Horajot 6a הוריות

tak ani oběť za hřích se nejí.

Podobně řekl rabi Josi: „Ti, kdo přišli ze zajetí, z vyhnanství, přinesli [zápalné oběti] Bohu Izraele: dvanáct býků [za celý Izrael]… dvanáct kozlů jako oběť za hřích, to vše zápalná oběť Hospodinu“ (Ezd 8,35). „To vše zápalná oběť“ – napadlo by tě to? Je možné, aby oběť za hřích byla zápalnou obětí? Nýbrž všechno jako zápalná oběť: Jako zápalná oběť se nejí, tak ani oběť za hřích se nejí. Neboť se učí v baraitě: Rabi Jehuda říká: Přinesli je za modloslužbu. A Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Za modloslužbu, kterou páchali za dnů Cidkijáše.

Dobře podle rabiho Jehudy – najdeš [případ] oněch dvanácti obětí za hřích, například když zhřešilo dvanáct kmenů a přinášejí dvanáct kozlů, nebo také když zhřešilo sedm kmenů a ostatní [přinášejí] stržením. A podle rabiho Šimona to také najdeš, například když zhřešilo jedenáct kmenů a přinášejí jedenáct kozlů, a další je [kozel] soudu. Ale podle rabiho Meira, který říká, že [oběť] přináší soud, a ne obec, jak najdeš dvanáct? Například když zhřešili, a znovu zhřešili, a znovu zhřešili, až dvanáctkrát.

Ale vždyť je přinášeli ti, kdo zhřešili [již před vyhnanstvím a zemřeli]!

Rav Papa řekl: Když jsme se naučili [tradici], že oběť za hřích, jejíž majitelé zemřeli, [je odsouzena] k smrti, platí to o jednotlivci, ale ne o obci, protože u obce není smrti. Odkud to Rav Papa ví? Řekneš-li, že z toho, co je psáno: „Místo tvých otců budou tvoji synové“ (Ž 45,17) – je-li tomu tak, [platilo by to] i o jednotlivci!

Nýbrž přesný výklad Rava Papy je z kozla [oběti] novoluní, o němž Milosrdný řekl, že se přináší z odvodu pokladnice; a vždyť ho přinášejí od Izraele – a ti, kdo zůstávají [naživu, místo zemřelých přispěvatelů], jak [ho] mohou přinášet? Plyne z toho tedy, že oběť za hřích, jejíž majitelé zemřeli, se u obce přináší.

Je to snad podobné? [U] kozla novoluní – možná ho nepřinášejí od [téže] obce [, jejíž někteří členové zemřeli]; ale zde ho zajisté přinášejí [ti, kdo zhřešili]. Nýbrž důvod Rava Papy je odsud, neboť je psáno: „Smiř svůj lid Izrael, který jsi vykoupil, Hospodine“ (Dt 21,8) – toto smíření je vhodné k tomu, aby smířilo i ty, kdo vyšli z Egypta, jak je psáno: „který jsi vykoupil“.

Je to snad podobné? Tam jsou všichni [ostatní] přítomni; protože smiřuje živé, smiřuje také mrtvé. Ale zde – byli snad [někteří z hříšníků] naživu? Ano, tak tomu také bylo, neboť je psáno: „A mnozí z kněží a levitů a z předních otců [, starci, kteří viděli první dům, plakali]“ (Ezd 3,12).

A možná jich bylo málo? Nebylo jich málo, neboť je psáno: „A lid nerozeznával hlas radostného troubení od hlasu pláče lidu… a hlas bylo slyšet až do dálky“ (Ezd 3,13).

Ale vždyť jednali úmyslně! Bylo to dočasné rozhodnutí [pro mimořádnou chvíli]. Tak je to také rozumné, neboť kdybys to neřekl, [jak vysvětlíš] „devadesát šest beranů, sedmdesát sedm jehňat“ (Ezd 8,35)? Odpovídající čemu? Nýbrž bylo to dočasné rozhodnutí; i zde [u obětí za hřích] to bylo dočasné rozhodnutí.

Rabíni učí: Zemřel-li jeden z obce, jsou povinni; [zemřel-li] jeden ze soudu, jsou osvobozeni. Kdo je tanaita [této baraity]? Rav Chisda řekl jménem rabiho Zery jménem Rava Jirmeji jménem Rava: Je to rabi Meir, který říká, že [oběť] přináší soud, a ne obec. Proto zemřel-li jeden z obce, jsou povinni, neboť celý soud trvá; zemřel-li jeden ze soudu, jsou osvobozeni, neboť je to oběť za hřích, jejíž jeden ze společníků zemřel, a proto jsou osvobozeni.

Rav Josef to napadl: Ať ji vyložíme podle rabiho Šimona, který říká, [že přináší] soud spolu s obcí: Zemřel-li jeden z obce, jsou povinni, neboť obec neumírá; zemřel-li jeden ze soudu, jsou osvobozeni, jak jsme řekli, neboť je to oběť za hřích společníků.

Abaje mu řekl: Slyšeli jsme, že rabi Šimon říká, že oběť za hřích společníků se neodsuzuje k smrti, jak se učí v baraitě: Býk a kozel Dne smíření, které se ztratily a [kohen gadol] oddělil jiné místo nich – ať všichni zemřou; [to jsou] slova rabiho Jehudy. Rabi Elazar a rabi Šimon říkají: Ať se pasou, protože oběť za hřích obce se neodsuzuje k smrti.

Rav Josef mu řekl: Mluvíš o kohanim? U kohanim je tomu jinak, neboť se nazývají „shromážděním“, jak je psáno: „za kohany a za všechen lid shromáždění vykoná smíření“ (Lv 16,33).