Joma 84b יומא

Pojď a slyš, neboť Raba bar Šmuel učil: Těhotná žena, která ucítila [vůni jídla], se krmí, dokud se jí duše neobčerstvila; koho pokousal vzteklý pes, krmí se lalokem jater [toho psa]; a kdo má bolest v ústech, smí mu dát lék o šabatu – to jsou slova rabi Elazara bar rabi Josi, který [to] řekl jménem rabi Matji ben Charaše. A mudrci říkají: V tomto, ale ne v jiném. „V tomto“ – na co se to vztahuje? Kdybys řekl, že na těhotnou ženu – to je samozřejmé! Je snad někdo, kdo říká, že u těhotné ženy ne? Nýbrž nejspíše na lék. Plyne to z toho.

Rav Aši řekl: I z Mišny to lze vyvodit: „A dále řekl rabi Matja ben Charaš: Kdo má bolest v ústech, smí mu dát lék o šabatu“ – a rabíni s ním nesouhlasí; neboť kdyby s ním rabíni nesouhlasili, ať by je [všechny] spojili, učili je dohromady a rabíni by nesouhlasili v závěru. Plyne to z toho.

„Protože je to pochybnost o životě“ atd. Proč dále říkat: „A každá pochybnost o životě odsouvá šabat“? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Neřekli [to] jen o pochybnosti [týkající se] tohoto šabatu, ale i o pochybnosti [týkající se] jiného šabatu.

Jak si to představit? Například když [lékaři] odhadli [léčení] na osm dní a první den je šabat. Mohl bys říci: Ať se počká do večera, aby se kvůli němu nemusely znesvětit dva šabaty; učí nás [že ne].

Tak se také učí: Ohřívá se teplá voda pro nemocného o šabatu, ať už aby ji pil, nebo aby se jí osvěžil; a neřekli [to] jen o tomto šabatu, ale i o jiném šabatu. A neříká se: Počkejme s ním, snad se uzdraví; nýbrž ohřívá se mu hned, protože pochybnost o životě odsouvá šabat, a nejen pochybnost [týkající se] tohoto šabatu, ale i pochybnost [týkající se] jiného šabatu.

A tyto věci se nedělají ani prostřednictvím nežidů, ani prostřednictvím Kutejců, nýbrž prostřednictvím velkých [mužů] Izraele. A neříká se, že se tyto věci udělají na základě [výpovědi] žen nebo Kutejců; ale [jejich názor] se připojí k názoru jiného.

Rabíni učili: Zachraňuje se život o šabatu, a kdo je pohotový, je chválen, a není třeba brát si povolení od soudního dvora. Jak? Viděl-li dítě, které spadlo do moře, rozprostře síť a vytáhne ho; a kdo je pohotový, je chválen, a není třeba brát si povolení od soudního dvora – ačkoli [tím] loví ryby. Viděl-li dítě, které spadlo do jámy, vylomí kus [zdi] a vytáhne ho; a kdo je pohotový, je chválen, a není třeba brát si povolení od soudního dvora – ačkoli [tím] upravuje schod.

Viděl-li, že se před dítětem zamkly dveře, rozbije je a vyvede ho; a kdo je pohotový, je chválen, a není třeba brát si povolení od soudního dvora – ačkoli má v úmyslu je rozbít na třísky. Hasí se a zastavuje [se šíření] požáru o šabatu; a kdo je pohotový, je chválen, a není třeba brát si povolení od soudního dvora – ačkoli tlumí [žhavé] uhlíky.

A je to [všechno] potřebné, neboť kdyby nám [baraita] sdělila [jen] moře, [řekl bych, že je to dovoleno], protože mezitím by [dítě] odplavalo; ale u jámy, kde sedí, bych řekl, že ne. [Proto] je to potřebné.

A kdyby nám sdělila [jen] jámu, [řekl bych, že je to dovoleno], protože se bojí; ale když se zamknou dveře, je možné sedět na této straně a bavit ho ořechy. [Proto] je to potřebné.

Proč [je potřeba] „hasí se a zastavuje se“? [Aby se učilo,] že i [kvůli ohrožení] jiného dvora.

Rav Josef řekl jménem Rav Jehudy, který řekl jménem Šmuele: Při záchraně života se nepostupovalo podle většiny. Jak si to představit? Kdybys řekl, že je tam devět Izraelitů a jeden Kutejec mezi nimi – většina jsou Izraelité! (Nýbrž) [jde-li o] polovinu a polovinu – při pochybnosti o životě se rozhoduje mírněji [to je také samozřejmé].

Nýbrž [jde o případ], kdy je tam devět Kutejců a jeden Izraelita. I to je samozřejmé, neboť je to pevné [místo], a vše pevné je považováno za polovinu na polovinu.

Je to potřebné [pro případ], kdy se [jeden] oddělil na jiný dvůr. Mohl bys říci: Vše, co se oddělí, se odděluje od většiny; učí nás, že při záchraně života se nepostupovalo podle většiny.

Opravdu? Vždyť rabi Asi řekl jménem rabi Jochanana: Devět Kutejců a jeden Izraelita na tomtéž dvoře – odkopává se; na jiném dvoře – neodkopává se. To není obtížné: zde [jde o případ], kdy se oddělili všichni; zde, kdy se oddělila část z nich.

A řekl Šmuel opravdu tak? Vždyť jsme se učili: Našel-li v [městě] pohozené dítě: je-li většina Kutejců, je to Kutejec; je-li většina Izraelitů, je to Izraelita; půl na půl – je to Izraelita. A Rav řekl: Učili to jen ohledně udržení ho při životě, ale ne ohledně určení jeho původu.