Keritot 6b כריתות

Učili naši rabíni: Z přebytku kadidla – jednou za šedesát nebo sedmdesát let ho míchali po polovinách. Proto jednotlivec, který [ho] namíchal po polovinách, je povinen; to jsou slova Rabana Šimona ben Gamliela, který [to] řekl jménem segana.

Ale o třetině a čtvrtině jsem neslyšel. A mudrci říkají: Každý den připravoval podle jeho složení a vnášel.

To podporuje Ravu, neboť řekl Rava: Olej pomazání, který namíchal po polovinách, je povinen, neboť je psáno: „A kadidlo, které uděláš“ (Ex 30,37) – cokoli, co uděláš; vždyť je možné, že ho udělá [po] polovině ráno a [po] polovině k večeru.

Učili naši rabíni: Vraceli je do hmoždíře dvakrát do roka; v letních dnech rozprostřené, aby neplesnivělo, v dešťových dnech nahromaděné, aby nevyprchala jeho vůně. A když drtí, říká: Jemně dobře, dobře jemně. To jsou slova Aby Josiho ben Jochanana.

A tři hřivny navíc, z nichž velekněz vnáší plné hrsti na Den smíření – dává je do hmoždíře v předvečer Dne smíření a drtí je velmi dobře, aby bylo nejjemnější z jemného. Jak se učí v baraitě: „Jemné“ (Lv 16,12) – proč verš říká [toto]? Což nebylo již řečeno: „A rozdrtíš z něho najemno“ (Ex 30,36)? Proč verš říká „jemné“? Aby bylo nejjemnější z jemného.

Řekl mistr: Když drtí, říká: Dobře jemně, jemně dobře. To podporuje rabi Jochanana, neboť řekl rabi Jochanan: Jako je řeč škodlivá pro víno, tak je řeč prospěšná pro koření.

Řekl rabi Jochanan: Jedenáct přísad bylo řečeno Mojžíšovi na Sinaji. Řekl Rav Huna: Jaký je verš? „Vezmi si vonné látky“ (Ex 30,34) – dvě; „balzám, onychu a galbán“ – to je pět; „a vonné látky“ – dalších pět, to je deset; „a čisté kadidlo“ – jedna, to je jedenáct.

Ale řekni: „vonné látky“ je obecné pravidlo, „balzám, onycha a galbán“ je podrobnost, „vonné látky“ se vrátilo a je obecné pravidlo. Obecné pravidlo, podrobnost a obecné pravidlo – usuzuješ jen na to, co je podobné podrobnosti: jako podrobnost je výslovně věc, která kouří, stoupá a její vůně se šíří, tak i každá věc, která kouří, stoupá a její vůně se šíří.

A pokud bys řekl: Je-li tomu tak, ať verš napíše jednu podrobnost – ne, jsou [všechny] potřeba. Neboť kdyby napsal „balzám“, řekl bych: druh stromu ano, ale to, co roste ze země, ne. Proto napsal „a onychu“. A kdyby napsal „a onychu“, řekl bych: to, co roste ze země, ano, ale druh stromu řekni, že ne. Proto napsal „balzám“.

A galbán přichází kvůli sobě samému, protože jeho vůně je nepříjemná. Je-li tomu tak, vyvozuje to [přece] z „vezmi si“!

A řekni, že poslední „vonné látky“ jsou dvě jako první „vonné látky“! Je-li tomu tak, ať napíše „vonné látky, vonné látky“ spolu a nakonec ať napíše „balzám, onychu a galbán“.

V domě rabi Jišmaela učili: „Vonné látky“ je obecné pravidlo, „balzám, onycha a galbán“ je podrobnost, „vonné látky“ se vrátilo a je obecné pravidlo. Obecné pravidlo, podrobnost a obecné pravidlo – usuzuješ jen na to, co je podobné podrobnosti: jako podrobnost je výslovně věc, která kouří, stoupá a její vůně se šíří, tak i každá věc, která kouří, stoupá a její vůně se šíří.

Nebo je to snad jen obecné pravidlo [vztažené] k prvnímu obecnému pravidlu a podrobnost k první podrobnosti? Řekl jsi: Ne; hle, nemáš usuzovat podle posledního výrazu, ale podle prvního výrazu.

Řekl mistr: Nebo je to snad jen obecné pravidlo k prvnímu obecnému pravidlu a podrobnost k první podrobnosti? Řekl jsi: Ne; hle, nemáš usuzovat [atd.]. Jaká je potíž? Takto měl potíž: Poslední „vonné látky“ jsou dvě, jako první „vonné látky“ jsou dvě. Pak odpověděl, jak jsme odpověděli: Je-li tomu tak, ať verš napíše „vonné látky, vonné látky, balzám, onychu a galbán“.

A co [znamená] „podrobnost k první podrobnosti“? Takto měl potíž: Druhy stromů odvozujeme z balzámu a to, co roste ze země, odvozujeme z onychy; odvoďme také z čistého kadidla, které přináší jednu stránku – abychom přinesli věc, jejíž vůně se šíří, i když nekouří a nestoupá.

Pak řekl: Je-li tomu tak, ať verš napíše čisté kadidlo uprostřed a odvoď z něho.

Kdyby napsal čisté kadidlo uprostřed, bylo by jich dvanáct. Je-li tomu tak, ať verš napíše čisté kadidlo uprostřed a galbán nakonec. Reš Lakiš řekl: Ze samotného [slova]: co je výraz ketoret (kadidlo)? Věc, která kouří a stoupá.

Řekl rabi Chana bar Bizna, řekl rabi Šimon Chasida: Každý půst, při němž nejsou [přítomni] hříšníci z Izraele, není půstem, neboť galbán má nepříjemnou vůni, a Písmo ho vyjmenovalo spolu s přísadami kadidla. Abaje řekl: Odtud: „A svůj svazek založil na zemi“ (Am 9,6).

„A kdo se pomaže olejem pomazání“: Učili naši rabíni: Kdo maže olejem pomazání zvíře nebo předměty, je osvobozen; modloslužebníky nebo mrtvé, je osvobozen. Pochopitelně zvíře a předměty, neboť je psáno: „Na tělo člověka nebude vylit“ (Ex 30,32), a zvíře a předměty nejsou člověk. Mrtví – také je osvobozen, protože když zemřel, nazývá se mrtvým, a ne člověkem. Ale modloslužebníci – proč je osvobozen? Vždyť jsou to lidé!

Ne, neboť je psáno: „A vy, mé ovce, ovce mé pastvy, jste člověk (adam)“ (Ez 34,31) – vy se nazýváte ‚adam‘, ale modloslužebníci se nenazývají ‚adam‘.

Ale vždyť je psáno: „A lidských duší (nefeš adam) šestnáct tisíc“ (Nu 31,46)! Řekl mu: To je k vyloučení zvířat.

Ale vždyť je psáno: „A já bych neměl mít soucit s Ninive…“ (Jon 4,11)! To je k vyloučení zvířat.

A chceš-li, řekni, jak učil [jeden] tanaj před rabi Elazarem: Každý, kdo podléhá [zákazu] mazat, podléhá [zákazu] „nebude vylit“; a každý, kdo nepodléhá [zákazu] mazat, nepodléhá [zákazu] „nebude vylit“.

Učí se v jiné baraitě: Kdo maže olejem pomazání zvíře nebo předměty, modloslužebníky nebo mrtvé, je osvobozen. Krále a kněze – rabi Meir zavazuje a rabi Jehuda osvobozuje. A kolik [oleje] musí natřít, aby byl povinen? Rabi Meir říká: jakékoli množství; rabi Jehuda říká: velikost olivy. Vždyť řekl rabi Jehuda, že je osvobozen! Když rabi Jehuda osvobozuje, [je to] u králů a kněží; u prostého člověka zavazuje.

V čem se přou rabi Meir a rabi Jehuda? Řekl Rav Josef: Přou se v tomto: Rabi Meir se domnívá, že je psáno: „Na tělo člověka nebude vylit“ (Ex 30,32), a je psáno: „A kdo by z něho dal na cizího“ (Ex 30,33) – jako mazání [platí v] jakémkoli množství, tak i dání [platí v] jakémkoli množství.

A rabi Jehuda se domnívá: Odvozujeme ‚dání na cizího‘ z obecného ‚dání‘: jako obecné dání [je] velikost olivy, tak i dání na cizího [je] velikost olivy. Ale mazání k pomazání králů a kněží – podle všech jakékoli množství.

A řekl Rav Josef: V čem se přou rabi Meir a rabi Jehuda ohledně králů a kněží? Rabi Meir se domnívá, že je psáno „a kdo by z něho dal na cizího“, a král a kněz jsou nyní cizí. A rabi Jehuda se domnívá, že potřebujeme, aby byl cizí od začátku do konce, a král a kněz zpočátku cizí nebyli.

Řekl rabi Ika, syn Rav Amiho: A jdou podle svého názoru, neboť se učí v baraitě: