Ketubot 67a כתובות

prostírali pod ním vlněné látky, a přicházeli chudí a sbírali je za ním. – Chceš-li, řekni: Činil to pro svou vlastní čest. A chceš-li, řekni: Nečinil tolik, kolik měl činit, jak říkají lidé: Podle velblouda náklad.

Bylo učeno: Řekl rabi Elazar bar rabi Cadok: Kéž uzřím útěchu, jestli jsem ji neviděl, jak sbírala zrna ječmene mezi kopyty koní v Akku. Citoval jsem o ní tento verš: „Nevíš-li, ty nejkrásnější z žen, vyjdi po stopách ovcí a pas svá kůzlata“ (Pís 1,8) – nečti „svá kůzlata“ (gedijotajich), ale „svá těla“ (gevijotajich).

Řekl Rav Šaman bar Aba, řekl rabi Jochanan: Přinesla-li mu zlato, ocení se a počítá se podle své hodnoty. Namítli: Zlato je jako nádoby. Což ne jako stříbrné nádoby, které ztrácejí hodnotu? – Ne, jako zlaté nádoby, které hodnotu neztrácejí. – Je-li tomu tak, mělo by stát: jako jeho nádoby!

A navíc bylo učeno: Zlato je jako nádoby; zlaté denáry jsou jako hotové peníze. Raban Šimon ben Gamliel říká: V místě, kde je zvykem je nerozměňovat, ocení se a počítají se podle své hodnoty. K čemu se vztahuje [výrok] Rabana Šimona ben Gamliela? Řekneš-li, že k závěru – z toho by plynulo, že první tanaita zastává, [že jsou jako hotové peníze] i v místě, kde je zvykem je nerozměňovat; ale vždyť tam neobíhají!

Spíše tedy k začátku, a takto to říká: Zlato je jako nádoby – jaké nádoby? Stříbrné nádoby. Raban Šimon ben Gamliel říká: Je jako zlaté denáry v místě, kde je zvykem je nerozměňovat.

Ne, ve skutečnosti k závěru, a jde o místo, kde obíhají jen s obtížemi. A v tom se přou: jeden zastává, že protože obíhají, zhodnocujeme je; a druhý zastává, že protože obíhají jen s obtížemi, nezhodnocujeme je.

A chceš-li, řekni: Celé je to Raban Šimon ben Gamliel, ale [text] je neúplný a takto učí: Zlato je jako nádoby; zlaté denáry jsou jako hotové peníze. Kdy to platí? V místě, kde je zvykem je rozměňovat; ale v místě, kde je zvykem je nerozměňovat, se ocení a počítají se podle své hodnoty – to jsou slova Rabana Šimona ben Gamliela, neboť Raban Šimon ben Gamliel říká: V místě, kde je zvykem je nerozměňovat, se ocení a počítají se podle své hodnoty.

V každém případě mělo by stát „jako jeho nádoby“! – Je to obtíž. Chceš-li, řekni: Zde jde o zlomkové zlato. Rav Aši řekl: O zlatý slitek.

Řekl rabi Janaj: Antiochijské voňavky jsou jako hotové peníze. Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jochanan: Z arabských velbloudů vymáhá žena svou ketubu.

Řekl Rav Papi: Z míst u celnice vymáhá žena svou ketubu. A řekl Rav Papi: Z pytlů v Rodii a z provazů v Kamchunii vymáhá žena svou ketubu. Řekl Rava: Zpočátku jsem říkal: Z měšců v Mechoze vymáhá žena svou ketubu. Jaký je důvod? Spoléhají na ně. Když jsem však viděl, že je berou, odcházejí s nimi, a když najdou pozemek, kupují za ně, řekl jsem: Spoléhají na pozemky.

MIŠNA: Kdo provdává svou dceru bez bližšího ujednání, nedá jí méně než padesát zuzů. Zavázal-li se, že ji [ženichovi] přivede nahou, nesmí manžel říci: Až ji uvedu do svého domu, obléknu ji svým oděvem; nýbrž ji obleče, ještě když je v domě svého otce. A podobně kdo provdává sirotu, nedá jí méně než padesát zuzů. Je-li [dost] v pokladně, vybaví ji podle její důstojnosti.

GEMARA: Řekl Abaje: Padesát drobných zuzů. Odkud to víme? Z toho, co učí závěr: „Je-li v pokladně, vybaví ji podle její důstojnosti“, a řekli jsme: Co je pokladna? Řekl Rachava: Pokladnička dobročinnosti. A kdyby tě napadlo, že jde o skutečných padesát zuzů – je-li v pokladně, kolik jí ještě dáme? Z toho tedy plyne: padesát drobných zuzů.

Rabíni učili: Přijdou-li sirotek a sirota žádat o podporu, podporuje se nejprve sirota a potom sirotek, protože muž má ve zvyku chodit po prosbách ode dveří ke dveřím, ale žena to ve zvyku nemá. Přijdou-li sirotek a sirota,