Joma 38a יומא

s vynecháním [slov].

„S dveřmi Nikanora se staly zázraky.“ Mudrci učili: Jaké zázraky se staly s jeho dveřmi? Říkali: Když Nikanor jel přivézt dveře z egyptské Alexandrie, při jeho návratu se proti němu zvedla mořská bouře, aby ho potopila. Vzali jedny z nich a hodili je do moře, a moře se stále neutišilo od svého běsnění.

Chtěli hodit i druhé; on vstal, objal je a řekl jim: Hoďte mě s nimi! Ihned se moře utišilo od svého běsnění. A trápil se kvůli těm prvním. Když dorazil do přístavu v Akku, vynořily se a vyplouvaly zpod boků lodi. A někteří říkají: Mořský tvor je spolkl a vyvrhl na souš.

A o tom řekl Šalomoun: „Trámy našich domů jsou cedry, naše trámoví cypřiše [berotim]“ (Pís 1,17) – nečti berotim, nýbrž brit jam [smlouva moře]. Proto byly všechny brány, které byly v Chrámu, změněny na zlaté, kromě Nikanorových bran, protože se s nimi staly zázraky. A někteří říkají: protože jejich měď byla zlatavá. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Byla to korintská měď a zářila jako zlato.

MIŠNA: A tito [jsou zmiňováni] s hanbou: rod Garmu nechtěl učit o přípravě předkladných chlebů; rod Avtinas nechtěl učit o přípravě kadidla.

Hugras ben Levi znal [zvláštní] umění zpěvu a nechtěl [je] učit. Ben Kamcar nechtěl učit o umění psaní. O prvních je řečeno: „Památka spravedlivého je k požehnání“ (Př 10,7), a o těchto je řečeno: „ale jméno svévolníků shnije“ (Př 10,7).

GEMARA: Mudrci učili: Rod Garmu byl zběhlý v přípravě předkladných chlebů a nechtěl [to] učit. Mudrci poslali a přivedli řemeslníky z egyptské Alexandrie; uměli péct jako oni, ale neuměli [chleby] vyjímat jako oni. Neboť ti zatápěli zvenčí a pekli zvenčí, kdežto oni zatápějí zevnitř a pečou zevnitř. U těch chléb plesnivěl, kdežto u oněch chléb neplesnivěl.

Když to mudrci uslyšeli, řekli: Vše, co Svatý, budiž požehnán, stvořil, stvořil ke své slávě, neboť je řečeno: „každého, kdo se nazývá mým jménem, jsem ke své slávě stvořil“ (Iz 43,7). A rod Garmu se měl vrátit na své místo. Mudrci pro ně poslali, a nepřišli. Zdvojnásobili jim mzdu a přišli. Každý den dostávali dvanáct min, a od toho dne dvacet čtyři. Rabi Jehuda říká: Každý den dvacet čtyři, a od toho dne čtyřicet osm.

Řekli jim mudrci: Proč jste nechtěli učit? Řekli jim: V našem otcovském domě věděli, že tento dům má být zničen; [obávali se,] aby se [to] nenaučil nehodný člověk a nešel tím sloužit modlám. A pro tuto věc je zmiňují s chválou: nikdy se v rukou jejich dětí nenašel jemný chléb, aby se neříkalo, že se živí z přípravy předkladných chlebů; aby se splnilo, co je řečeno: „a budete čisti před Hospodinem i před Izraelem“ (Nu 32,22).

„Rod Avtinas nechtěl učit o přípravě kadidla.“ Mudrci učili: Rod Avtinas byl zběhlý v přípravě kadidla a nechtěl [to] učit. Mudrci poslali a přivedli řemeslníky z egyptské Alexandrie; uměli mísit koření jako oni, ale neuměli dát stoupat kouři jako oni: [kouř] těch stoupal rovně vzhůru jako hůl, kdežto [kouř] oněch se rozptyloval sem a tam.

A když to mudrci uslyšeli, řekli: Vše, co Svatý, budiž požehnán, stvořil, stvořil ke své slávě, neboť je řečeno: „Hospodin učinil všechno pro sebe“ (Př 16,4). A rod Avtinas se měl vrátit na své místo. Mudrci pro ně poslali, a nepřišli. Zdvojnásobili jim mzdu a přišli. Každý den dostávali dvanáct min, a od toho dne dvacet čtyři. Rabi Jehuda říká: Každý den dvacet čtyři, a od toho dne čtyřicet osm.

Řekli jim mudrci: Proč jste nechtěli učit? Řekli: V našem otcovském domě věděli, že tento dům má být zničen; řekli si: aby se [to] nenaučil nehodný člověk a nešel tím sloužit modlám. A pro tuto věc je zmiňují s chválou: nikdy z jejich domů nevyšla navoněná nevěsta, a když si brali ženu odjinud, ujednávali s ní, že se nebude voňavkovat, aby se neříkalo, že se voňavkují z přípravy kadidla; aby se splnilo, co je řečeno: „a budete čisti před Hospodinem i před Izraelem“.

Učí se: Řekl rabi Jišmael: Jednou jsem šel cestou a potkal jsem jednoho z jejich vnuků. Řekl jsem mu: Tvoji otcové chtěli rozmnožit svou čest a chtěli zmenšit čest Všudypřítomného; nyní čest Všudypřítomného zůstala na svém místě, a On zmenšil jejich čest.

Řekl rabi Akiva: Vyprávěl mi rabi Jišmael ben Loga: Jednou jsem vyšel s jedním z jejich vnuků na pole sbírat byliny, a viděl jsem, že se smál a plakal. Řekl jsem mu: Proč jsi plakal? Řekl mi: Vzpomněl jsem si na slávu svých otců. A proč ses smál? Řekl mi: Protože Svatý, budiž požehnán, nám ji v budoucnu vrátí. A proč sis vzpomněl? Řekl mi: [Bylinu, jež] dává stoupat kouři, mám před sebou. [Řekl jsem:] Ukaž mi ji. Řekl mi: Jsme vázáni přísahou, že ji nikomu neukážeme.

Řekl rabi Jochanan ben Nuri: Jednou jsem potkal jednoho starce a v ruce měl svitek [s recepturou] koření. Řekl jsem mu: Odkud jsi? Řekl mi: Jsem z rodu Avtinas. A co máš v ruce? Řekl mi: Svitek koření. [Řekl jsem:] Ukaž mi ho. Řekl mi: Dokud můj otcovský dům trval, nikomu ho nepředávali; a nyní, hle, je tvůj, a buď s ním opatrný. A když jsem přišel a vyprávěl to před rabim Akivou, řekl mi: Od nynějška je zakázáno o nich mluvit hanlivě.

Odtud řekl Ben Azaj: Tvým jménem tě budou nazývat, na tvé místo tě posadí