Keritot 7b כריתות

Takto říká: Rouhač přináší oběť, protože u něj přišlo vyhlazení na místě oběti; to jsou slova rabi Akivy. Domnívá se: Protože [Písmo] potřebovalo napsat vyhlazení obecně, a napsalo vyhlazení na místě oběti, vyplývá z toho, že přináší oběť.

„A říká: ponese svůj hřích“ (Nu 9,13) – přichází [odpovědět] rabínům. A takto říká rabi Akiva rabínům: Říkáte, že v rouhači není čin; co je rouhač? Ten, kdo „žehná“ Jménu. Ale vyhlazení, které je psáno – k čemu přichází?

Řekli mu: Aby se dalo vyhlazení tomu, kdo zlořečí; neboť je psáno u toho, kdo zlořečí: „Ponese svůj hřích“ (Lv 24,15), a je psáno u druhého pesachu: „Ten muž ponese svůj hřích“ (Nu 9,13) – jako tam [je] vyhlazení, tak i zde vyhlazení.

Učili naši rabíni: „Hospodina tupí (megadef)“ (Nu 15,30) – Isi ben Jehuda říká: Jako člověk, který říká svému druhovi: Vyškrábal jsi mísu a vyprázdnil jsi ji. Domnívá se, že rouhač je ten, kdo „žehná“ Jménu.

Rabi Elazar ben Azarja říká: Jako člověk, který říká svému druhovi: Vyškrábal jsi mísu a nevyprázdnil jsi ji. Domnívá se, že rouhač je modloslužebník.

Učí se v jiné baraitě: „Hospodina“ – rabi Elazar ben Azarja říká: Písmo mluví o modloslužebníkovi. A mudrci říkají: Písmo přichází jen proto, aby dalo vyhlazení tomu, kdo „žehná“ Jménu.

MIŠNA: Jsou [ženy], které přinášejí oběť a ta se jí; a jsou, které přinášejí oběť a ta se nejí; a jsou, které nepřinášejí.

Přinášejí oběť a ta se jí: ta, která potratí [plod] v podobě domácího zvířete, divoké zvěře nebo ptáka; to jsou slova rabi Meira. A mudrci říkají: [Ne], dokud v tom není [něco] z lidské podoby.

Ta, která potratí sandál (sandal), nebo placentu, nebo vyvinutý plodový vak, nebo [plod], který vyjde rozřezaný; a stejně tak otrokyně, která potratila – přinášejí oběť a ta se jí.

A tyto přinášejí, a [oběť] se nejí: ta, která potratí a neví, co potratila; a dvě ženy, které potratily – jedna [plod] druhu osvobozeného a jedna [plod] druhu zavazujícího. Řekl rabi Josi: Kdy? Když jedna odešla na východ a druhá na západ. Ale pokud obě stály [na místě], obě přinášejí oběť a ta se jí.

Tyto nepřinášejí: ta, která potratí plodový vak plný vody, plný krve, plný [různobarevné] tkáně; ta, která potratí [plod] v podobě ryb, kobylek, havěti a plazů; ta, která potratí čtyřicátého dne; a [dítě] vyšlé bokem (císařským řezem). Rabi Šimon zavazuje u [dítěte] vyšlého bokem.

GEMARA: Otrokyně – odkud to máme? Neboť učili naši rabíni: „Synům Izraele“ (Lv 12,2) – měl bych jen syny Izraele; odkud proselytku a otrokyni? Verš říká: „Žena“ (Lv 12,2).

Co [znamená] „a stejně tak otrokyně“? Napadlo by tě říci: Když říkáme, že každé přikázání, k němuž je zavázána žena, je zavázán [i] otrok, to platí pro věc, která je stejná pro muže i pro ženu; ale rodička, která je u žen a není u mužů – řekni, že otrokyně nebude zavázána. Proto učí: otrokyně.

„Tyto přinášejí oběť“ atd.: Co dělají? Přinesou obě jednu jistou oběť [zápalnou] a ptačí oběť za hřích z pochybnosti, a stanoví si podmínku.

A zastává rabi Josi podmínku? Vždyť jsme se učili: Rabi Šimon říká: Obě přinášejí jednu oběť za hřích. Rabi Josi říká: Obě nepřinášejí jednu oběť za hřích. Zjevně rabi Josi podmínku nezastává!

Řekl Rava: Rabi Josi uznává [podmínku] u toho, kdo postrádá smíření. A stejně tak, když přišel Ravin, řekl [jménem] rabi Jochanana: Rabi Josi uznává [podmínku] u toho, kdo postrádá smíření.

Jaký je důvod? Tam [u oběti za hřích] člověk potřebuje vědomí, neboť je psáno: „Nebo mu bude oznámen jeho hřích“ (Lv 4,23); proto nepřinášejí s podmínkou. Ale zde, když ženy přinášejí oběť, [je to proto], aby jim bylo dovoleno jíst svaté věci.

Jak učí závěr oné [Mišny]: Rabi Josi říká: Každou oběť za hřích, která přichází za hřích, nepřinášejí dva [lidé společně].

„Tyto nepřinášejí“ atd., „rabi Šimon zavazuje u [dítěte] vyšlého bokem“: Jaký je důvod rabi Šimona? Řekl Reš Lakiš: Verš říká: „A porodí-li děvče“ (Lv 12,5) – aby se zahrnul jiný porod. Co je to? [Dítě] vyšlé bokem.

A jaký je důvod rabínů? Řekl rabi Mani bar Patiš: „Žena, když počne a porodí“ (Lv 12,2) – až když porodí z místa, kde počíná.

MIŠNA: Ta, která potratí v noci [před] osmdesátým prvním [dnem] – Bejt Šamaj osvobozují od oběti a Bejt Hilel zavazují.

Řekl Bejt Hilel Bejt Šamaj: Čím se liší noc [před] osmdesátým prvním [dnem] od osmdesátého prvního dne? Jestliže [Písmo] ji s ním srovnalo ohledně nečistoty, nesrovná ji s ním ohledně oběti?

Řekl jim Bejt Šamaj: Ne. Řekli-li jste o té, která potratí osmdesátého prvního dne, že vyšla [z dní čistoty] do doby, kdy je způsobilá přinést oběť, řeknete [totéž] o té, která potratí v noci [před] osmdesátým prvním [dnem], která nevyšla do doby, kdy je způsobilá přinést oběť?

Řekl jim Bejt Hilel: Což to nedokazuje ta, která potratí osmdesátého prvního dne, který připadl na Šabat, která nevyšla do doby, kdy je způsobilá přinést oběť, a [přesto] je povinna obětí?

Řekl jim Bejt Šamaj: Ne. Řekli-li jste o osmdesátém prvním dni, který připadl na Šabat, který, i když není vhodný pro oběť jednotlivce, je vhodný pro oběť veřejnou, řeknete [totéž] o té, která potratí v noci [před] osmdesátým prvním [dnem], když noc není vhodná ani pro oběť jednotlivce, ani pro oběť veřejnou?

A krev to nedokazuje, protože ta, která potratí během naplnění [dnů své čistoty], její krev je nečistá, a je osvobozena od oběti.