Horajot 12a הוריות

A copak [v době Jóachaza] ještě byl olej pomazání? Vždyť se učí v baraitě: Když byla ukryta truhla, byl ukryt [i] olej pomazání, nádoba s manou, Áronova hůl s mandlemi a květy a skříňka, kterou poslali Pelištejci Izraeli jako dar, jak je řečeno: „A zlaté předměty, které mu vracíte jako oběť za vinu, vložte do skříňky vedle ní a pošlete ji, ať odejde“ (1S 6,8).

A kdo je ukryl? Ukryl je Jóšijáš, král judský. Když totiž viděl, že je psáno v Tóře: „Hospodin odvede tebe i tvého krále…“ (Dt 28,36), přikázal, a ukryli je, jak je řečeno: „Řekl levitům, kteří vyučovali celý Izrael a byli zasvěceni Hospodinu: Uložte svatou truhlu do domu, který postavil Šalomoun, syn Davidův, král izraelský. Nemusíte ji již nosit na ramenou. Nyní služte Hospodinu, svému Bohu, a jeho lidu Izraeli“ (2Pa 35,3).

A rabi Elazar řekl: [Že spolu s truhlou byly ukryty i ostatní věci,] se odvozuje [ze slova] „tam“ – „tam“, „uchování“ – „uchování“, „pokolení“ – „pokolení“. [Čím tedy byl pomazán Jóachaz?] Řekl Rav Papa: Čistým balzámem.

Mudrci učili: Jak pomazávají krále? Do tvaru věnce. A koheny? Do tvaru [písmene] chí. Co znamená „do tvaru chí“? Řekl Rav Menašja bar Gada: Do tvaru řeckého písmene kaf.

V jedné baraitě se učí: Nejprve mu lijí olej na hlavu a potom mu dávají olej mezi řasy očí; a v jiné baraitě se učí: Nejprve mu dávají olej mezi řasy očí a potom mu lijí olej na hlavu. Je to spor tanaitů: někteří říkají, že pomazání je přednější, a někteří říkají, že vylití je přednější.

Jaký je důvod toho, kdo říká, že vylití je přednější? Neboť je psáno: „Vylil z oleje pomazání na Áronovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil“ (Lv 8,12). A ten, kdo říká, že pomazání je přednější – jaký je jeho důvod? Domnívá se tak, protože to tak shledáváš u posvátného náčiní. Ale vždyť je psáno [nejprve] „vylil“ a nakonec „pomazal“! – Takto to [Písmo] říká: Proč „vylil“? Kvůli „pomazal“.

Mudrci učili: „Jako vzácný olej na hlavě, stékající na vousy, vousy Áronovy“ (Ž 133,2) – jako dvě kapky podobné perlám visely Áronovi ve vousech. Řekl Rav Papa: Učilo se: Když mluvil, stoupaly a usazovaly se mu u kořene vousů. A kvůli tomu se Mojžíš trápil a říkal: Snad jsem se, chraň Bůh, dopustil zpronevěry na oleji pomazání? Ozval se nebeský hlas a řekl: „Jako vzácný olej…“, „jako rosa Chermonu“ (Ž 133,3) – jako na rose Chermonu nemůže být zpronevěra, tak ani na oleji pomazání ve vousech Áronových nemůže být zpronevěra.

A ještě se Áron trápil a říkal: Snad se Mojžíš zpronevěry nedopustil, ale já jsem se jí dopustil. Ozval se nebeský hlas a řekl mu: „Hle, jak dobré a jak milé je, když bratři přebývají spolu“ (Ž 133,1) – jako se Mojžíš zpronevěry nedopustil, tak ani ty ses jí nedopustil.

Mudrci učili: Krále pomazávají jen u pramene, aby se jejich království táhlo [jako tekoucí voda], jak je řečeno: „Král jim řekl: Vezměte s sebou služebníky svého pána… a doveďte ho dolů ke Gichónu“ (1Kr 1,33).

Řekl rabi Ami: Kdo chce vědět, zda přečká rok, nebo ne, ať během deseti dnů mezi Roš ha-šana a Jom kipur zavěsí lampu v domě, kam nevane vítr; jestliže její světlo vydrží, ať ví, že rok přečká.

A kdo chce podniknout obchod a chce vědět, zda se mu podaří, nebo nepodaří, ať vykrmuje kohouta; jestliže ztloustne a prospívá, podaří se mu.

Kdo chce vyrazit na cestu a chce vědět, zda se vrátí domů, nebo ne, ať se postaví v domě přítele; jestliže uvidí stín svého stínu, ať ví, že se vrátí domů. Ale to není nic [doporučeníhodného], neboť by mohl zmalomyslnět a jeho štěstí by se zhoršilo. Řekl Abaje: Nyní, když jsi řekl, že znamení něco znamenají, ať si člověk vždy na počátku roku zvykne vídat tykev, pískavici, pór, řepu a datle.

Rav Mešaršeja řekl svým synům: Když chcete vejít a učit se před svým učitelem, nejprve si zopakujte mišnu a pak vejděte k svému učiteli. A když sedíte před ním, hleďte mu na ústa, neboť je psáno: „Tvé oči budou hledět na tvého učitele“ (Iz 30,20). A když opakujete, opakujte u vodního toku, neboť jako se táhne voda, tak se potáhne vaše učení. Seďte raději na smetištích Maty Mechasja než v palácích Pumbedity. Lepší je jíst páchnoucí rybu [z Maty Mechasja] než omáčku kutach, která láme skály.

„Můj roh se vyvýšil v mém Bohu“ (1S 2,1) – „vyvýšil se můj roh“, a ne „vyvýšil se můj džbánek“. Davidovo a Šalomounovo království, kteří byli pomazáni z rohu, trvalo; Saulovo a Jehúovo království, kteří byli pomazáni z džbánku, netrvalo.

„Ten, kdo je pomazán olejem pomazání atd.“: Mudrci učili: „Pomazaný“ – mohl bych myslet, že [jde o] krále; Písmo učí: „kohen“. Jestliže kohen, mohl bych myslet, že [jde o kohena s] vícerými rouchy; Písmo učí: „pomazaný“. Jestliže pomazaný, mohl bych myslet, že [jde o] pomazaného pro válku; Písmo učí: „kohen pomazaný“ – ten, nad nímž není jiný pomazaný.

Z čeho je to patrné? Jak řekl Rava: „ha-jarech“ – nejvýznačnější stehno mezi stehny; i zde „ha-mašiach“ – nejvýznačnější mezi pomazanými.

Mistr řekl: „Pomazaný“ – mohl bych myslet, že [jde o] krále. Krále? Přináší snad býčka? Vždyť přináší kozla! – Bylo to třeba: mohlo by tě napadnout, že za neúmyslný čin přinese kozla, ale za přehlédnutí věci [v halaše] přinese býčka; proto nás to učí.

„Mezi pomazaným olejem pomazání [a veleknězem s vícerými rouchy] není rozdílu…“: Naše mišna není podle rabiho Meira; neboť kdyby [byla podle] rabiho Meira – vždyť se učí: [Velekněz s] vícerými rouchy přináší býčka, který se přináší za všechna přikázání – slova rabiho Meira; ale mudrci s ním nesouhlasili.

Jaký je důvod rabiho Meira? Neboť se učí: „Pomazaný“ (Lv 4,3) – z toho mám jen pomazaného olejem pomazání; odkud [víme o veleknězi s] vícerými rouchy? Písmo učí: „kohen pomazaný“.

Jak jsi ji tedy vyložil? Podle mudrců.