Ketubot 90b כתובות

učí se také „první má přednost před druhou“.

Vzal si první. Vyplývají z toho tři věci. Vyplývá z toho: [Zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, mají [synové první] nárok na ketubu mužských synů [ketubat benin dichrin] a neobáváme se svárů.

Odkud [to víme]? Z toho, že se učí: „Druhá a její dědicové mají přednost před dědici první“ – mají jen přednost, ale [i dědicové první] berou.

A vyplývá z toho: Ketuba [jedné ženy] se stává přebytkem pro druhou.

Odkud? Z toho, že se neučí: „je-li tam přebytek jednoho denáru“.

A vyplývá z toho: Ketubu mužských synů nelze vymáhat ze zastaveného majetku; neboť kdyby tě napadlo, že ji lze vymáhat ze zastaveného majetku, ať přijdou synové první a vymohou ji od synů druhé.

Rav Aši namítl: Odkud [to víš]? Možná ti mohu říci, že ve skutečnosti [zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, nemají nárok na ketubu mužských synů, a co znamená „mají přednost“? Učí se o přednosti v dědictví.

A řekneš-li: Proč tedy [zmínka] o dědicích první? Protože se učí „druhá a její dědicové“, učí se také o dědicích první.

A co se týče toho, co jsi řekl, že ketuba se stává přebytkem pro druhou – možná ti mohu říci, že ve skutečnosti se ketuba nestává přebytkem pro druhou, a zde jde o případ, kdy je přebytek jednoho denáru.

A [otázka, zda když zemřela] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti [mají nárok na ketubu synů], je sporem tanaitů; neboť bylo učeno: Zemřely-li, jedna za jeho života a jedna po jeho smrti – ben Nanas říká: Synové první mohou říci synům druhé: Jste synové věřitelky; vezměte ketubu své matky a odejděte.

Rabi Akiva říká: Dědictví již přeskočilo od synů první a padlo před syny druhé.

Což se tedy nepřou v tomto: jeden mistr se domnívá, že [zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, mají nárok na ketubu mužských synů, a druhý mistr se domnívá, že [v takovém případě] nárok na ketubu mužských synů nemají?

Raba řekl: Zastihl jsem rabíny z Ravovy školy, jak sedí a říkají: Všichni se shodují, že [zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, mají nárok na ketubu mužských synů; a zde se přou o to, zda se ketuba stává přebytkem pro druhou, a totéž platí pro věřitele.

Jeden mistr se domnívá, že se ketuba stává přebytkem pro druhou, a totéž platí pro věřitele; a druhý mistr se domnívá, že se ketuba nestává přebytkem pro druhou, a totéž platí pro věřitele.

A já jsem jim řekl: Ohledně věřitele se všichni shodují, že je [jeho dluh] přebytkem; přou se o ketubu.

Rav Josef namítl: Je-li tomu tak, rabi Akiva [neměl říci] „dědictví již přeskočilo“, nýbrž měl říci „je-li [tam] přebytek jednoho denáru“!

Rav Josef tedy řekl: Přou se o [případ, kdy zemřela] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti.

A tito tanaité [se přou] jako tamti tanaité; neboť bylo učeno: Vzal si první a ta zemřela, vzal si druhou a pak zemřel on – synové této přicházejí po [jeho] smrti a berou ketubu své matky. Rabi Šimon říká: Je-li tam přebytek jednoho denáru, tito berou ketubu své matky a oni berou ketubu své matky; a není-li, dělí se rovným dílem.

Což se tedy nepřou v tomto: jeden mistr se domnívá, že [zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, mají nárok na ketubu mužských synů, a druhý mistr se domnívá, že nárok na ketubu mužských synů nemají?

Nikoli: všichni se shodují, že [zemřela-li] jedna za jeho života a jedna po jeho smrti, mají nárok na ketubu mužských synů;