Horajot 10a הוריות

a potom zhřešil, přináší býka – [že když] zhřešil a potom odešel ze svého pomazání, je třeba [to] říkat? Protože [mišna] učí u knížete, že když odešel ze svého úřadu knížete a potom zhřešil, přináší jako prostý člověk, proto učí u pomazaného [, že když zhřešil a potom odešel], přináší býka.

Odkud to plyne? Neboť rabíni učí: „a přinese za svůj hřích“ (Lv 4,3) – to učí, že přináší svou oběť za hřích [i] poté, co odešel [z úřadu].

[Mohl bych myslet:] Což to neplyne úsudkem? Jestliže kníže, který přináší [oběť] za nevědomý čin, nepřináší svou oběť za hřích poté, co odešel, [pak] pomazaný, který nepřináší za nevědomý čin, nýbrž [jen] za skrytí věci spolu s nevědomým činem – [nemělo by to platit] tím spíše? Proto Písmo učí: „a přinese za svůj hřích“ – to učí, že přináší za svůj hřích [i] poté, co odešel.

Ať tedy přináší i kníže, [jak plyne] z úsudku od menšího k většímu: Jestliže pomazaný, který nepřináší za nevědomý čin, přináší oběť za hřích poté, co odešel, [pak] kníže, který přináší oběť za hřích za nevědomý čin – není to [snad] úsudek, že přináší svou oběť za hřích poté, co odešel? Proto Písmo učí: „když kníže zhřeší“ (Lv 4,22) – když je knížetem, ano; když je prostým člověkem, ne.

MIŠNA: Zhřešili-li dříve, než byli ustanoveni, a potom byli ustanoveni, jsou jako prostí lidé. Rabi Šimon říká: Dozvěděli-li se [o hříchu] dříve, než byli ustanoveni, jsou povinni [jako prostí lidé]; [dozvěděli-li se] poté, co byli ustanoveni, jsou osvobozeni.

Kdo je knížetem? To je král, neboť je řečeno: „[ze všech] přikázání Hospodina, svého Boha“ (Lv 4,22) – ten, nad nímž je jen Hospodin, jeho Bůh.

GEMARA: Odkud to plyne? Neboť rabíni učí: „Jestliže pomazaný kohen zhřeší“ (Lv 4,3) – s vyloučením předchozích [hříchů].

[Mohl bych myslet:] Což to neplyne úsudkem? Jestliže kníže, který přináší za nevědomý čin, nepřináší za předchozí [hříchy], [pak] pomazaný, který přináší jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem – není to [snad] úsudek, že nepřinese za předchozí [hříchy]?

Ne! Říkáš-li to o knížeti, který nepřináší svou oběť za hřích poté, co odešel, budeš to říkat o pomazaném, který přináší svou oběť za hřích poté, co odešel? Protože přináší svou oběť za hřích poté, co odešel, ať přinese [i] za předchozí [hříchy]. Proto Písmo učí: „pomazaný zhřeší“ – zhřešil-li, když je pomazaným, přináší; [zhřešil-li,] když je prostým člověkem, nepřináší.

A učí se také u knížete podobně: „když kníže zhřeší“ (Lv 4,22) – s vyloučením předchozích [hříchů].

[Mohl bych myslet:] Což to neplyne úsudkem? Jestliže pomazaný, který přináší svou oběť za hřích poté, co odešel, nepřináší za předchozí [hříchy], [pak] kníže, který nepřináší svou oběť za hřích poté, co odešel – není to [snad] úsudek, že nepřinese za předchozí [hříchy]?

Co s pomazaným [ve srovnání s knížetem]? [On] nepřináší za nevědomý čin. Budeš to říkat o knížeti, který přináší za nevědomý čin? Protože přináší za nevědomý čin, ať přinese [i] za předchozí [hříchy]. Proto Písmo učí: „když kníže zhřeší“ – že zhřešil, když je knížetem, a ne že zhřešil, když byl ještě prostým člověkem.

Rabíni učí: „když (ašer) kníže zhřeší“ – mohl bych myslet, [že je to] nařízení. Proto Písmo učí: „Jestliže (im) pomazaný kohen zhřeší“: Jako tam [znamená] „pokud zhřeší“, tak i zde [znamená] „pokud zhřeší“.

Mistr řekl: „Mohl bych myslet, [že je to] nařízení.“ Nařízení – odkud by to [kdo] vzal?

Říkají: Ano, nalezli jsme, že je psáno: „a dám ránu malomocenství do domu v zemi vašeho vlastnictví“ (Lv 14,34) – to je pro ně dobrá zvěst, že na ně přijdou rány; [to jsou] slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: [Verš to říká,] aby vyloučil rány [způsobené] násilím. Neříká snad rabi Jehuda „dobrá zvěst“? I zde bych řekl, že je to nařízení; proto je psáno „jestliže“.

A podle rabiho Šimona – copak rány [způsobené] násilím nepůsobí nečistotu? Vždyť se učí v baraitě: „Člověk, když bude mít“ (Lv 13,2) – od [chvíle] řeči [Boží] dále. [Mohl bych myslet:] Což to neplyne úsudkem? Je nečistý při výtoku a je nečistý při ranách; jako výtok [působí nečistotu] od [chvíle] řeči dále, tak i rány [působí nečistotu] od řeči dále.

Ne! Říkáš-li to o výtoku, který při násilí nepůsobí nečistotu, budeš to říkat o ranách, které působí nečistotu [i] při násilí? Proto Písmo učí: „Člověk, když bude mít“ – od [chvíle] řeči dále. Rava řekl: [Rabi Šimon tím chce] vyloučit rány [způsobené] duchy. Rav Papa řekl: Vyloučit rány [způsobené] čarodějnictvím.

Rabíni učí: „když kníže zhřeší“ – s vyloučením nemocného. Protože je nemocný, byl odsunut ze svého úřadu knížete? Rav Avdimi bar Chama řekl: S vyloučením knížete, který onemocněl malomocenstvím, neboť je řečeno: „A Hospodin zasáhl krále a byl malomocný až do dne své smrti a bydlel v domě svobody, a Jotam, syn králův, byl nad domem“ (2Kr 15,5). Z toho, že říká „v domě svobody“, plyne, že až dosud byl služebníkem.

Jako [v příběhu], kdy Raban Gamliel a rabi Jehošua pluli na lodi. Raban Gamliel měl s sebou chléb, rabi Jehošua měl s sebou chléb a jemnou mouku. Chléb Rabana Gamliela došel a spoléhal na mouku rabiho Jehošuy. Řekl mu: Věděl jsi snad, že budeme mít takové zdržení, že jsi přinesl mouku? Odpověděl mu: Jedna hvězda vychází jednou za sedmdesát let a svádí lodníky z cesty, a řekl jsem si: Možná vyjde a svede [nás] z cesty.

Řekl mu: Tolik [vědění] máš ve své ruce, a [přesto] vstupuješ na loď? Odpověděl mu: Místo abys žasl nade mnou, žasni nad dvěma žáky, které máš na pevnině – rabim Elazarem Chismou a rabim Jochananem ben Gudgeda – kteří dokážou odhadnout, kolik kapek je v moři, a nemají chléb k jídlu ani oděv k oblékání. [Raban Gamliel] se rozhodl posadit je do čela.

Když vystoupil [na břeh], poslal pro ně, a nepřišli. Znovu poslal, a přišli. Řekl jim: Myslíte si, že vám dávám vládu?