Horajot 13b הוריות

Rav Papa řekl: Okusují dokonce i násadu motyky.

Mudrci učili: Pět věcí způsobuje zapomínání učení: kdo jí z toho, co jedla myš, nebo z toho, co jedla kočka; kdo jí srdce zvířete; kdo je zvyklý [jíst] olivy; kdo pije vodu zbylou po umývání; a kdo si myje nohy jednu nad druhou. A někteří říkají: i kdo si klade své šaty pod hlavu. Pět věcí vrací učení: chléb pečený na uhlí, a tím spíše uhlí samo; kdo jí vejce naměkko bez soli; kdo je zvyklý na olivový olej; kdo je zvyklý na víno a vonné koření; a kdo pije vodu zbylou po [hnětení] těsta. A někteří říkají: i kdo namáčí prst do soli a jí [ji].

„Kdo je zvyklý na olivový olej“ – to podporuje rabiho Jochanana, neboť rabi Jochanan řekl: Jako oliva způsobuje zapomenutí učení sedmdesáti let, tak olivový olej vrací učení sedmdesáti let.

„Kdo je zvyklý na víno a vonné koření“ – to podporuje Ravu, neboť Rava řekl: Víno a vonné látky mě učinily bystrým.

„Kdo namáčí prst do soli“: Řekl Reš Lakiš: A to jedním [prstem]. Je to jako spor tanaitů: Rabi Jehuda říká: Jedním, a ne dvěma; rabi Josi říká: Dvěma, a ne třemi. A tvým znamením [k zapamatování] je „kmica“ (nabrání hrsti).

Deset věcí škodí učení: kdo prochází pod ohlávkou velblouda, a tím spíše pod velbloudem samotným; kdo prochází mezi dvěma velbloudy; kdo prochází mezi dvěma ženami; žena, která prochází mezi dvěma muži; kdo prochází [místem] se zápachem mršiny; kdo prochází pod mostem, pod nímž čtyřicet dní neprotekla voda; kdo jí chléb, který nebyl dostatečně upečen; kdo jí maso [nabrané] z kotle naběračkou; kdo pije z vodního kanálu, který protéká hřbitovem; a kdo hledí do tváře mrtvého. A někteří říkají: i kdo čte nápis na náhrobku.

Mudrci učili: Když vstoupí nasi, všechen lid vstane a neposadí se, dokud jim neřekne: Posaďte se. Když vstoupí předseda soudu, utvoří mu jednu řadu z jedné strany a jednu řadu z druhé strany, [a stojí,] dokud se neposadí na své místo. Když vstoupí mudrc, [lidé] jeden po druhém vstávají a usedají, dokud se neposadí na své místo. Synové mudrců a učenci smějí, když je mnozí potřebují, překračovat přes hlavy lidu. Vyšel-li [někdo] za potřebou, smí vejít a posadit se na své místo.

Synové učenců, jejichž otec je ustanoven správcem pospolitosti: dokud mají rozum naslouchat, vcházejí a sedají před svého otce zády k lidu; nemají-li rozum naslouchat, vcházejí a sedají před svého otce tváří k lidu. Rabi Elazar, syn rabiho [Cadoka], říká: I na hostině z nich dělají přísedící.

[Mistr řekl:] Vyšel-li za potřebou, vejde a posadí se na své místo. Řekl Rav Papa: To řekli jen o malé potřebě, ale ne o velké; měl se předem prověřit. Neboť řekl Rav Jehuda jménem Rava: Ať se člověk vždy navykne [vyprázdnit se] časně ráno a večer, aby se nemusel vzdalovat. (Řekl Rava:) Dnes, kdy je svět zesláblý, [to platí] i o velké [potřebě].

„Rabi Elazar, syn rabiho [Cadoka], říká: I na hostině z nich dělají přísedící.“ Řekl Rava: [To platí] za života jejich otce a v přítomnosti jejich otce.

Řekl rabi Jochanan: Tato mišna byla ustanovena za dnů Rabana Šimona ben Gamliela. Raban Šimon ben Gamliel byl nasi, rabi Meir mudrc (chacham) a rabi Natan předseda soudu. Když tam byl Raban Šimon ben Gamliel, všichni před ním vstávali; když vcházeli rabi Meir a rabi Natan, [také] všichni před nimi vstávali. Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Nemá snad být rozdíl mezi mnou a nimi? A ustanovil tuto mišnu.

Toho dne tam rabi Meir a rabi Natan nebyli. Nazítří, když přišli, viděli, že před nimi nevstávají, jak bývalo zvykem. Řekli: Co je to? Odpověděli jim: Tak ustanovil Raban Šimon ben Gamliel.

Řekl rabi Meir rabimu Natanovi: Já jsem mudrc a ty jsi předseda soudu; ustanovme i my něco pro sebe. Co mu uděláme? Řekněme mu: Vylož [traktát] Ukcin, který nezná; a protože se ho nenaučil, řekneme mu: „Kdo vypoví Hospodinovy mocné činy, kdo ohlásí všechnu jeho chválu?“ (Ž 106,2) – komu sluší vypovídat Hospodinovy mocné činy? Tomu, kdo dokáže ohlásit všechnu jeho chválu. Sesadíme ho, a já budu předsedou soudu a ty nasim.

Uslyšel je rabi Jaakov ben Korši. Řekl si: Snad, chraň Bůh, dojde věc až k zahanbení. Šel, posadil se za horní místnost Rabana Šimona ben Gamliela a nahlas opakoval [traktát Ukcin], vykládal a opakoval, vykládal a opakoval.

[Raban Šimon ben Gamliel] řekl: Co se to děje? Snad se, chraň Bůh, v domě studia něco [proti mně] chystá. Soustředil se a naučil se to. Nazítří mu řekli: Ať mistr přijde a vyloží nám Ukcin. Začal a vykládal. Když skončil, řekl jim: Kdybych se to nebyl naučil, byli byste mě zahanbili!

Přikázal a vyvedli je z domu studia. Psali otázky na lístky a házeli je dovnitř; co [uvnitř] vyřešili, bylo vyřešeno, a co nevyřešili, na to [oni] psali řešení a házeli je dovnitř. Řekl jim rabi Josi: Tóra je venku, a my jsme uvnitř!

Řekl jim Raban Šimon ben Gamliel: Vpusťme je dovnitř, ale potrestejme je tím, že nebudeme uvádět učení jejich jménem. Rabimu Meirovi dali jméno „Jiní“ a rabimu Natanovi „Někteří říkají“. Bylo jim ukázáno ve snu: Jděte a usmiřte [Rabana Šimona ben Gamliela]. Rabi Natan šel, rabi Meir nešel; řekl: Slova snů nepřidávají ani neubírají. Když rabi Natan přišel, řekl mu Raban Šimon ben Gamliel: Budiž, pomohl ti opasek tvého otce stát se předsedou soudu; to tě máme udělat i nasim?

Rabi učil svého syna Rabana Šimona: „Jiní říkají: Kdyby to byla náhradní oběť (tmura),