Horajot 7a הוריות

Obec je vyňata z obecného [pravidla o] jednotlivci a pomazaný [kohen] je vyňat z obecného [pravidla o] jednotlivci. Jako obec je povinna jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem, tak i pomazaný ať je povinen jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem.

Nebo pojď touto cestou: Kníže je vyňat z obecného [pravidla o] jednotlivci a pomazaný je vyňat z obecného [pravidla o] jednotlivci. Jako kníže přináší [oběť] za nevědomý čin bez skrytí věci, tak i pomazaný ať přináší za nevědomý čin bez skrytí věci.

Podívejme se, komu se podobá. Obec [přináší] býka a nepřináší podmíněnou oběť viny; i pomazaný [přináší] býka a nepřináší podmíněnou oběť viny. Jako obec je povinna jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem, tak i pomazaný ať je povinen jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem.

Nebo pojď touto cestou: Kníže přináší kozu za modloslužbu a přináší jistou oběť viny; i pomazaný přináší kozu za modloslužbu a přináší jistou oběť viny. Jako kníže přináší za nevědomý čin, tak i pomazaný ať přináší za nevědomý čin.

Proto Písmo učí: „k provinění lidu“ (Lv 4,3) – hle, pomazaný je jako obec: Jako obec přináší jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem, tak i pomazaný přináší jen za skrytí věci spolu s nevědomým činem.

Řekni [však]: Jako [u] obce – [soud] rozhodl a jednali po něm podle jeho rozhodnutí, a jsou povinni – tak i pomazaný, když rozhodl a jednali po něm podle jeho rozhodnutí, ať je povinen! Proto Písmo učí: „a přinese za svůj hřích, kterým zhřešil“ (Lv 4,3) – za to, čím zhřešil on, přináší, a nepřináší za to, čím zhřešili jiní.

Mistr řekl: „Pomazaný [přináší] býka a nepřináší podmíněnou oběť viny.“ Odkud ví, že nepřináší podmíněnou oběť viny?

Neboť je psáno: „a kohen za něho vykoná smíření za jeho nevědomost, kterou nevědomky spáchal“ (Lv 5,18) – [ten,] u něhož jsou jeho hřích a jeho nevědomost stejné; to vylučuje pomazaného, u něhož jeho nevědomost a jeho hřích nejsou stejné, neboť je psáno: „k provinění lidu“ – hle, pomazaný je jako obec.

„K provinění lidu“ – nicméně on o tom [verši] nemluví [kvůli podmíněné] oběti viny! Uvedl jej jen tak.

MIŠNA: [Jestliže pomazaný kohen] rozhodl sám za sebe a jednal sám za sebe, dosahuje smíření sám za sebe. Rozhodl-li spolu s obcí a jednal spolu s obcí, dosahuje smíření spolu s obcí. Neboť soud není povinen, dokud nerozhodne, že se ruší část a zachovává část; a tak také pomazaný. A ani u modloslužby, dokud nerozhodnou, že se ruší část a zachovává část.

GEMARA: Odkud to plyne? Neboť rabíni učí: [Jestliže] rozhodl spolu s obcí a jednal spolu s obcí, mohl bych myslet, že přinese býka sám za sebe.

A plyne to [přece] úsudkem: Kníže je vyňat z obecného [pravidla o] jednotlivci a pomazaný je vyňat z obecného [pravidla o] jednotlivci. Jako kníže – zhřešil-li sám, přináší sám; zhřešil-li spolu s obcí, dosahuje smíření spolu s obcí – tak i pomazaný: zhřešil-li sám, přináší sám; zhřešil-li spolu s obcí, dosahuje smíření spolu s obcí.

Ne! Říkáš-li to o knížeti, který dosahuje smíření spolu s obcí o Dni smíření, budeš to říkat o pomazaném, který nedosahuje smíření spolu s obcí o Dni smíření?

Protože nedosahuje smíření spolu s obcí o Dni smíření, mohl bych myslet, že přinese býka sám za sebe. Proto Písmo učí: „za svůj hřích, kterým zhřešil“ (Lv 4,3). Jak tedy? Zhřešil-li sám, přináší sám; zhřešil-li spolu s obcí, dosahuje smíření spolu s obcí.

Jak to vypadá? Řekneš-li, že on je předsedou [soudu] a oni nejsou předsedy – je samozřejmé, že dosahuje smíření sám za sebe, [neboť] jejich rozhodnutí není nic, a musí přinést ovci nebo kozu každý jednotlivě. A jsou-li oni předsedy a on není předsedou – proč by dosahoval smíření sám za sebe? Vždyť jeho rozhodnutí není nic!