se neřídili jeho pokyny, jeho posunky ani jeho rukopisem, leda u movitých věcí, ale ne u rozlukových listů.

To je spor tanaitů, neboť bylo učeno: Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Kdy je to řečeno? U hluchého od počátku; ale zdravý, který ohluchl, píše [rozlukový list] a oni [svědci] podepisují.

A hluchý od počátku ne? Vždyť jako si ji bere pokynem, tak ji propouští pokynem!

Jde-li o jeho ženu, je to skutečně tak; zde se jedná o jeho švagrovou.

Jeho švagrová – po kom? Řekneš-li, že mu připadla po jeho hluchém bratrovi – jako bylo její přijetí pokynem, tak je i její propuštění pokynem! Nýbrž [jde o případ], že mu připadla po jeho zdravém bratrovi.

A chceš-li, řekni: Skutečně mu připadla po jeho hluchém bratrovi, a je to nařízení [ohledně švagrové] po hluchém bratrovi kvůli [švagrové] po zdravém bratrovi.

Je-li tomu tak, i jeho žena [by měla být zakázána]! – Švagrová se zaměňuje se švagrovou, žena se švagrovou nezaměňuje.

A vydáváme snad nařízení ohledně hluchého kvůli zdravému?