Talmud česky

Joma 38a יומא

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 38a · 16 segmentů

1
s vynecháním [slov].
בסירוגין
2
„S dveřmi Nikanora se staly zázraky.“ Mudrci učili: Jaké zázraky se staly s jeho dveřmi? Říkali: Když Nikanor jel přivézt dveře z egyptské Alexandrie, při jeho návratu se proti němu zvedla mořská bouře, aby ho potopila. Vzali jedny z nich a hodili je do moře, a moře se stále neutišilo od svého běsnění.
ניקנור נעשו נסים לדלתותיו ת"ר מה נסים נעשו לדלתותיו אמרו כשהלך ניקנור להביא דלתות מאלכסנדריא של מצרים בחזירתו עמד עליו נחשול שבים לטבעו נטלו אחת מהן והטילוה לים ועדיין לא נח הים מזעפו
3
Chtěli hodit i druhé; on vstal, objal je a řekl jim: Hoďte mě s nimi! Ihned se moře utišilo od svého běsnění. A trápil se kvůli těm prvním. Když dorazil do přístavu v Akku, vynořily se a vyplouvaly zpod boků lodi. A někteří říkají: Mořský tvor je spolkl a vyvrhl na souš.
בקשו להטיל את חברתה עמד הוא וכרכה אמר להם הטילוני עמה מיד נח הים מזעפו והיה מצטער על חברתה כיון שהגיע לנמלה של עכו היתה מבצבצת ויוצאה מתחת דופני הספינה ויש אומרים בריה שבים בלעתה והקיאתה ליבשה
4
A o tom řekl Šalomoun: „Trámy našich domů jsou cedry, naše trámoví cypřiše [berotim]“ (Pís 1,17) – nečti berotim, nýbrž brit jam [smlouva moře]. Proto byly všechny brány, které byly v Chrámu, změněny na zlaté, kromě Nikanorových bran, protože se s nimi staly zázraky. A někteří říkají: protože jejich měď byla zlatavá. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Byla to korintská měď a zářila jako zlato.
ועליה אמר שלמה (שיר השירים א, יז) קורות בתינו ארזים רהיטנו ברותים אל תיקרי ברותים אלא ברית ים לפיכך כל השערים שהיו במקדש נשתנו להיות של זהב חוץ משערי ניקנור מפני שנעשו בו נסים ויש אומרים מפני שנחושתן מוצהבת היתה ר' אליעזר בן יעקב אומר נחשת קלוניתא היתה והיתה מאירה כשל זהב
5
MIŠNA: A tito [jsou zmiňováni] s hanbou: rod Garmu nechtěl učit o přípravě předkladných chlebů; rod Avtinas nechtěl učit o přípravě kadidla.
מתני׳ ואלו לגנאי של בית גרמו לא רצו ללמד על מעשה לחם הפנים של בית אבטינס לא רצו ללמד על מעשה הקטורת
6
Hugras ben Levi znal [zvláštní] umění zpěvu a nechtěl [je] učit. Ben Kamcar nechtěl učit o umění psaní. O prvních je řečeno: „Památka spravedlivého je k požehnání“ (Př 10,7), a o těchto je řečeno: „ale jméno svévolníků shnije“ (Př 10,7).
הוגרס בן לוי היה יודע פרק בשיר ולא רצה ללמד בן קמצר לא רצה ללמד על מעשה הכתב על הראשונים נאמר (משלי י, ז) זכר צדיק לברכה ועל אלו נאמר (משלי י, ז) ושם רשעים ירקב
7
GEMARA: Mudrci učili: Rod Garmu byl zběhlý v přípravě předkladných chlebů a nechtěl [to] učit. Mudrci poslali a přivedli řemeslníky z egyptské Alexandrie; uměli péct jako oni, ale neuměli [chleby] vyjímat jako oni. Neboť ti zatápěli zvenčí a pekli zvenčí, kdežto oni zatápějí zevnitř a pečou zevnitř. U těch chléb plesnivěl, kdežto u oněch chléb neplesnivěl.
גמ׳ ת"ר בית גרמו היו בקיאין במעשה לחם הפנים ולא רצו ללמד שלחו חכמים והביאו אומנין מאלכסנדריא של מצרים והיו יודעין לאפות כמותן ולא היו יודעין לרדות כמותן שהללו מסיקין מבחוץ ואופין מבחוץ והללו מסיקין מבפנים ואופין מבפנים הללו פיתן מתעפשת והללו אין פיתן מתעפשת
8
Když to mudrci uslyšeli, řekli: Vše, co Svatý, budiž požehnán, stvořil, stvořil ke své slávě, neboť je řečeno: „každého, kdo se nazývá mým jménem, jsem ke své slávě stvořil“ (Iz 43,7). A rod Garmu se měl vrátit na své místo. Mudrci pro ně poslali, a nepřišli. Zdvojnásobili jim mzdu a přišli. Každý den dostávali dvanáct min, a od toho dne dvacet čtyři. Rabi Jehuda říká: Každý den dvacet čtyři, a od toho dne čtyřicet osm.
כששמעו חכמים בדבר אמרו כל מה שברא הקב"ה לכבודו בראו שנאמר (ישעיהו מג, ז) כל הנקרא בשמי ולכבודי בראתיו וחזרו בית גרמו למקומן שלחו להם חכמים ולא באו כפלו להם שכרן ובאו בכל יום היו נוטלין שנים עשר מנה והיום עשרים וארבעה ר' יהודה אומר בכל יום עשרים וארבעה והיום ארבעים ושמונה
9
Řekli jim mudrci: Proč jste nechtěli učit? Řekli jim: V našem otcovském domě věděli, že tento dům má být zničen; [obávali se,] aby se [to] nenaučil nehodný člověk a nešel tím sloužit modlám. A pro tuto věc je zmiňují s chválou: nikdy se v rukou jejich dětí nenašel jemný chléb, aby se neříkalo, že se živí z přípravy předkladných chlebů; aby se splnilo, co je řečeno: „a budete čisti před Hospodinem i před Izraelem“ (Nu 32,22).
אמרו להם חכמים מה ראיתם שלא ללמד אמרו להם יודעין היו של בית אבא שבית זה עתיד ליחרב שמא ילמוד אדם שאינו מהוגן וילך ויעבוד עבודת כוכבים בכך ועל דבר זה מזכירין אותן לשבח מעולם לא נמצאת פת נקיה ביד בניהם שלא יאמרו ממעשה לחם הפנים זה ניזונין לקיים מה שנאמר (במדבר לב, כב) והייתם נקיים מה' ומישראל
10
„Rod Avtinas nechtěl učit o přípravě kadidla.“ Mudrci učili: Rod Avtinas byl zběhlý v přípravě kadidla a nechtěl [to] učit. Mudrci poslali a přivedli řemeslníky z egyptské Alexandrie; uměli mísit koření jako oni, ale neuměli dát stoupat kouři jako oni: [kouř] těch stoupal rovně vzhůru jako hůl, kdežto [kouř] oněch se rozptyloval sem a tam.
של בית אבטינס לא רצו ללמד על מעשה הקטורת ת"ר בית אבטינס היו בקיאין במעשה הקטורת ולא רצו ללמד שלחו חכמים והביאו אומנין מאלכסנדריא של מצרים והיו יודעין לפטם כמותם ולא היו יודעין להעלות עשן כמותן של הללו מתמר ועולה כמקל של הללו מפציע לכאן ולכאן
11
A když to mudrci uslyšeli, řekli: Vše, co Svatý, budiž požehnán, stvořil, stvořil ke své slávě, neboť je řečeno: „Hospodin učinil všechno pro sebe“ (Př 16,4). A rod Avtinas se měl vrátit na své místo. Mudrci pro ně poslali, a nepřišli. Zdvojnásobili jim mzdu a přišli. Každý den dostávali dvanáct min, a od toho dne dvacet čtyři. Rabi Jehuda říká: Každý den dvacet čtyři, a od toho dne čtyřicet osm.
וכששמעו חכמים בדבר אמרו כל מה שברא הקב"ה לכבודו בראו שנאמר (משלי טז, ד) כל פעל ה' למענהו וחזרו בית אבטינס למקומן שלחו להם חכמים ולא באו כפלו להם שכרן ובאו בכל יום היו נוטלין שנים עשר מנה והיום עשרים וארבעה ר' יהודה אומר בכל יום עשרים וארבעה והיום ארבעים ושמונה
12
Řekli jim mudrci: Proč jste nechtěli učit? Řekli: V našem otcovském domě věděli, že tento dům má být zničen; řekli si: aby se [to] nenaučil nehodný člověk a nešel tím sloužit modlám. A pro tuto věc je zmiňují s chválou: nikdy z jejich domů nevyšla navoněná nevěsta, a když si brali ženu odjinud, ujednávali s ní, že se nebude voňavkovat, aby se neříkalo, že se voňavkují z přípravy kadidla; aby se splnilo, co je řečeno: „a budete čisti před Hospodinem i před Izraelem“.
אמרו להם חכמים מה ראיתם שלא ללמד אמרו יודעין היו של בית אבא שבית זה עתיד ליחרב אמרו שמא ילמוד אדם שאינו מהוגן וילך ויעבוד עבודת כוכבים בכך ועל דבר זה מזכירין אותן לשבח מעולם לא יצאת כלה מבושמת מבתיהן וכשנושאין אשה ממקום אחר מתנין עמה שלא תתבסם שלא יאמרו ממעשה הקטורת מתבסמין לקיים מה שנא' והייתם נקיים מה' ומישראל
13
Učí se: Řekl rabi Jišmael: Jednou jsem šel cestou a potkal jsem jednoho z jejich vnuků. Řekl jsem mu: Tvoji otcové chtěli rozmnožit svou čest a chtěli zmenšit čest Všudypřítomného; nyní čest Všudypřítomného zůstala na svém místě, a On zmenšil jejich čest.
תניא אמר ר' ישמעאל פעם אחת הייתי מהלך בדרך ומצאתי אחד מבני בניהם אמרתי לו אבותיך בקשו להרבות כבודן ורצו למעט כבוד המקום עכשיו כבוד מקום במקומו ומיעט כבודם
14
Řekl rabi Akiva: Vyprávěl mi rabi Jišmael ben Loga: Jednou jsem vyšel s jedním z jejich vnuků na pole sbírat byliny, a viděl jsem, že se smál a plakal. Řekl jsem mu: Proč jsi plakal? Řekl mi: Vzpomněl jsem si na slávu svých otců. A proč ses smál? Řekl mi: Protože Svatý, budiž požehnán, nám ji v budoucnu vrátí. A proč sis vzpomněl? Řekl mi: [Bylinu, jež] dává stoupat kouři, mám před sebou. [Řekl jsem:] Ukaž mi ji. Řekl mi: Jsme vázáni přísahou, že ji nikomu neukážeme.
אמר ר' עקיבא (פעם אחת) סח לי ר' ישמעאל בן לוגא פעם אחת יצאתי אני ואחד מבני בניהם לשדה ללקט עשבים וראיתי (ששחק ובכה) אמרתי לו מפני מה בכית אמר לי כבוד אבותי נזכרתי ומפני מה שחקת אמר לי שעתיד הקב"ה להחזירה לנו ומפני מה נזכרת אמר לי מעלה עשן כנגדי הראהו לי אמר לי שבועה היא בידינו שאין מראין אותו לכל אדם
15
Řekl rabi Jochanan ben Nuri: Jednou jsem potkal jednoho starce a v ruce měl svitek [s recepturou] koření. Řekl jsem mu: Odkud jsi? Řekl mi: Jsem z rodu Avtinas. A co máš v ruce? Řekl mi: Svitek koření. [Řekl jsem:] Ukaž mi ho. Řekl mi: Dokud můj otcovský dům trval, nikomu ho nepředávali; a nyní, hle, je tvůj, a buď s ním opatrný. A když jsem přišel a vyprávěl to před rabim Akivou, řekl mi: Od nynějška je zakázáno o nich mluvit hanlivě.
אמר ר' יוחנן בן נורי פעם אחת מצאתי זקן א' ומגילת סממנין בידו אמרתי לו מאין אתה אמר לי מבית אבטינס אני ומה בידך אמר לי מגילת סממנין הראהו לי אמר לי כל זמן שבית אבא היו קיימין לא היו מוסרין אותו לכל אדם ועכשיו הרי הוא לך והזהר בה וכשבאתי וסחתי דברי לפני ר"ע אמר לי מעתה אסור לספר בגנותן של אלו
16
Odtud řekl Ben Azaj: Tvým jménem tě budou nazývat, na tvé místo tě posadí
מכאן אמר בן עזאי בשמך יקראוך ובמקומך יושיבוך

Originál: Yoma 38a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu