Joma 8a יומא

Jestliže o čelence, na níž je jen jedno [Boží] jméno, Tóra řekla „na jeho čele stále“ – aby od ní neodváděl pozornost – o tefilin, na nichž je mnoho [Božích] jmen, tím spíše!

A podle rabiho Šimona, který říká „stále přináší přijetí“ – vždyť je psáno „na čele… a ponese“! To přišlo, aby jí určilo místo.

A rabi Jehuda – odkud má, že jí [Písmo] určuje místo? Vyvozuje to z „na jeho čele“. Ať to tedy i rabi Šimon vyvozuje z „na jeho čele“! – Ano, skutečně tak.

Co tedy dělá s „na čele… a ponese“? Odpoví ti: [Čelenka], která je vhodná pro čelo, přináší přijetí; která není vhodná pro čelo, nepřináší přijetí – s vyloučením zlomené čelenky, která nepřináší přijetí.

A rabi Jehuda – odkud má [pravidlo o] zlomené čelence? Vyvozuje to ze [změny] „čelo“ – „jeho čelo“. A rabi Šimon? Ze „čelo“ – „jeho čelo“ nic nevyvozuje.

Řekněme, že tito tanaité [se rozcházejí] jako tamti tanaité, neboť se učí: Na toho i na toho kropí po všech sedm [dní] ze všech [vod] očištění, které tam byly; to jsou slova rabiho Meira. Rabi Josi říká: Kropí na něj jen třetího a sedmého [dne]. Rabi Chanina, zástupce [velekněze] mezi kohanim, říká: Na kohena, který spaluje krávu, kropí po všech sedm [dní]; na velekněze na Jom kipur kropí jen třetího a sedmého [dne].

Nerozcházejí se snad v tomto: rabi Meir zastává, že nečistota je u obce odsunuta, a rabi Josi zastává, že nečistota je u obce dovolena?

A myslíš si to? Kdyby rabi Josi zastával, že je u obce dovolena, proč by vůbec bylo třeba kropení? Spíše všichni tito tanaité zastávají, že nečistota je u obce odsunuta.

A zde se rozcházejí v tomto: rabi Meir zastává, že říkáme: ponoření v jeho čas je přikázáním; a rabi Josi zastává, že neříkáme: ponoření v jeho čas je přikázáním.

A zastává snad rabi Josi, že neříkáme „ponoření v jeho čas je přikázáním“? Vždyť se učí: Měl-li [někdo Boží] jméno napsané na svém těle, nesmí se mýt ani mazat ani stát na nečistém místě; připadne-li mu ponoření [nařízené] přikázáním, ovine je rákosem a ponoří se. Rabi Josi říká: Sestoupí a ponoří se obvyklým způsobem, jen ať [to místo] netře.

A máme za to, že se rozcházejí ohledně [otázky], zda je ponoření v jeho čas přikázáním: první tanaita zastává, že neříkáme „ponoření v jeho čas je přikázáním“, a rabi Josi zastává, že říkáme „ponoření v jeho čas je přikázáním“. Spíše podle všech těchto tanaitů říkáme „ponoření v jeho čas je přikázáním“.

A zde se rozcházejí v tomto: rabi Meir zastává, že kropení přirovnáváme k ponoření, a rabi Josi zastává, že kropení k ponoření nepřirovnáváme.

A rabi Chanina, zástupce [velekněze]? Jestliže přirovnává kropení k ponoření, pak i u kohena na Jom kipur; jestliže nepřirovnává kropení k ponoření, pak ani u kohena, který spaluje krávu!

Opravdu nepřirovnává, a u kohena, který spaluje krávu, je to pouhé zpřísnění.

Podle koho je to, co učili naši mistři: Mezi kohenem, který spaluje krávu, a veleknězem na Jom kipur není rozdílu kromě [toho],