To, co mu zpočátku bylo dovoleno, se stalo zakázaným a znovu dovoleným; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení – proto verš praví: „Jako nekvašené chleby ať se jí na svatém místě“ – [jako] přikázání.
שבתחלה היתה עליו בכלל היתר נאסרה וחזרה והותרה יכול תחזור להיתירה הראשון ת"ל מצות תאכל במקום קדוש מצוה
Podle Ravy, který říká, že to je [názor] mudrců, je to v pořádku: zde to míní takto: „Jako nekvašené chleby ať se jí na svatém místě“ – [jako] přikázání. To, co mu zpočátku bylo dovoleno – chtěl-li, jedl to, chtěl-li, nejedl to – (se stalo zakázaným a znovu dovoleným; mohl bych myslet, že se vrací ke svému prvnímu dovolení:) chce-li, jí to, chce-li, nejí to?
בשלמא לרבא דאמר הא מני רבנן היא הכא הכי קאמר מצות תאכל במקום קדוש מצוה שבתחלה היתה עליו בכלל היתר רצה אוכלה רצה אינו אוכלה (נאסרה חזרה והותרה יכול תחזור להיתירה הראשון) רצה אוכלה רצה אינו אוכלה
A řekneš-li: chtěl-li, jedl to s chutí, chtěl-li, jedl to přejedený – je snad jedení přes sytost nazýváno jedením? Vždyť řekl Reš Lakiš: Kdo jí přes sytost na Jom kipur, je osvobozen od [trestu za porušení přikázání] „budete se trýznit“!
וכי תימא רצה לתאבון אוכלה רצה אכילה גסה אוכלה אכילה גסה מי שמה אכילה והאמר ר"ל האוכל אכילה גסה ביוה"כ פטור מלא תעונה
Vždyť je psáno: „Nebude pečen kvašený – jejich podíl“ (Lv 6,10), a Reš Lakiš řekl: Ani jejich podíl nebude pečen kvašený! Nýbrž: chtěl-li, jedl to jako nekvašené, chtěl-li, jedl to jako spařené [těsto].
והכתיב (ויקרא ו, י) לא תאפה חמץ חלקם ואמר ריש לקיש ואפילו חלקם לא תאפה חמץ אלא רצה מצה אוכלה רצה חלוט אוכלה
Nýbrž spařené [těsto], o kterém jsme řekli, že je to maces – k jaké halaše? Aby se řeklo, že jím člověk splní svou povinnost o Pesachu: ačkoli je nejprve spařil, protože je pak znovu upekl v peci, nazývá se to „chlebem strádání“ a člověk jím splní svou povinnost o Pesachu.
אלא חלוט מצה היא דקאמרינן למאי הלכתא לומר שאדם יוצא בה ידי חובתו בפסח אע"פ דחלטיה מעיקרא כיון דהדר אפייה בתנור לחם עוני קרינא ביה ואדם יוצא בה ידי חובתו בפסח:
MIŠNA: Kdo vykoná chalicu se svou švagrovou, je jako jeden z bratrů ohledně dědictví; a je-li tam otec, majetek patří otci. Kdo si vezme svou švagrovou, získá majetek svého bratra. Rabi Jehuda říká: Tak i tak – je-li tam otec, majetek patří otci.
מתני׳ החולץ ליבמתו הרי הוא כאחד מן האחין לנחלה ואם יש שם אב נכסים של אב הכונס את יבמתו זכה בנכסים של אחיו ר' יהודה אומר בין כך ובין כך אם יש שם אב נכסים של אב:
A řekl Ula, a někdo říká, že rabi Jicchak Napacha: Jaký je důvod rabiho Jehudy? Neboť je psáno: „A prvorozený, kterého porodí“ (Dt 25,6) – [bude] jako prvorozený: jako prvorozený nemá nic za života otce, tak ani tento nemá nic za života otce.
ואמר עולא ואיתימא ר' יצחק נפחא מ"ט דר' יהודה דכתיב (דברים כה, ו) והיה הבכור אשר תלד כבכור מה בכור אין לו בחיי האב אף האי נמי אין לו בחיי האב
Řekni [tedy]: Tam, kde není otec, takže bere dědictví, ať se přikázání levirátu plní; tam, kde je otec, takže nebere dědictví, ať se přikázání levirátu neplní!
אימא היכא דליכא אב דלשקול נחלה תתקיים מצות יבום היכא דאיכא אב [דלא] שקיל נחלה לא תתקיים מצות יבום
Jeden tanaita učil před Ravem Nachmanem: Halacha není podle rabiho Jehudy. Řekl mu: Podle koho tedy? Podle mudrců? To je přece zřejmé – jednotlivec proti většině, halacha je podle většiny!
תני תנא קמיה דרב נחמן אין הלכה כר' יהודה א"ל אלא כמאן כרבנן פשיטא יחיד ורבים הלכה כרבים
Řekl mu: Mám to tedy vyškrtnout? Řekl mu: Ne – „halacha [je podle rabiho Jehudy]“ ti učili, ale měl jsi potíž, tak jsi to obrátil; a pokud jsi to obrátil, dobře jsi to obrátil.
א"ל אסמייה א"ל לא את הלכה אתנייך ומוקשה הוא דאקשי לך ואפכת ולמאי דאפכת שפיר אפכת:
MIŠNA: Kdo vykoná chalicu se svou švagrovou, je zakázán s jejími příbuznými a ona je zakázána s jeho příbuznými.
מתני׳ החולץ ליבמתו הוא אסור בקרובותיה והיא אסורה בקרוביו
Originál: Yevamot 40a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.