Joma 11b יומא

vrátnici, sloupovou síň a balkon; proto Písmo říká „dům“: jako dům je určen k bydlení, [tak i vše určené k bydlení]; vyloučeny jsou tyto, které nejsou určeny k bydlení.

Mohl bych [myslet], že zahrnuji i záchod, koželužnu, lázeň a místo k ponoření; proto Písmo říká „dům“: jako dům je zřízen pro důstojnost, tak i vše, co je zřízeno pro důstojnost; vyloučeny jsou tyto, které nejsou zřízeny pro důstojnost.

Mohl bych [myslet], že zahrnuji i Chrámovou horu, síně a nádvoří; proto Písmo říká „dům“: jako dům je všední, tak i vše, co je všední; vyloučeny jsou tyto, které jsou svaté. To je vyvrácení.

Rav Šmuel bar Jehuda učil před Ravou: Šest bran je osvobozeno od mezuzy: kůlna na slámu, chlév, dřevník, skladiště, médská brána, nezastřešená brána a brána, která není vysoká deset [pídí]. Řekl mu: Začal jsi šesti a skončil jsi sedmi!

Řekl mu: [Ohledně] médské brány je to [spor] tanaitů, neboť se učí: Klenutý vchod – rabi Meir ho zavazuje k mezuze a mudrci osvobozují; a shodují se, že mají-li jeho boky [výšku] deset [pídí], je povinen mezuzou. Řekl Abaje: Podle všech: je-li vysoký deset [pídí] a jeho boky nemají tři [pídě], není to nic; anebo mají-li jeho boky tři [pídě] a není vysoký deset [pídí], není to nic.

Rozcházejí se jen [v případě], kdy je vysoký deset [pídí] a jeho boky mají tři [pídě], ale nemá šířku čtyř [pídí], a lze ho vydlabat, aby se doplnil na čtyři: rabi Meir zastává, že vydlabáváme k doplnění, a mudrci zastávají, že nevydlabáváme k doplnění.

Učili naši mistři: Synagoga, dům ženy a dům společníků jsou povinny mezuzou. To je samozřejmé! – Mohl bys říci: „tvého domu“ – a ne jejího domu; „tvého domu“ – a ne jejich domů; učí nás [že ne].

A řekni, že tomu tak skutečně je! – Verš říká: „Aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů“ (Dt 11,21) – copak tito potřebují život a tamti nepotřebují život?

K čemu je tedy „tvého domu“? Podle [výkladu] Ravy, neboť řekl Rava: [Na straně] tvého vcházení; a když člověk vykračuje, vykračuje nejprve pravou nohou.

Učí se jinde: Synagoga, dům společníků a dům ženy se znečišťují malomocenskými skvrnami. To je samozřejmé! – Mohl bys říci: „A přijde ten, jemuž patří dům“ (Lv 14,35) – jemu, a ne jí; jemu, a ne jim; učí nás [že ne].

A řekni, že tomu tak skutečně je! – Verš říká: „v domě země vašeho vlastnictví“ (Lv 14,34). K čemu je tedy „jemuž“? Ten, kdo vyhrazuje svůj dům jen sobě, kdo nechce půjčovat své nádoby a říká, že je nemá – Svatý, budiž požehnán, ho odhalí, když vyklízí svůj dům; s vyloučením toho, kdo půjčuje své nádoby druhým.

A znečišťuje se synagoga snad malomocenskými skvrnami? Vždyť se učí: Mohl bych [myslet], že synagogy a domy studia se znečišťují malomocenskými skvrnami; proto Písmo říká: „A přijde ten, jemuž patří dům“ – ten, komu je vyhrazen; vyloučeny jsou tyto, které nejsou [jednotlivci] vyhrazeny!

To není námitka: toto [je podle] rabiho Meira, ono [podle] mudrců, neboť se učí: Synagoga, v níž je obydlí pro synagogálního sluhu, je povinna mezuzou; a v níž obydlí není – rabi Meir zavazuje a mudrci osvobozují.

A chceš-li, řekni: Obojí [je podle] mudrců, a není to námitka: toto [o synagoze], v níž je obydlí, ono [o synagoze], v níž obydlí není.

A chceš-li, řekni: Obojí [o synagoze], v níž obydlí není,