Joma 77a יומא

bylo stanoviště modly žárlivosti, vzbuzující žárlivost“ (Ez 8,3). „Přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi dvacet pět mužů, zády k Hospodinovu chrámu a tváří k východu, a klaněli se na východ slunci“ (Ez 8,16). Z toho, co se říká „tváří k východu“, nevím snad, že [byli] zády k Hospodinovu chrámu? Co tedy učí [slova] „zády k Hospodinovu chrámu“? Učí, že se obnažovali a vyprazdňovali se směrem dolů [ke Chrámu].

Svatý, budiž požehnán, řekl Michaelovi: Michaeli, tvůj národ se provinil. Řekl před Ním: Pane světa, ať stačí kvůli dobrým mezi nimi. Řekl mu: Spálím je i s dobrými mezi nimi. Ihned: „Řekl muži oděnému lnem: Vejdi mezi kola pod cheruba, naplň své hrsti žhavými uhlíky z prostoru mezi cheruby a rozhoď je po městě; a vešel před mýma očima“ (Ez 10,2). Ihned: „Cherub vztáhl svou ruku z prostoru mezi cheruby k ohni, který byl mezi cheruby, vzal a dal do hrstí toho oděného lnem; ten vzal a vyšel“ (Ez 10,7).

Rav Chana bar Bizna řekl jménem rabi Šimona Zbožného: Kdyby uhlíky nezchladly [cestou] z ruky cheruba do ruky Gabriela, nezůstal by z nepřátel Izraele [eufemismus pro Izrael] nikdo, kdo by přežil a unikl.

A je psáno: „A hle, muž oděný lnem, který měl u boků kalamář, podal zprávu slovy: Učinil jsem, jak jsi mi přikázal“ (Ez 9,11). Rabi Jochanan řekl: V tu hodinu vyvedli Gabriela zpoza opony a uštědřili mu šedesát ohnivých ran. Řekli mu: Jestliže jsi to neudělal, neudělal jsi; jestliže jsi to udělal, proč jsi to neudělal, jak ti přikázali? A navíc, nevíš snad, že s neštěstím se [zprávou o splnění] nevrací?

Přivedli Dubiela, anděla [ochránce] Peršanů, a postavili ho na jeho místo, a sloužil dvacet jeden den. To je to, co je psáno: „Kníže perského království stál proti mně dvacet jeden den, a hle, Michael, jeden z předních knížat, mi přišel na pomoc, a já jsem tam zůstal u perských králů“ (Da 10,13). Dali mu [moc nad] dvaceti jedním královstvími a Parvatu z Mešahigu.

Řekl: Zapište mi Izraelity do daňových seznamů. Zapsali mu. [Řekl:] Zapište mi do daňových seznamů rabíny. Zapsali mu. Ve chvíli, kdy to chtěli zpečetit, postavil se Gabriel za oponou a řekl: „Marně časně vstáváte a pozdě usedáte, jíte chléb trápení; tak dává svému miláčkovi spánek“ (Ž 127,2). Co [znamená] „tak dává svému miláčkovi spánek“? Rabi Jicchak řekl: To jsou manželky učenců, které si na tomto světě odpírají spánek a zasluhují si budoucí svět. A nedbali na něj.

Řekl před Ním: Pane světa, kdyby byli všichni mudrci národů světa na jedné misce vah a Daniel, muž vzácný, na druhé misce, nevyvážil by je všechny? Svatý, budiž požehnán, řekl: Kdo je to, kdo hájí mé syny? Řekli před Ním: Pane světa, Gabriel. Řekl jim: Ať vejde, jak se říká: „A já jsem přišel kvůli tvým slovům“ (Da 10,12). Řekl jim: Ať vejde. Uvedli ho dovnitř.

Přišel a zastihl Dubiela, jak drží v ruce [onen] dokument. Chtěl mu ho vytrhnout; [Dubiel] ho spolkl. Někteří říkají: byl napsán, ale ještě nebyl zpečetěn; někteří říkají: byl i zpečetěn, [ale] když ho spolkl, setřela se [část] z něj. Proto v perském království jsou někteří, kdo platí daň z hlavy, a někteří, kdo daň z hlavy neplatí. „A když odcházím, hle, přichází kníže Řecka“ (Da 10,20) – [Gabriel] křičel a křičel, a nebyl, kdo by na něj dbal.

A chceš-li, řekni: Odkud víme, že umývání se nazývá trápením? Odsud, neboť je psáno: „A knězi Evjatarovi král řekl: Jdi do Anatotu na své pole, neboť jsi hoden smrti, ale dnes tě neusmrtím, protože jsi nosil Hospodinovu schránu před Davidem, mým otcem, a protože jsi snášel trápení ve všem, v čem se trápil můj otec“ (1Kr 2,26). A je o Davidovi psáno: „Neboť řekli: Lid je hladový, unavený a žíznivý na poušti“ (2S 17,29). Hladový – po chlebu, žíznivý – po vodě; unavený – z čeho? Nejspíše z [nedostatku] umývání. Ale možná z [nedostatku] obutí sandálů?

Nýbrž rabi Jicchak řekl: Odsud: „Studená voda na unavenou duši“ (Př 25,25). Ale možná [jde o] pití? Copak je psáno „do unavené duše“? Psáno je „na unavenou duši“.

A odkud víme [že se trápením nazývá zákaz] obutí sandálů? Neboť je psáno: „David vystupoval po Olivovém svahu, vystupoval a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos“ (2S 15,30). Bos – z čeho? Nejspíše bez obutí sandálů. Ale možná [bez] koně a kopí [tj. bez výzbroje]?

Nýbrž Rav Nachman bar Jicchak řekl: Odsud: „Jdi, rozvaž žíněnou suknici ze svých beder a zuj si opánek z nohy“ (Iz 20,2), a je psáno: „Učinil tak, chodil nahý a bos“ (Iz 20,2). Bos – z čeho? Nejspíše bez obutí sandálů. Ale řekni: v záplatovaných botách! Neboť kdybys to neřekl, [pak] „nahý“ – copak doslova nahý? Nýbrž v obnošených šatech; tak i zde v záplatovaných botách.

Nýbrž Rav Nachman bar Jicchak řekl: Odsud: „Zdržuj svou nohu, aby nebyla bosá, a své hrdlo od žízně“ (Jr 2,25) – zdržuj se hříchu, aby tvá noha nepřišla k bososti; zdržuj svůj jazyk od prázdných řečí, aby tvé hrdlo nepřišlo k žízni.

Odkud víme, že pohlavní styk se nazývá trápením? Neboť je psáno: „Budeš-li trápit mé dcery a vezmeš-li si [další] ženy“ (Gn 31,50).