Horajot 12b הוריות

Uveď závěr [mišny]: „Mezi kohenem sloužícím a kohenem, který odstoupil, není rozdílu kromě býčka Jom kipur a desetiny efy“ – tím jsme se dostali k rabimu Meirovi. Neboť se učí: Jestliže veleknězi nastala nezpůsobilost a ustanovili místo něho jiného kohena, první se vrací ke své službě a na druhém spočívají všechna přikázání velekněžství – slova rabiho Meira. [Rabi Josi říká: První se vrací ke své službě a druhý není způsobilý ani za velekněze, ani za obyčejného kohena.]

Řekl rabi Josi: Stalo se, že Josefu ben Elim ze Ciporu nastala nezpůsobilost k [službě] velekněze a ustanovili místo něho jiného; a jeho bratři kohanim mu nedovolili být ani veleknězem, ani obyčejným kohenem. Veleknězem ne kvůli nevraživosti, obyčejným kohenem ne proto, že ve svatosti se povyšuje, a nesnižuje.

Začátek [je podle] mudrců a závěr podle rabiho Meira? Řekl Rav Chisda: Ano, začátek je podle mudrců a závěr podle rabiho Meira. Rav Josef řekl: Je to [mišna] Rabiho, který ji formuloval podle [různých] tanaitů.

Rava řekl: Je to rabi Šimon, který v jedné věci souhlasí s rabim Meirem a v jedné věci s ním nesouhlasí.

Neboť se učí: Věci, jimiž se liší velekněz od obyčejného kohena, jsou tyto: býček, který se přináší za všechna přikázání, býček Jom kipur a desetina efy; nenechává si narůst vlasy a netrhá [roucho] – trhá však dole, kdežto obyčejný [kohen] nahoře; neposkvrňuje se při úmrtí příbuzných, je mu přikázána panna a zakázána vdova a [jeho smrt] umožňuje návrat neúmyslnému vrahovi.

A jako truchlící [před pohřbem blízkého] přináší oběti, ale nejí [z nich] a nedostává podíl; přináší podíl jako první a bere podíl jako první; slouží v osmi rouchách; celá služba Jom kipur je platná jen skrze něho; a je osvobozen [od oběti] za nečistotu Chrámu a jeho svatých obětí.

A všechny [tyto věci] platí u [velekněze s] vícerými rouchy kromě býčka, který se přináší za všechna přikázání; a všechny platí u pomazaného, který odstoupil, kromě býčka Jom kipur a desetiny efy; a žádná z nich neplatí u pomazaného pro válku kromě pěti věcí uvedených v oddíle: nenechává si narůst vlasy, netrhá [roucho], neposkvrňuje se při úmrtí příbuzných, je mu přikázána panna a zakázána vdova, a [jeho smrt] umožňuje návrat neúmyslnému vrahovi – slova rabiho Jehudy. Ale mudrci říkají: Návrat neumožňuje.

A z čeho [víme], že je to rabi Šimon? Řekl Rav Papa: O kom jsme slyšeli, že říká, že [velekněz] je osvobozen za nečistotu Chrámu a jeho svatých obětí? O rabim Šimonovi.

„Kromě pěti věcí uvedených v oddíle“: Odkud to [víme]? Neboť mudrci učili: „Kohen, který je největší mezi svými bratry“ (Lv 21,10) – to je velekněz; „na jehož hlavu byl vylit olej pomazání“ – to je pomazaný pro válku; „a který byl uveden do úřadu, aby oblékal roucha“ – to je [velekněz s] vícerými rouchy. O nich všech [Písmo] říká: „Nenechá si rozpustit vlasy na hlavě a neroztrhne svá roucha, a nepřijde k žádnému mrtvému“ (Lv 21,10–11).

Mohl bych myslet, že všichni smějí přinášet oběti jako truchlící [před pohřbem]; Písmo učí: „neboť je na něm korunování olejem pomazání jeho Boha“ (Lv 21,12) – „na něm“, a ne na jeho druhovi. A když je Písmo rozlišilo, mohl bych myslet, že [pomazanému pro válku] není přikázána panna; Písmo učí: „a on“.

To je jako spor tanaitů: „A on si vezme za ženu pannu“ (Lv 21,13) – poté co Písmo rozlišilo, opět zahrnulo – slova rabiho Jišmaela. Rabi Akiva říká: Z toho mám jen toho, kdo odstoupil kvůli svému výronu; odkud [víme o tom], kdo odstoupil kvůli vadám? Písmo učí: „a on“.

Rava se zeptal Rava Nachmana: Pomazaný [velekněz], který onemocněl malomocenstvím – jak je to s vdovou? Je [jeho svatost] jen odsunuta, nebo je zcela zproštěn [úřadu]? Neznal odpověď.

Jednou seděl Rav Papa a tato otázka mu byla nejasná. Řekl Huna, syn Rava Nachmana, Ravu Papovi: Učíme se: „Z toho mám jen toho, kdo odstoupil kvůli svému výronu; odkud [víme o tom], kdo odstoupil kvůli vadám? Písmo učí: ‚a on‘.“ [Rav Papa] vstal, políbil ho na hlavu a dal mu svou dceru [za ženu].

MIŠNA: Velekněz trhá [roucho] dole a obyčejný [kohen] nahoře. Velekněz přináší oběti jako truchlící [před pohřbem], ale nejí [z nich]; obyčejný [kohen] ani nepřináší, ani nejí.

GEMARA: Řekl Rav: „Dole“ – skutečně dole, „nahoře“ – skutečně nahoře. A Šmuel řekl: „Dole“ – pod lemem [výstřihu], „nahoře“ – nad lemem; a jedno i druhé u krku.

Namítali: Za všechny [ostatní] mrtvé – chce-li, oddělí lem [roucha], nechce-li, lem neoddělí; za svého otce a za svou matku [lem] oddělí. [Pod lemem by tedy byla trhlina skutečnou trhlinou, a jak to může velekněz dělat?] – Protože obecně je to trhlina, vztahuje se [na velekněze]: „neroztrhne svá roucha“?

Šmuel zastává názor rabiho Jehudy, který řekl: Každá trhlina, která neodděluje lem, je jen bezcenná trhlina. A copak rabi Jehuda připouští u velekněze trhání [roucha] vůbec?

Vždyť se učí: Kdyby bylo řečeno „hlavu nerozpustí a roucho neroztrhne“, řekl bych, že Písmo mluví o hlavě a rouchu soty; Písmo však učí: „Svou hlavu nerozpustí a svá roucha neroztrhne“ (Lv 21,10) – že se ho rozpouštění vlasů a trhání roucha netýká vůbec – slova rabiho Jehudy. Rabi Jišmael říká: Netrhá tak, jak trhají [ostatní] lidé, ale on dole a obyčejný [kohen] nahoře.

Šmuel s ním v jedné věci souhlasí a v jedné věci s ním nesouhlasí.

MIŠNA: Cokoli je častější než něco jiného, má přednost před tím druhým; a cokoli je posvátnější než něco jiného, má přednost před tím druhým. Stojí-li [k obětování] býček pomazaného [kohena] a býček pospolitosti, býček pomazaného má přednost před býčkem pospolitosti ve všech úkonech.

GEMARA: Odkud to [víme]? Řekl Abaje: Neboť Písmo říká: „Kromě ranní zápalné oběti, která je stálou zápalnou obětí“ (Nu 28,23). Nuže, je-li psáno „ranní zápalné oběti“, proč ještě „stálou zápalnou obětí“? Takto říká Milosrdný: Co je častější, má přednost.

„A cokoli je posvátnější než něco jiného, má přednost před tím druhým“: Odkud to víme? Neboť ve škole rabiho Jišmaela učili: „Budeš ho posvěcovat“ (Lv 21,8) – ve všem, co se týká svatosti: aby otevíral [čtení Tóry] jako první, aby žehnal jako první a aby jako první dostal nejlepší podíl.