Horajot 14a הוריות

nebyla by obětována.“ Řekl mu: Kdo jsou tito, jejichž vodu pijeme, a jejich jména nezmiňujeme? Odpověděl mu: Lidé, kteří chtěli vyvrátit tvou čest a čest domu tvého otce.

Řekl mu: „Jejich láska i jejich nenávist i jejich řevnivost již dávno zanikly“ (Kaz 9,6). Odpověděl mu: „Nepřítel – zkázy jsou dokonány navždy“ (Ž 9,7). Řekl mu: To platí tam, kde jejich skutky uspěly; ale skutky [těchto] rabínů neuspěly. Znovu ho tedy učil: „Řekli jménem rabiho Meira: Kdyby to byla náhradní oběť, nebyla by obětována.“ Řekl Rava: Dokonce i Rabi, ač byl skromný, učil „řekli jménem rabiho Meira“; neřekl „řekl rabi Meir“.

Řekl rabi Jochanan: Raban Šimon ben Gamliel a mudrci se v tom lišili: jeden řekl, že „Sinaj“ [ten, kdo ovládá rozsáhlou látku] je přednější, a druhý řekl, že „ten, kdo vyvrací hory“ [bystrý v rozboru] je přednější.

Rav Josef byl „Sinaj“, Raba „ten, kdo vyvrací hory“. Poslali tam [do země Izraele otázku]: Který z nich má přednost? Odpověděli jim: „Sinaj“ je přednější, neboť mistr řekl: Všichni potřebují majitele pšenice. A přesto to Rav Josef nepřijal. Raba vládl [jako hlava akademie] dvaadvacet let, a potom vládl Rav Josef. A po všechny ty roky, co vládl Raba, Rav Josef nepozval do svého domu ani lazebníka.

Abaje, Rava, rabi Zejra a Raba bar Matana seděli spolu a potřebovali [si zvolit] hlavu. Řekli: Kdo řekne slovo, které nebude vyvráceno, ať je hlavou. Výroky všech byly vyvráceny, Abajův vyvrácen nebyl. Raba spatřil Abajeho, jak pozvedl hlavu, a řekl mu: Nachmani, začni a mluv.

Byla jim položena otázka: Rabi Zejra a Raba bar Rav Matana – který z nich je přednější? Rabi Zejra je bystrý a klade námitky, Raba bar Rav Matana je rozvážný a dospívá k závěrům. Jak to je? Zůstává to nerozhodnuto.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Pomazaný kohen“; a tím je dokončen traktát Horajot.