Keritot 7a כריתות

Dcera kněze, která se provdala za Izraelitu, a jedla terumu – platí jistinu a neplatí pětinu, a její smrt je upálením.

Provdala-li se za někoho z nezpůsobilých, platí jistinu a pětinu a její smrt je uškrcením; to jsou slova rabi Meira.

A mudrci říkají: Ať ta, či ona, platí jistinu a neplatí pětinu, a její smrt je upálením.

Řekl Rav Josef: Spor je o dání oleje pomazání a podle naší odpovědi [ohledně králů a kněží]; ale u obecného dání podle všech [platí] velikost olivy.

Samotný text: Učil [jeden] tanaj před rabi Elazarem: Každý, kdo podléhá [zákazu] mazat, podléhá [zákazu] „nebude vylit“; a každý, kdo nepodléhá [zákazu] mazat, nepodléhá [zákazu] „nebude vylit“. Řekl mu: Dobře říkáš: Je psáno „nebude vylit“ (lo jisach) a čti v něm „nebude vylévat“ (lo jasich).

Učil Rav Chananja před Ravou: Odkud [víme] o veleknězi, který vzal z oleje pomazání, jenž je na jeho hlavě, a dal [ho] na své vnitřnosti – odkud [víme], že je povinen? Neboť je řečeno: „Na tělo člověka nebude vylit“ (Ex 30,32). Řekl Rav Acha, syn Ravy, Rav Ašimu: Čím se to liší od toho, co se učí v baraitě: Kněz, který se mazal olejem z terumy – syn jeho dcery, Izraelita, se v něm může válet a nemusí se obávat?

Řekl mu: Tam je psáno: „A zemřou kvůli tomu, neboť to znesvětili“ (Lv 22,9) – když to znesvětil, je to znesvěceno. Ale u oleje pomazání je psáno: „Neboť zasvěcení … jeho Boha je na něm“ (Nu 6,7) – Milosrdný ho nazval olejem pomazání, [aby se řeklo], že i když je na něm, není znesvěcen.

„Za tato jsou povinni při úmyslném“ atd.: Učí: kromě toho, kdo znečistí Chrám a jeho svaté věci. Z čeho ho vyjímá? Takto učí: kromě toho, kdo znečistí Chrám a jeho svaté věci, který nepřináší podmíněnou oběť za vinu.

Ať tedy učí také: kromě toho, nad nímž přešel Den smíření, který nepřináší podmíněnou oběť za vinu! Řekl Reš Lakiš: Když učí, [učí to] tam, kde je [člověk povinen] obětí za hřích a Milosrdný ho osvobodil; ten, nad nímž přešel Den smíření, není [povinen] obětí za hřích, protože [Den smíření] mu usmířil.

Rabi Jochanan řekl: [Jde] o toho, kdo pohrdá [Dnem smíření], neboť říká, že Den smíření [jemu] neusmiřuje; takže pokud se po Dni smíření vrátí [od svého názoru], musí přinést podmíněnou oběť za vinu. A Reš Lakiš se domnívá, že i tomu, kdo pohrdá, Den smíření usmiřuje.

A [je to] ve sporu: Kdo říká: Ať mi má oběť za hřích neusmíří – Abaje řekl: Neusmiřuje; Rava řekl: Usmiřuje. Kde říká: Ať není obětována – podle všech není sporu, že neusmiřuje, neboť je psáno: „Přinese ji ke svému zalíbení“ (Lv 1,3). Přou se, když říká: Ať je obětována, ale ať neusmíří. Abaje řekl: Neusmiřuje, protože řekl: Ať neusmíří. Rava řekl: Usmiřuje, protože když řekl: Ať je obětována, přichází smíření samo od sebe.

A Rava od toho ustoupil, jak se učí v baraitě: Mohl bych [si myslet], že Den smíření usmiřuje kajícníkům i nekajícníkům. A je to [i] úsudek: Oběť za hřích a oběť za vinu usmiřují a Den smíření usmiřuje; jako oběť za hřích a oběť za vinu usmiřují jen kajícníkům, tak i Den smíření usmiřuje jen kajícníkům.

Ne. Řekl-li jsi o oběti za hřích a oběti za vinu, které neusmiřují úmyslnému jako neúmyslnému, řekneš [totéž] o Dni smíření, který usmiřuje úmyslnému jako neúmyslnému? A protože usmiřuje úmyslnému jako neúmyslnému, usmiřuje kajícníkům i nekajícníkům. Verš říká: „Avšak“ (Lv 23,27) – rozlišuje.

Co [znamená] kajícníci a nekajícníci? Řekneš-li, že kajícník je ten, kdo [jednal] neúmyslně, a nekajícník ten, kdo [jednal] úmyslně – vždyť učí: „Ne. Řekl-li jsi o oběti za hřích a oběti za vinu“ atd.!

Nýbrž jako tento [výrok] Uly, řekl rabi Jochanan: Jedl lůj, oddělil oběť, změnil víru a [pak] se vrátil – protože [oběť] byla odmítnuta, zůstává odmítnuta.

Dejme tomu, že oběť byla odmítnuta, ale člověk je způsobilý ke smíření! Nýbrž kajícník je ten, kdo říká: Ať mi má oběť za hřích usmíří; nekajícník ten, kdo říká: Ať mi má oběť za hřích neusmíří. Z toho vyplývá.

A postavili proti tomu: Mohl bych [si myslet], že Den smíření usmiřuje jen tomu, kdo se v něm postil, nekonal v něm práci a nazval ho svatým shromážděním; [kdo] se v něm nepostil, konal v něm práci a nenazval ho svatým shromážděním – mohl bych [si myslet], že Den smíření neusmiřuje. Verš říká: „Den smíření je to“ (Lv 23,27) – v každém případě. A obojí je anonymní [učení] Sifry – odporují si navzájem!

Řekl Abaje: To není potíž: toto je Rabi podle rabi Jehudy, toto je Rabi podle sebe samého. Neboť se učí v baraitě: Rabi říká: Za všechna přestoupení v Tóře, ať vykonal pokání, ať pokání nevykonal, Den smíření usmiřuje,

kromě toho, kdo shodí jho, kdo nestoudně vykládá Tóru a kdo poruší smlouvu těla; neboť vykonal-li pokání, Den smíření usmiřuje, a pokud ne, Den smíření neusmiřuje.

Rava řekl: Toto i ono je Rabi podle sebe samého, a Rabi uznává, že u přestoupení [týkajících se] samotného Dne smíření [Den smíření] neusmiřuje. Neboť pokud bys neřekl takto, vyhlazení za Den smíření podle Rabiho – protože [Den] usmiřuje v každé chvíli, jak bys je našel?

A jaká je potíž? Možná konal práci celou noc a s úsvitem zemřel, takže nebyl [žádný] den, který by mu usmířil. To je v pořádku u vyhlazení za noc; vyhlazení za den – jak to najdeš?

A jaká je potíž? Možná když jedl chléb, zadusilo ho sousto a zemřel, takže neměl ve dne čas, aby mu [Den] usmířil; nebo že konal svou práci těsně před západem slunce; nebo že když konal svou práci, motyka mu přesekla nohu a zemřel, takže neměl ve dne čas, aby mu [Den] usmířil.

„A mudrci říkají: Také rouhač“ atd.: Co [znamená] „také rouhač“, v němž není čin?

Rabíni slyšeli rabi Akivu, který učil vyvolávače mrtvých a neučil jidoni. Řekli mu: Čím se liší [jidoni], že nepřináší oběť? Protože v tom není čin. Ani v rouhači není čin.

Učili naši rabíni: Rouhač přináší oběť, protože je o něm řečeno vyhlazení; to jsou slova rabi Akivy. A říká: „A ponese svůj hřích“ (Lv 24,15). A je to pravidlo: všude, kde je psáno vyhlazení, se přináší oběť. Ale vždyť pesach a obřízka, u nichž je psáno vyhlazení, a nepřináší se oběť!