Gitin 77a גיטין

že jí říká [že platí], až vyjde; a zemře-li v noci, je to rozlukový list po smrti.

‚Pod podmínkou, že slunce vyjde ze svého pouzdra‘ – říká jí [že platí] od této chvíle, neboť řekl Rav Huna jménem Rava: Každý, kdo řekne ‚pod podmínkou‘, je jako ten, kdo řekne ‚od této chvíle‘.

Přou se jen o ‚jestliže vyjde‘: jeden soudí podle rabi Josiho, který říká: Datum listiny o ní svědčí, a je to tedy jako ‚ode dneška, jestliže zemřu‘, jako ‚od této chvíle, jestliže zemřu‘; druhý nesoudí podle rabi Josiho, a je to tedy jako pouhé ‚jestliže zemřu‘.

‚Napište a dejte mé ženě rozlukový list, jestliže se nevrátím odsud do dvanácti měsíců‘ – napsali ho atd.

Řekl Rav Jejmar Ravu Ašimu: Řekněme, že rabi Josi soudí, že napíše-li se rozlukový list pod podmínkou, je platný? – Ne, skutečně ti řeknu, že je neplatný; a zde je tomu jinak: protože měl říct ‚jestliže se nevrátím, napište a dejte‘, a řekl ‚napište a dejte, jestliže se nevrátím‘, takto to říká: Napište [ho] od této chvíle, a dejte [ho], jestliže se nevrátím. A podle mudrců není rozdílu mezi tím a tím.

Učili naši mistři: [Napsal-li] ‚po sedmiletí‘ – [počítá se] rok; ‚po roce‘ – měsíc; ‚po měsíci‘ – týden.

‚Po Šabatu‘ – co [to znamená]? Seděl rabi Zejra před rabi Asim, a někteří říkají rabi Asi před rabi Jochananem, a řekl: První, druhý a třetí den v týdnu jsou ‚po Šabatu‘; čtvrtý, pátý a předvečer Šabatu jsou ‚před Šabatem‘.

Bylo učeno: Rabi říká: ‚Po svátku‘ – třicet dnů. Vyšel rabi Chija a přednesl to jménem Rabiho, a chválili to; jménem mnohých, a nechválili to. Z toho plyne, že halacha není podle něho.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] ‚Toho, koho zachvátil‘.

MIŠNA: Kdo hodí rozlukový list své ženě, a ona je ve svém domě nebo ve svém dvoře – je propuštěná. Hodil jí ho do svého domu nebo do svého dvora – i kdyby byl s ní na lůžku, není propuštěná. Do jejího klína nebo do jejího košíku – je propuštěná.

GEMARA: Odkud to [víme]? Neboť učili naši mistři: „A dá jí ho do ruky“ (Dt 24,1) – mám jen její ruku; její střechu, její dvůr a její ohradu odkud? Pravím: „A dá“ – jakýmkoli způsobem.

A bylo učeno také tak ohledně zloděje: jeho ruka – mám jen jeho ruku; jeho střechu, jeho dvůr a jeho ohradu odkud? Pravím: „Bude-li skutečně nalezeno“ (Ex 22,3) – jakkoli.

A obojí je potřeba: Kdyby nám to sdělil o rozlukovém listu – [platí to] proto, že ji propouští proti její vůli; ale u zloděje, kde [věc přechází] ne proti jeho vůli, bych řekl, že ne.

A kdyby nám to sdělil o zloději – [platí to] proto, že ho Milosrdný pokutoval; ale u rozlukového listu bych řekl, že ne. [Proto] je obojí potřeba.

Její dvůr? Co nabude žena, nabude její manžel!

Řekl rabi Elazar: [Jde o případ,] kdy jí napíše: ‚Nemám žádný nárok ani spor na tvůj majetek.‘

A když jí tak napíše, co z toho? Vždyť bylo učeno: Kdo řekne svému druhovi: ‚Nemám žádný nárok ani spor na toto pole, nemám s ním nic společného a má ruka je od něho odtažena‘ – neřekl nic.

Ve škole rabi Janaje řekli: [Jde o případ,] kdy jí to napíše, dokud je ještě zasnoubená; a podle [výroku] Rava Kahany, neboť řekl Rav Kahana: U dědictví, které člověku přichází odjinud, může člověk stanovit, že ho nezdědí.

A podle [výroku] Ravy, neboť řekl Rava: Kdo řekne: