Joma 84a יומא

zda ho [je třeba] zabít vrženým předmětem.

Učí se [baraita] podle Šmuele: Když ho zabíjejí, zabíjejí ho jen vrženým předmětem. Kdo se o něj otře, je v nebezpečí; koho pokouše, zemře. Kdo se o něj otře, je v nebezpečí – jaká je jeho náprava? Ať svleče své šaty a uteče. Rav Huna, syn Rav Jehošuy, se o jednoho [takového psa] otřel na tržišti. Svlékl své šaty a utekl. Řekl: Splnil jsem na sobě [verš]: „Moudrost udržuje při životě svého majitele“ (Kaz 7,12).

Koho pokouše, zemře – jaká je jeho náprava? Abaje řekl: Ať vezme kůži ze samce hyeny a napíše na ni: Já, ten a ten, syn té a té, na kůži ze samce hyeny píšu o tobě: kanti kanti kleros – a někteří říkají: kandi kandi kloros – Jah, Jah, Hospodin zástupů, amen, amen, sela. A ať svleče své šaty a pohřbí je na hřbitově na dvanáct měsíců roku; [pak] ať je vytáhne, spálí je v peci a rozptýlí jejich popel na rozcestí. A po těch dvanáct měsíců roku, když pije vodu, ať nepije jinak než trubičkou z mědi, protože by mohl uvidět obraz démona a dostat se do nebezpečí. Jako [v případě] Aby bar Marty, to je Aba bar Minjomi: jeho matka mu udělala trubičku ze zlata.

„A dále řekl rabi Matja [ben Charaš: Kdo má bolest v krku]…“ Rabi Jochanan trpěl kurdějemi. Šel k jedné urozené paní. Udělala mu [lék] ve čtvrtek a v pátek. Řekl jí: Co o šabatu? Řekla mu: Nebudeš to potřebovat. [Řekl:] A budu-li to potřebovat, co? Řekla mu: Odpřisáhni mi, že to neprozradíš. Přísahal: Bohu Izraele to neprozradím. Vyšel a vyložil to na přednášce.

Ale vždyť jí přísahal! [Přísahal:] „Bohu Izraele to neprozradím“ – z toho plyne, že Jeho lidu Izraeli to prozradím. Ale vždyť je to znesvěcení Jména! [Není,] protože jí to od počátku vyjevil [jak svou přísahu míní].

Co mu udělala? Rav Acha, syn Rav Amiho, řekl: Kvasovou vodu, olivový olej a sůl. Rav Jejmar řekl: Samotný kvas, olivový olej a sůl. Rav Aši řekl: Tuk z husího křídla. Abaje řekl: Já jsem udělal všechno, a nebyl jsem uzdraven, dokud mi jeden Arab neřekl: Přines olivové pecky, které nejsou [zralé] ani na třetinu, spal je v ohni na nové motyce a přilož je na dásně. Udělal jsem tak a byl jsem uzdraven.

Od čeho [ta nemoc] je? Od příliš horkého pšeničného jídla a od zbytků rybí kaše v misce. A jaké je její znamení? Když si dá něco na dásně, teče krev z dásní. Rabi Jochanan, když trpěl kurdějemi, udělal to o šabatu a byl uzdraven. A jak to mohl rabi Jochanan udělat? Rav Nachman bar Jicchak řekl: Kurděje jsou jiné, protože začínají v ústech a končí ve střevech.

Rav Chija bar Aba řekl rabi Jochananovi: Podle koho [jsi to udělal]? Podle rabi Matji ben Charaše, který řekl: Kdo má bolest v ústech, smí mu dát lék o šabatu? Řekl mu: V tomto [případě] ano, ale ne v jiném.

Řekněme, že ho podporuje [baraita]: Koho zachvátila žloutenka, krmí se oslím masem. Koho pokousal vzteklý pes, krmí se lalokem jater [toho psa]. A kdo má bolest v ústech, smí mu dát lék o šabatu – to jsou slova rabi Matji ben Charaše. A mudrci říkají: V těchto [věcech] není nic z léčení. „V těchto“ – co se tím vylučuje? Nejspíše se tím vylučuje lék [do úst]?

Ne, vylučuje se tím pouštění krve při záškrtu. Tak je to také logické, neboť se učí: Tři věci, řekl rabi Jišmael bar rabi Josi, slyšel jménem rabi Matji ben Charaše: Pouští se krev při záškrtu o šabatu; koho pokousal vzteklý pes, krmí se lalokem jater [toho psa]; a kdo má bolest v ústech, smí mu dát lék o šabatu.

A mudrci říkají: V těchto [věcech] není nic z léčení. „V těchto“ – co se tím vylučuje? Nejspíše [se to vztahuje] na dvě poslední a vylučuje se první? Ne, [vztahuje se to] na dvě první a vylučuje se poslední.