Joma 85a יומא

A Šmuel řekl: [I] ohledně odkopání hromady kvůli němu [to platí jen podle většiny]! Když byl [výrok] Šmuele vysloven, byl vysloven k první části: „Je-li většina Kutejců, je to Kutejec“ – Šmuel řekl: Ale ohledně záchrany života tomu tak není.

„Je-li většina Kutejců, je to Kutejec“ – pro jakou halachu? Rav Papa řekl: Aby se smělo krmit zdechlinami. „Je-li většina Izraelitů, je to Izraelita“ – pro jakou halachu? Aby se mu vracela jeho ztracená věc.

„Půl na půl – je to Izraelita“ – pro jakou halachu? Reš Lakiš řekl: Pro škody. Jak si to představit? Kdybys řekl, že náš býk pobodal jeho býka – ať přinese důkaz [že je Izraelita] a vezme [náhradu]!

Je to potřebné [pro případ], kdy jeho býk pobodal našeho býka: polovinu [škody] mu zaplatí, a o druhé polovině mu řekne: Přines důkaz, že nejsem Izraelita, a vezmi [ji].

„Na koho se zřítila zřícenina“ atd. Co [tím] říká?

Říká [to formou] „není třeba říkat“: Není třeba říkat [případ], kdy je pochybnost, zda tam je, nebo tam není – neboť je-li tam, je živ – že se odkopává; nýbrž i [když je] pochybnost, zda je živ, nebo mrtev, odkopává se. A není třeba říkat [o] pochybnosti, zda je živ, nebo mrtev, [u] Izraelity, nýbrž i [při] pochybnosti, zda je to Kutejec, nebo Izraelita, se odkopává.

„Našli-li ho živého, odkopávají.“ Našli-li ho živého – to je samozřejmé! Je to potřebné [pro případ], že [se odkopává] i kvůli krátkému [zbytku] života.

„A je-li mrtev, ať ho nechají.“ I to je samozřejmé! Je to potřebné kvůli rabi Jehudovi ben Lakišovi, neboť se učí: Nezachraňuje se mrtvý před požárem. Rabi Jehuda ben Lakiš řekl: Slyšel jsem, že se zachraňuje mrtvý před požárem. Ale i rabi Jehuda ben Lakiš to říká jen proto, že člověk je zděšen kvůli svému mrtvému; kdybys mu to nedovolil, přišel by hasit. Ale zde, kdybys mu to nedovolil, co by mohl udělat?

Rabíni učili: Až kam prohledává? Až k jeho nosu. A někteří říkají: až k jeho srdci. Prohledal-li a našel horní mrtvé, ať neříká: Dolní už jsou mrtví. Stalo se, že našli horní mrtvé a dolní živé.

Řekněme, že tito tanaité [se přou] jako tito tanaité, neboť se učí: Odkud se tvoří plod? Od své hlavy, jak se říká: „Z útrob mé matky jsi mě vyňal (gozi)“ (Ž 71,6), a říká se: „Ostříhej (gozi) svou korunu a odhoď“ (Jr 7,29). Aba Šaul říká: Od svého pupku, a vysílá své kořeny sem a tam.

Můžeš říci, že [jde] i [o názor] Aby Šaula: Aba Šaul to tam říká pouze ohledně tvoření, neboť každá věc se tvoří ze svého středu; ale ohledně záchrany života i Aba Šaul souhlasí, že hlavní [místo] života je v nose, neboť je psáno: „Vše, co mělo v nose dech ducha života“ (Gn 7,22).

Rav Papa řekl: Spor je [při odkopávání] zdola nahoru; ale shora dolů, jakmile ho prohledal až k nosu, není už třeba [dál], neboť je psáno: „Vše, co mělo v nose dech ducha života“.

A jednou šli rabi Jišmael, rabi Akiva a rabi Elazar ben Azarja po cestě, a Levi Sadar a rabi Jišmael, syn rabi Elazara ben Azarji, šli za nimi. Byla jim položena tato otázka: Odkud [víme], že záchrana života odsouvá šabat?

Rabi Jišmael se ozval a řekl: „Bude-li zloděj přistižen při vloupání“ (Ex 22,1). Jestliže tento, o němž je pochybnost, zda přišel kvůli majetku, nebo zda přišel kvůli životu – a prolévání krve znečišťuje zemi a způsobuje, že se Šechina vzdálí od Izraele – je dovoleno zachránit se [i za cenu] jeho života, tím spíše záchrana života odsouvá šabat.

Rabi Akiva se ozval a řekl: „Jestliže se někdo opováží [zabít] svého bližního… i od mého oltáře ho vezmeš, aby zemřel“ (Ex 21,14) – od mého oltáře, ale ne z mého oltáře [tj. kohena konajícího službu]. A Raba bar bar Chana řekl jménem rabi Jochanana: Učili to jen [o odvedení] k usmrcení,