Horajot 6b הוריות

Je-li tomu tak, ať přinášejí býka za rozhodnutí! A řekneš-li, že tomu tak opravdu je, pak by bylo [o jeden] kmen víc!

Nýbrž Rav Acha, syn rabiho Jaakova, řekl: Kmen Levi se nenazývá „shromážděním“, neboť je psáno: „Hle, já tě učiním plodným a rozmnožím tě a učiním tě shromážděním národů [a dám tuto zemi tvému potomstvu… do věčného vlastnictví]“ (Gn 48,4) – kdo má [podíl na] vlastnictví [země], nazývá se „shromážděním“, a kdo nemá vlastnictví, nenazývá se „shromážděním“.

Je-li tomu tak, chybí jim [do] dvanácti kmenů! Abaje řekl: „Efrajim a Menaše budou mi jako Ruben a Šimeon“ (Gn 48,5). Rava řekl: Ale vždyť je psáno: „podle jména svých bratří budou nazýváni ve svém dědictví“ (Gn 48,6) – byli přirovnáni [ke kmenům] ohledně dědictví, ale ne ohledně jiné věci!

A ne? Vždyť jsou odděleni v praporech! Jako je [rozdělení] jejich dědictví, tak je [rozdělení] jejich tábořiště – [to bylo jen] proto, aby se prokázala čest praporům.

Ale vždyť jsou odděleni v knížatech! To bylo, aby se prokázala čest knížatům, jak se učí v baraitě: Šalomoun slavil sedm dní zasvěcení [Chrámu]; a proč viděl Mojžíš za vhodné slavit dvanáct dní zasvěcení? Aby prokázal čest knížatům.

Jaký je [tedy] závěr?

Pojď a slyš, neboť se učí v baraitě: Rabi Šimon říká: Pět obětí za hřích je odsouzeno k smrti: mládě oběti za hřích, náhrada oběti za hřích, oběť za hřích, jejíž majitelé zemřeli, oběť za hřích, jejíž majitelé již dosáhli smíření, a oběť za hřích, jejíž rok uplynul. Nemůžeš mluvit o mláděti oběti za hřích u obce, protože obec neodděluje samici; nemůžeš mluvit o náhradě oběti za hřích u obce, protože u obce není náhrady; nemůžeš mluvit o oběti za hřích, jejíž majitelé zemřeli, u obce, protože obec neumírá.

[O oběti], jejíž majitelé již dosáhli smíření, a [o oběti], jejíž rok uplynul, jsme [nic] neslyšeli; mohl bych myslet, že budou odsouzeny k smrti. Řekl jsi: Ať se nejasné učí z výslovného: Jako jsme zjistili, že o mláděti oběti za hřích, náhradě oběti za hřích a [oběti], jejíž majitelé zemřeli, se mluví u jednotlivce, a ne u obce, tak i o [oběti], jejíž majitelé dosáhli smíření, a [oběti], jejíž rok uplynul, se mluví u jednotlivce, a ne u obce.

Lze snad vyvozovat možné z nemožného? Rabi Šimon se to naučil na jednom místě [jako tradici].

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Soud rozhodl“.

MIŠNA: [Jestliže] pomazaný kohen rozhodl pro sebe nevědomky a jednal nevědomky, přináší býka. [Rozhodl] nevědomky a jednal úmyslně, [nebo rozhodl] úmyslně a jednal nevědomky – je osvobozen, neboť rozhodnutí pomazaného kohena pro sebe je jako rozhodnutí soudu pro obec.

GEMARA: „[Rozhodl] nevědomky a jednal nevědomky, přináší býka.“ To je samozřejmé!

Abaje řekl: Čím se zde zabýváme? [Případem,] kdy rozhodl a zapomněl, z jakého důvodu rozhodl, a v okamžiku, kdy se zmýlil, řekl: „Jednám na základě svého rozhodnutí.“ Mohl bys říci, že jelikož by [snad] změnil názor, kdyby si to uvědomil, je to jako úmyslné [jednání], a nebude povinen. Proto nás to učí.

„[Rozhodl] úmyslně a jednal nevědomky“ atd. Odkud to plyne? Neboť rabíni učí: „k provinění lidu“ (Lv 4,3) – hle, pomazaný [kohen] je jako obec. [Mohl bych myslet:] Což to neplyne úsudkem?