Ketubot 20a כתובות

A jako se svědkové usvědčují jen v jejich přítomnosti, tak se svědkové popírají jen v jejich přítomnosti.

Řekl mu Rav Nachman: Kdyby byli [první svědkové] před námi a [druzí] je popírali, bylo by to popření a nedbali bychom na ně, protože by šlo o popřené svědectví; a nyní, když tu nejsou – a kdyby byli před námi, snad by jim [druzí] přisvědčili – mají být [druzí] věrohodní?

Nýbrž řekl Rav Nachman: Postav dva proti dvěma a ponech majetek v držení jeho vlastníka, tak jako u majetku bar Šatii. Bar Šatia prodal majetek; přišli dva a řekli: Prodal, když byl pomatený, a přišli [jiní] dva a řekli: Prodal, když byl zdravý.

Řekl Rav Aši: Postav dva proti dvěma a ponech majetek v držení bar Šatii. A to jsme řekli jen tehdy, když má držbu po svých otcích; ale nemá-li držbu po svých otcích, říkáme: Když byl pomatený, koupil, a když byl pomatený, prodal.

Řekl rabi Abahu: Svědkové se usvědčují jen v jejich přítomnosti, ale popírat se smějí i v jejich nepřítomnosti. A usvědčení v jejich nepřítomnosti – i když není usvědčením, popřením to přinejmenším je.

Řekl mistr: Pokud jsou svědci, že toto je jejich rukopis, nebo jejich rukopis vychází odjinud, z listiny, proti níž byla vznesena námitka a která byla potvrzena soudem, nejsou věrohodní. Byla-li vznesena námitka, ano; nebyla-li vznesena námitka, ne. To podporuje rabiho Asiho, neboť řekl rabi Asi: Listina se ověřuje jen podle listiny, proti níž byla vznesena námitka a která byla potvrzena soudem.

Říkali Nehardejští: Listina se ověřuje jen podle dvou ketub nebo podle dvou [listin na] pole, a to tehdy, když je jejich vlastníci užívali tři roky a v klidu.

Řekl rabi Šimi bar Aši: A [jen] když [srovnávací listina] vychází z ruky někoho jiného, ale z jeho vlastní ruky ne. Čím se liší [listina] z jeho vlastní ruky, že ne? Snad ji padělal. Z ruky někoho jiného také – snad šel, podíval se, přišel a padělal! Tak přesně by to napodobit nedokázal.

Učili naši mistři: Člověk smí zapsat své svědectví do listiny a svědčit podle ní i po mnoha letech. Řekl Rav Huna: A to tehdy, když si je pamatuje sám od sebe. Rabi Jochanan řekl: I když si je sám od sebe nepamatuje. Řekl Raba: Z [výroku] rabiho Jochanana vyplývá, že když dva znají svědectví a jeden z nich zapomene, jeden smí připomenout druhému.

Byla jim položena otázka: A [smí mu to připomenout účastník] sám, jak to je? Rav Chaviva řekl: I sám. Mar, syn Rava Aši, řekl: Sám ne. A halacha je: sám ne.