A takto bylo řečeno: Chalica mladšího a chalica staršího – o tom se přou rabi Jochanan a rabi Jehošua ben Levi. Jeden říká: Chalica staršího má přednost. A druhý říká: Jsou si rovny.
והכי איתמר חליצת קטן וחליצת גדול פליגי בה ר' יוחנן ור' יהושע בן לוי חד אמר חליצת גדול עדיפא וחד אמר כי הדדי נינהו
Kdo říká, že chalica staršího má přednost – protože přikázání spočívá na starším. A ten druhý: Když říkáme, že přikázání spočívá na starším, [platí to] ohledně levirátu, ale ohledně chalicy jsou si rovny.
מאן דאמר חליצת גדול עדיפא דהא מצוה בגדול ואידך כי אמרינן מצוה בגדול לענין יבום אבל לענין חליצה כהדדי נינהו
Učili jsme se: Nechtějí-li, vracejí se ke staršímu. Což ne: nechtějí vykonat levirát, nýbrž [jen] chalicu, a učí se, že se vracejí ke staršímu? Z toho tedy plyne, že chalica staršího má přednost.
תנן לא רצו חוזרין אצל גדול מאי לאו לא רצו לייבם אלא לחלוץ וקתני חוזרין אצל גדול וש"מ חליצת גדול עדיפא
Ne: nechtějí ani chalicu, ani levirát. Obdobně u staršího: nechce ani chalicu, ani levirát. Proč se tedy vracejí ke staršímu? Aby ho přinutili! Ať přinutí je! – Protože přikázání spočívá na něm, nutíme jeho.
לא לא רצו לא לחלוץ ולא לייבם דכוותיה גבי גדול לא רצה לא לחלוץ ולא לייבם אלא אמאי חוזרין אצל גדול למכפייה לכפייהו לדידהו כיון דמצוה עליה דידיה רמיא לדידיה כייפינן
Pojď a slyš: Odkázal-li [věc] na staršího, až se vrátí ze zámoří, neposlouchají ho. A kdyby tě napadlo, že chalica staršího má přednost, proč ho neposlouchají? Ať počkáme – snad přijde a vykoná chalicu!
ת"ש תלה בגדול עד שיבא ממדינת הים אין שומעין לו ואי ס"ד חליצת גדול עדיפא אמאי אין שומעין לו נינטר דלמא אתי וחליץ
A podle tvého důvodu: [odkázal-li] na nezletilého, až dospěje, neposlouchají ho – proč? Ať počkáme – snad dospěje a vykoná levirát! (Anebo také: přijde ten a vykoná s ní levirát.) Nýbrž: vykonání přikázání neodkládáme.
ולטעמיך בקטן עד שיגדיל אין שומעין לו אמאי נינטר דלמא גדיל ומייבם (אי נמי אתי איהו ומייבמה) אלא כל שהויי מצוה לא שהינן
Tam jsme se učili: Přikázání levirátu předchází přikázání chalicy. Zpočátku, když měli na mysli [vykonat] přikázání, [tomu tak bylo]; nyní, když nemají na mysli přikázání, řekli: Přikázání chalicy předchází přikázání levirátu.
תנן התם מצות יבום קודמת למצות חליצה בראשונה שהיו מתכוונין לשם מצוה עכשיו שאין מתכוונין לשם מצוה אמרו מצות חליצה קודמת למצות יבום
Řekl Rav: Nenutí se. Když přišli před Rava, řekl jim: Chceš-li, vykonej chalicu, chceš-li, vykonej levirát. Milosrdný to ponechal na tobě: „Nebude-li ten muž chtít“ (Dt 25,7) – bude-li tedy chtít, může-li chalicu, může levirát.
אמר רב אין כופין כי אתו לקמיה דרב אמר להו אי בעית חלוץ אי בעית ייבם בדידך תלא רחמנא (דברים כה, ז) ואם לא יחפוץ האיש הא אם חפץ אי בעי חליץ אי בעי ייבם
Také Rav Jehuda zastává názor, že se nenutí, neboť Rav Jehuda stanovil v listině o chalice: Jak N., dcera N., přivedla N., svého levira, před nás k soudu, a zjistili jsme, že je bratrem zemřelého z otcovy strany, a řekli jsme mu: Chceš-li vykonat levirát, vykonej jej, a ne-li, pozvedni před ní svou pravou nohu.
ואף רב יהודה סבר אין כופין מדאתקין רב יהודה בגיטא דחליצה איך פלונית בת פלוני אקרבת ית פלוני יבמה קדמנא לבי דינא ואשתמודעינהו דאחוה דמיתנא מאבא ניהו ואמרי ליה אי צבית ליבם יבם ואי לא איטלע לה רגליך דימינא
„Zjistili jsme“ – o tom se přou Rav Acha a Ravina. Jeden říká: [Pomocí] svědků. A druhý říká: I [výpovědí] příbuzného, i ženy. A halacha je, že jde jen o odhalení skutečnosti, a [stačí] i příbuzný a i žena.
אשתמודעינהו פליגי בה רב אחא ורבינא חד אמר בעדים וחד אמר אפילו קרוב אפילו אשה והלכתא גלויי מילתא בעלמא הוא ואפילו קרוב ואפילו אשה:
Zpočátku, když měli na mysli přikázání, přikázání levirátu předcházelo přikázání chalicy; a nyní, když nemají na mysli přikázání, řekli: Přikázání chalicy předchází přikázání levirátu.
בראשונה שהיו מתכוונין לשם מצוה מצות יבום קודמת למצות חליצה ועכשיו שאין מתכוונין לשם מצוה אמרו מצות חליצה קודמת למצות יבום
Řekl Rami bar Chama, řekl rabi Jicchak: Vrátili se k tomu, že přikázání levirátu předchází přikázání chalicy. Řekl mu Rav Nachman bar Jicchak: Zlepšila se snad pokolení?
אמר רמי בר חמא א"ר יצחק חזרו לומר מצות יבום קודמת למצות חליצה א"ל רב נחמן בר יצחק אכשור דרי
Neboť se učí [v baraitě]: Aba Šaul říká: Kdo si bere svou švagrovou kvůli kráse, kvůli manželství nebo z jiného důvodu, je, jako by se dotkl zakázané ženy, a jsem přesvědčen, že dítě bude mamzer. A mudrci říkají: „Její levir k ní vejde“ (Dt 25,5) – v každém případě.
דתניא אבא שאול אומר הכונס את יבמתו לשם נוי ולשום אישות ולשום דבר אחר כאילו פוגע בערוה וקרוב אני בעיני להיות הולד ממזר וחכמים אומרים (דברים כה, ה) יבמה יבא עליה מכל מקום
Kdo učil toto, co učili naši rabíni: „Její levir k ní vejde“ – [jde o] přikázání. Ta, která mu zpočátku byla dovolena, se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání.
מאן תנא להא דתנו רבנן יבמה יבא עליה מצוה שבתחלה היתה עליו בכלל היתר נאסרה וחזרה והותרה יכול תחזור להתירה הראשון ת"ל יבמה יבא עליה מצוה
Kdo to učil? Řekl rabi Jicchak bar Avdimi: Je to Aba Šaul, a takto to míní: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání. Ta, která mu zpočátku byla dovolena – chtěl-li, vzal si ji kvůli kráse, chtěl-li, vzal si ji kvůli manželství –
מאן תנא אמר רבי יצחק בר אבדימי אבא שאול היא וה"ק יבמה יבא עליה מצוה שבתחלה היתה עליו בכלל היתר רצה לשם נוי כונסה רצה לשום אישות כונסה
se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – kvůli přikázání.
נאסרה חזרה והותרה יכול תחזור להתירה הראשון ת"ל יבמה יבא עליה למצוה
Rava řekl: Můžeš říci, že je to i [názor] mudrců, a takto to míní: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání. Ta, která zpočátku byla dovolena – chtěl-li, vzal si ji, chtěl-li, nevzal si ji –
רבא אמר אפי' תימא רבנן והכי קאמר יבמה יבא עליה מצוה שבתחלה היתה בכלל היתר רצה כונסה רצה אינו כונסה
se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení: chce-li, vezme si ji, chce-li, nevezme si ji? – Chce-li, nevezme si ji?
נאסרה חזרה והותרה יכול תחזור להתירה הראשון רצה כונסה רצה אינו כונסה רצה אינו כונסה
Vždyť je k němu vázána – má odejít jen tak? Nýbrž řekni: Chce-li, vezme si ji, chce-li, vykoná s ní chalicu – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání.
הא אגידה ביה בכדי תיפוק אלא אימא רצה כונסה רצה חולץ לה ת"ל יבמה יבא עליה מצוה
Řekni [podobně] první část: „Jako nekvašené chleby (macot) ať se jí na svatém místě“ (Lv 6,9) – [jako] přikázání (micva).
אימא רישא (ויקרא ו, ט) מצות תאכל במקום קדוש מצוה
Originál: Yevamot 39b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.