Ketubot 67b כתובות

aby uzavřeli sňatek, provdá se nejprve sirota a potom se ožení sirotek, protože stud ženy je větší než stud muže.

Rabíni učili: Sirotkovi, který se chce oženit, se najme dům, ustele se mu lůžko a [opatří se] všechny jeho potřeby, a potom se mu dá žena, jak je řečeno: „…dostatek k jeho nouzi, čeho se mu nedostává“ (Dt 15,8). „Dostatek k jeho nouzi“ – to je dům; „čeho se nedostává“ – to je lůžko a stůl; „mu“ – to je žena, a tak praví [Písmo]: „Udělám mu pomoc jemu rovnou“ (Gn 2,18).

Rabíni učili: „Dostatek k jeho nouzi“ – jsi povinen ho zaopatřit, ale nejsi povinen ho obohatit. „Čeho se mu nedostává“ – dokonce i koně, aby na něm jezdil, a otroka, aby před ním běžel. Říkali o Hilelovi Starém, že koupil jednomu chudákovi z dobré rodiny koně, aby na něm jezdil, a otroka, aby před ním běžel. Jednou nenašel otroka, který by před ním běžel, a běžel před ním sám tři míle.

Rabíni učili: Stalo se, že lidé z Horní Galileje kupovali jednomu chudákovi z dobré rodiny ze Cipori každý den litru masa. Litru masa – co je na tom zvláštního? Řekl Rav Huna: Litru drůbežího masa. A chceš-li, řekni: Skutečně litru masa. Rav Aši řekl: Byla to tam malá vesnice a kvůli němu museli každý den porazit zvíře.

Kdosi přišel před rabiho Nechemju. Ten se ho zeptal: Čím se stravuješ? Řekl mu: Tučným masem a starým vínem. [Řekl mu:] Chceš se se mnou spokojit s čočkou? Spokojil se s ním s čočkou a zemřel. Řekl: Běda tomuto, kterého zabil Nechemja! – Naopak, mělo by se říci: Běda Nechemjovi, který zabil tohoto! – Spíše: on sám se neměl tolik rozmazlovat.

Kdosi přišel před Ravu. Ten se ho zeptal: Čím se stravuješ? Řekl mu: Vykrmenou slepicí a starým vínem. Řekl mu: A nebereš ohled na tíseň obce? Řekl mu: Copak jím z jejich? Jím z [daru] Milosrdného, neboť jsme se učili: „Oči všech k tobě vzhlížejí a ty jim dáváš jejich pokrm v jeho čase“ (Ž 145,15) – není řečeno „v jejich čase“, ale „v jeho čase“: to učí, že každému jednotlivci dává Svatý, budiž požehnán, jeho obživu v jeho čase.

Mezitím přišla Ravova sestra, která ho neviděla třináct let, a přinesla mu vykrmenou slepici a staré víno. Řekl: Co je to tady přede mnou? Řekl mu: Pokořuji se před tebou, vstaň a jez.

Rabíni učili: Nemá-li a nechce se nechat podporovat, dává se mu to jako půjčka a potom se mu to dává jako dar – slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Dává se mu to jako dar a potom se mu to dává jako půjčka. Jako dar – to přece nevezme! Řekl Rava: Začne se mu to nabízet jako dar.

Má-li a nechce se nechat podporovat, dává se mu to jako dar a potom se to od něj vymáhá zpět. Vymáhá se to zpět – pak už nikdy nevezme! Řekl Rav Papa: Po jeho smrti. Rabi Šimon říká: Má-li a nechce se nechat podporovat, nezabývají se jím. Nemá-li a nechce se nechat podporovat, řeknou mu: Přines zástavu a vezmi si – aby se mu pozvedla mysl.

Rabíni učili: „Půjčíš“ (Dt 15,8) – to je ten, kdo nemá a nechce se nechat podporovat: dává se mu to jako půjčka a potom se mu to dává jako dar. „Půjčíš mu“ – to je ten, kdo má a nechce se nechat podporovat: dává se mu to jako dar a potom se to od něj vymáhá zpět po jeho smrti. To jsou slova rabiho Jehudy.

A mudrci říkají: Má-li a nechce se nechat podporovat, nezabývají se jím. A jak tedy naplním „půjčíš mu“? Tóra mluví jazykem lidí.

Mar Ukva měl v sousedství chudáka, kterému měl ve zvyku každý den vhodit štěrbinou ve dveřích čtyři zuzy. Jednoho dne si [chudák] řekl: Půjdu a podívám se, kdo mi prokazuje toto dobrodiní. Toho dne se Mar Ukva opozdil v domě studia a jeho žena šla s ním.

Jakmile [chudák] uviděl, že naklánějí dveře, vyšel za nimi. Utekli před ním a vešli do pece, z níž byl právě vyhrabán oheň. Nohy Mar Ukvy se pálily. Řekla mu jeho žena: Zvedni nohy a polož je na mé nohy. Zarmoutil se. Řekla mu: Já jsem stále doma a mé dobrodiní je bezprostřední.

A proč tolik? Neboť řekl Mar Zutra bar Tovija, řekl Rav – a někdo říká, řekl Rav Huna bar Bizna, řekl rabi Šimon Chasida – a někdo říká, řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Pro člověka je lepší, aby se vrhl do ohnivé pece, než aby veřejně zahanbil svého bližního. Odkud to víme? Od Tamar, jak je psáno: „Když ji vyváděli“ (Gn 38,25).

Mar Ukva měl v sousedství chudáka, kterému měl ve zvyku posílat každý předvečer Jom kipur čtyři sta zuzů. Jednoho dne je poslal po svém synovi. Ten se vrátil a řekl mu: Nepotřebuje to. Řekl: Co jsi viděl? [Řekl:] Viděl jsem, jak mu kropí [podlahu] starým vínem. Řekl: Takhle je rozmazlený? Zdvojnásobil to a poslal mu to.

Když umíral, řekl: Přineste mi mé účty dobročinnosti. Zjistil, že je v nich zapsáno sedm tisíc sianských zlatých denárů. Řekl: Zásoby jsou skrovné a cesta je daleká. Vstal a rozdal polovinu svého jmění. Jak to mohl udělat? Vždyť řekl rabi Ilaj: V Uše nařídili: Kdo rozdává, ať nerozdává víc než pětinu! – To platí za života, aby snad nepřišel o majetek; ale po smrti nám to nevadí.

Rabi Aba zavazoval peníze do svého šátku, přehazoval si ho přes záda a nastavoval se chudým; přitom však bedlivě sledoval podvodníky.

Rabi Chanina – byl jeden chudák, kterému měl ve zvyku posílat čtyři zuzy každý předvečer šabatu. Jednoho dne je poslal po své ženě. Vrátila se a řekla mu: Nepotřebuje to. [Řekl:] Co jsi viděla? [Řekla:] Slyšela jsem, jak se ho ptali: Na čem budeš stolovat –