Jevamot 39b יבמות

Někteří říkají: O souloži se nikdo nepře – soulož mladšího má přednost. Přou se o chalicu mladšího.

A takto bylo řečeno: Chalica mladšího a chalica staršího – o tom se přou rabi Jochanan a rabi Jehošua ben Levi. Jeden říká: Chalica staršího má přednost. A druhý říká: Jsou si rovny.

Kdo říká, že chalica staršího má přednost – protože přikázání spočívá na starším. A ten druhý: Když říkáme, že přikázání spočívá na starším, [platí to] ohledně levirátu, ale ohledně chalicy jsou si rovny.

Učili jsme se: Nechtějí-li, vracejí se ke staršímu. Což ne: nechtějí vykonat levirát, nýbrž [jen] chalicu, a učí se, že se vracejí ke staršímu? Z toho tedy plyne, že chalica staršího má přednost.

Ne: nechtějí ani chalicu, ani levirát. Obdobně u staršího: nechce ani chalicu, ani levirát. Proč se tedy vracejí ke staršímu? Aby ho přinutili! Ať přinutí je! – Protože přikázání spočívá na něm, nutíme jeho.

Pojď a slyš: Odkázal-li [věc] na staršího, až se vrátí ze zámoří, neposlouchají ho. A kdyby tě napadlo, že chalica staršího má přednost, proč ho neposlouchají? Ať počkáme – snad přijde a vykoná chalicu!

A podle tvého důvodu: [odkázal-li] na nezletilého, až dospěje, neposlouchají ho – proč? Ať počkáme – snad dospěje a vykoná levirát! (Anebo také: přijde ten a vykoná s ní levirát.) Nýbrž: vykonání přikázání neodkládáme.

Tam jsme se učili: Přikázání levirátu předchází přikázání chalicy. Zpočátku, když měli na mysli [vykonat] přikázání, [tomu tak bylo]; nyní, když nemají na mysli přikázání, řekli: Přikázání chalicy předchází přikázání levirátu.

Řekl Rav: Nenutí se. Když přišli před Rava, řekl jim: Chceš-li, vykonej chalicu, chceš-li, vykonej levirát. Milosrdný to ponechal na tobě: „Nebude-li ten muž chtít“ (Dt 25,7) – bude-li tedy chtít, může-li chalicu, může levirát.

Také Rav Jehuda zastává názor, že se nenutí, neboť Rav Jehuda stanovil v listině o chalice: Jak N., dcera N., přivedla N., svého levira, před nás k soudu, a zjistili jsme, že je bratrem zemřelého z otcovy strany, a řekli jsme mu: Chceš-li vykonat levirát, vykonej jej, a ne-li, pozvedni před ní svou pravou nohu.

A pozvedl před ní pravou nohu, a ona mu sňala sandál z nohy a plivla mu do tváře plivnutím, které bylo vidět na zemi před soudem.

A rabi Chija bar Avja to zakončoval ve jménu Rava Jehudy: A přečetli jsme jim, co je psáno v knize Mojžíšovy Tóry.

„Zjistili jsme“ – o tom se přou Rav Acha a Ravina. Jeden říká: [Pomocí] svědků. A druhý říká: I [výpovědí] příbuzného, i ženy. A halacha je, že jde jen o odhalení skutečnosti, a [stačí] i příbuzný a i žena.

Zpočátku, když měli na mysli přikázání, přikázání levirátu předcházelo přikázání chalicy; a nyní, když nemají na mysli přikázání, řekli: Přikázání chalicy předchází přikázání levirátu.

Řekl Rami bar Chama, řekl rabi Jicchak: Vrátili se k tomu, že přikázání levirátu předchází přikázání chalicy. Řekl mu Rav Nachman bar Jicchak: Zlepšila se snad pokolení?

Zpočátku zastávali názor Aby Šaula a nakonec zastávali názor mudrců.

Neboť se učí [v baraitě]: Aba Šaul říká: Kdo si bere svou švagrovou kvůli kráse, kvůli manželství nebo z jiného důvodu, je, jako by se dotkl zakázané ženy, a jsem přesvědčen, že dítě bude mamzer. A mudrci říkají: „Její levir k ní vejde“ (Dt 25,5) – v každém případě.

Kdo učil toto, co učili naši rabíni: „Její levir k ní vejde“ – [jde o] přikázání. Ta, která mu zpočátku byla dovolena, se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání.

Kdo to učil? Řekl rabi Jicchak bar Avdimi: Je to Aba Šaul, a takto to míní: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání. Ta, která mu zpočátku byla dovolena – chtěl-li, vzal si ji kvůli kráse, chtěl-li, vzal si ji kvůli manželství –

se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – kvůli přikázání.

Rava řekl: Můžeš říci, že je to i [názor] mudrců, a takto to míní: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání. Ta, která zpočátku byla dovolena – chtěl-li, vzal si ji, chtěl-li, nevzal si ji –

se stala zakázanou a znovu dovolenou; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení: chce-li, vezme si ji, chce-li, nevezme si ji? – Chce-li, nevezme si ji?

Vždyť je k němu vázána – má odejít jen tak? Nýbrž řekni: Chce-li, vezme si ji, chce-li, vykoná s ní chalicu – proto verš praví: „Její levir k ní vejde“ – [jako] přikázání.

Řekni [podobně] první část: „Jako nekvašené chleby (macot) ať se jí na svatém místě“ (Lv 6,9) – [jako] přikázání (micva).