Takto říká: Rouhač přináší oběť, protože u něj přišlo vyhlazení na místě oběti; to jsou slova rabi Akivy. Domnívá se: Protože [Písmo] potřebovalo napsat vyhlazení obecně, a napsalo vyhlazení na místě oběti, vyplývá z toho, že přináší oběť.
הכי קאמר מגדף מביא קרבן הואיל ובא בו כרת במקום קרבן דברי ר"ע קסבר מיגו דבעי מכתב כרת בעלמא וכתיב כרת במקום קרבן שמע מינה מייתי קרבן
„A říká: ponese svůj hřích“ (Nu 9,13) – přichází [odpovědět] rabínům. A takto říká rabi Akiva rabínům: Říkáte, že v rouhači není čin; co je rouhač? Ten, kdo „žehná“ Jménu. Ale vyhlazení, které je psáno – k čemu přichází?
ואומר (במדבר ט, יג) חטאו ישא אתא לרבנן והכי קאמר ר"ע לרבנן אמריתו מגדף לית ביה מעשה מהו מגדף מברך את השם אלא כרת דכתיב למאי אתא
Řekli mu: Aby se dalo vyhlazení tomu, kdo zlořečí; neboť je psáno u toho, kdo zlořečí: „Ponese svůj hřích“ (Lv 24,15), a je psáno u druhého pesachu: „Ten muž ponese svůj hřích“ (Nu 9,13) – jako tam [je] vyhlazení, tak i zde vyhlazení.
אמרי ליה ליתן כרת למקלל דכתיב במקלל ((במדבר ט, יג) חטאו ישא האיש ההוא) וכתיב בפסח שני (במדבר ט, יג) חטאו ישא מה להלן כרת אף כאן כרת
Učili naši rabíni: „Hospodina tupí (megadef)“ (Nu 15,30) – Isi ben Jehuda říká: Jako člověk, který říká svému druhovi: Vyškrábal jsi mísu a vyprázdnil jsi ji. Domnívá se, že rouhač je ten, kdo „žehná“ Jménu.
ת"ר (במדבר טו, ל) את ה' מגדף איסי בן יהודה אומר כאדם האומר לחבירו גירפתה הקערה וחיסרתה קסבר מגדף מברך את השם הוא
Učí se v jiné baraitě: „Hospodina“ – rabi Elazar ben Azarja říká: Písmo mluví o modloslužebníkovi. A mudrci říkají: Písmo přichází jen proto, aby dalo vyhlazení tomu, kdo „žehná“ Jménu.
תניא אידך את ה' רבי אלעזר בן עזריה אומר בעובד ע"ז הכתוב מדבר וחכמים אומרים לא בא הכתוב אלא ליתן כרת למברך השם:
Přinášejí oběť a ta se jí: ta, která potratí [plod] v podobě domácího zvířete, divoké zvěře nebo ptáka; to jsou slova rabi Meira. A mudrci říkají: [Ne], dokud v tom není [něco] z lidské podoby.
מביאות קרבן ונאכל המפלת כמין בהמה חיה ועוף דר"מ וחכ"א עד שיהא בו מצורת אדם
Ta, která potratí sandál (sandal), nebo placentu, nebo vyvinutý plodový vak, nebo [plod], který vyjde rozřezaný; a stejně tak otrokyně, která potratila – přinášejí oběť a ta se jí.
המפלת סנדל או שיליא או שפיר מרוקם והיוצא מחותך וכן שפחה שהפילה מביאה קרבן ונאכל
A tyto přinášejí, a [oběť] se nejí: ta, která potratí a neví, co potratila; a dvě ženy, které potratily – jedna [plod] druhu osvobozeného a jedna [plod] druhu zavazujícího. Řekl rabi Josi: Kdy? Když jedna odešla na východ a druhá na západ. Ale pokud obě stály [na místě], obě přinášejí oběť a ta se jí.
ואלו מביאות ואינן נאכלות המפלת ואין יודע מה הפילה ושתי נשים שהפילו אחת ממין פטור ואחת ממין חובה א"ר יוסי אימתי בזמן שהלכו זה למזרח וזה למערב אבל אם היו שתיהן עומדות שתיהן מביאות קרבן ונאכל
Tyto nepřinášejí: ta, která potratí plodový vak plný vody, plný krve, plný [různobarevné] tkáně; ta, která potratí [plod] v podobě ryb, kobylek, havěti a plazů; ta, která potratí čtyřicátého dne; a [dítě] vyšlé bokem (císařským řezem). Rabi Šimon zavazuje u [dítěte] vyšlého bokem.
אלו שאין מביאות המפלת שפיר מלא מים מלא דם מלא גנינים המפלת כמין דגים וחגבים ושקצים ורמשים המפלת יום ארבעים ויוצא דופן ר' שמעון מחייב ביוצא דופן:
GEMARA: Otrokyně – odkud to máme? Neboť učili naši rabíni: „Synům Izraele“ (Lv 12,2) – měl bych jen syny Izraele; odkud proselytku a otrokyni? Verš říká: „Žena“ (Lv 12,2).
גמ׳ שפחה מנלן דת"ר (ויקרא יב, ב) בני ישראל אין לי אלא בני ישראל גיורת ושפחה מנין ת"ל (ויקרא יב, ב) אשה
Co [znamená] „a stejně tak otrokyně“? Napadlo by tě říci: Když říkáme, že každé přikázání, k němuž je zavázána žena, je zavázán [i] otrok, to platí pro věc, která je stejná pro muže i pro ženu; ale rodička, která je u žen a není u mužů – řekni, že otrokyně nebude zavázána. Proto učí: otrokyně.
מאי וכן שפחה ס"ד אמינא כי אמרינן כל מצות שהאשה חייבת בה עבד חייב בה ה"מ בדבר ששוה בין איש ובין אשה אבל יולדת דבנשים איתא באנשים ליתא אימא לא תחייב שפחה אהכי תנא שפחה:
A zastává rabi Josi podmínku? Vždyť jsme se učili: Rabi Šimon říká: Obě přinášejí jednu oběť za hřích. Rabi Josi říká: Obě nepřinášejí jednu oběť za hřích. Zjevně rabi Josi podmínku nezastává!
ומי אית ליה לר' יוסי תנאה והתנן רבי שמעון אומר מביאות שניהן חטאת אחת רבי יוסי אומר אין שניהן מביאות חטאת אחת אלמא לר' יוסי לית ליה תנאה
Řekl Rava: Rabi Josi uznává [podmínku] u toho, kdo postrádá smíření. A stejně tak, když přišel Ravin, řekl [jménem]rabi Jochanana: Rabi Josi uznává [podmínku] u toho, kdo postrádá smíření.
אמר רבא מודה ר' יוסי במחוסר כפרה וכן כי אתא רבין אמר ר' יוחנן מודה רבי יוסי במחוסר כפרה
Jaký je důvod? Tam [u oběti za hřích] člověk potřebuje vědomí, neboť je psáno: „Nebo mu bude oznámen jeho hřích“ (Lv 4,23); proto nepřinášejí s podmínkou. Ale zde, když ženy přinášejí oběť, [je to proto], aby jim bylo dovoleno jíst svaté věci.
מ"ט התם בעי גברא ידיעה דכתיב (ויקרא ד, כג) או הודע אליו חטאתו הילכך לא מתיין ומתני אבל הכא כי מתיין נשים קרבן לאישתרויי באכילת קדשים
„Tyto nepřinášejí“ atd., „rabi Šimon zavazuje u [dítěte] vyšlého bokem“: Jaký je důvod rabi Šimona? Řekl Reš Lakiš: Verš říká: „A porodí-li děvče“ (Lv 12,5) – aby se zahrnul jiný porod. Co je to? [Dítě] vyšlé bokem.
אלו שאין מביאות כו' ר' שמעון מחייב ביוצא דופן: מ"ט דר"ש אמר ר"ל אמר קרא (ויקרא יב, ה) ואם נקבה תלד לרבות לידה אחרת מאי היא יוצא דופן
Řekl Bejt Hilel Bejt Šamaj: Čím se liší noc [před] osmdesátým prvním [dnem] od osmdesátého prvního dne? Jestliže [Písmo] ji s ním srovnalo ohledně nečistoty, nesrovná ji s ním ohledně oběti?
אמרו ב"ה לב"ש מ"ש אור שמונים ואחד מיום שמונים ואחד אם שיוה לו לטומאה לא ישוה לו לקרבן
Řekl jim Bejt Šamaj: Ne. Řekli-li jste o té, která potratí osmdesátého prvního dne, že vyšla [z dní čistoty] do doby, kdy je způsobilá přinést oběť, řeknete [totéž] o té, která potratí v noci [před] osmdesátým prvním [dnem], která nevyšla do doby, kdy je způsobilá přinést oběť?
אמרו להם ב"ש לא אם אמרתם במפלת יום שמונים ואחד שכן יצאה לשעה שהיא ראויה להביא בה קרבן תאמר במפלת לאור שמונים ואחד שלא יצאה לשעה שהיא ראויה להביא בה קרבן
Řekl jim Bejt Hilel: Což to nedokazuje ta, která potratí osmdesátého prvního dne, který připadl na Šabat, která nevyšla do doby, kdy je způsobilá přinést oběť, a [přesto] je povinna obětí?
אמרו להן ב"ה והלא המפלת יום שמונים ואחד שחל להיות בשבת תוכיח שלא יצאה לשעה שהיא ראויה להביא בהו קרבן וחייבת קרבן
Řekl jim Bejt Šamaj: Ne. Řekli-li jste o osmdesátém prvním dni, který připadl na Šabat, který, i když není vhodný pro oběť jednotlivce, je vhodný pro oběť veřejnou, řeknete [totéž] o té, která potratí v noci [před] osmdesátým prvním [dnem], když noc není vhodná ani pro oběť jednotlivce, ani pro oběť veřejnou?
אמרו להן ב"ש לא אם אמרתם יום שמונים ואחד שחל להיות בשבת שאף על פי שאינן ראוי לקרבן יחיד ראוי לקרבן ציבור תאמר במפלת לאור שמונים (יום) ואחד שאין הלילה ראוי לא לקרבן יחיד ולא לקרבן ציבור
A krev to nedokazuje, protože ta, která potratí během naplnění [dnů své čistoty], její krev je nečistá, a je osvobozena od oběti.
והדמים אינן מוכיחים שהמפלת בתוך מלאת דמיה טמאים ופטורה מן הקרבן:
Originál: Keritot 7b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.