Jsou [případy, kdy] někdo vyorá jednu brázdu a je vinen kvůli osmi zákazům: kdo orá býkem a oslem [spřaženými], a jsou to zasvěcená [zvířata], [orá] kilajim ve vinici, v sedmém roce, o svátku, a [je to] kohen a nazír na místě nečistoty.
יש חורש תלם א' וחייב עליו משום שמונה לאוין החורש בשור וחמור והן מוקדשין וכלאים בכרם ובשביעית ויום טוב וכהן ונזיר בבית הטומאה
GEMARA: (Rav Bivi řekl jménem rabiho Josiho: „Svléká a obléká“ – [znamená to] skutečně obléká, nebo) i když jen vsune a vytáhne [ruku z] rukávu svého pláště? Rav Acha, syn Rava Iky, ukázal: vsunout a vytáhnout. Rav Aši říká: I kdyby setrval jen [tak dlouho], kolik je třeba ke svléknutí a oblečení, je vinen.
גמ׳ (אמר רב ביבי אמר ר' יוסי פושט ולובש לובש ממש או) אפי' מכניס ומוציא בית יד אונקלי שלו מחוי רב אחא בריה דרב איקא עיולי ואפוקי רב אשי אומר אפילו לא שהה אלא כדי לפשוט וללבוש חייב:
„Jsou [případy, kdy] někdo vyorá brázdu“ atd. Rabi Janaj řekl: Ve shromáždění hlasovali a rozhodli: Kdo zakrývá [semena] kilajim [zeminou], dostává bičování. Rabi Jochanan jim řekl: Není to snad naše mišna: „Jsou [případy, kdy] někdo vyorá jednu brázdu a je vinen kvůli osmi zákazům: kdo orá býkem a oslem, a jsou to zasvěcená [zvířata], [orá] kilajim ve vinici“? Tento oráč, který je vinen kvůli kilajim – jak takový případ najdeš? Není to snad tak, že [semena] zakrývá, když jde?
יש חורש תלם וכו': א"ר ינאי בחבורה נמנו וגמרו החופה בכלאים לוקה אמר להן רבי יוחנן לאו משנתנו היא זו יש חורש תלם אחד וחייב עליו משום שמונה לאוין החורש בשור ובחמור והן מוקדשין וכלאים בכרם האי חורש דמחייב משום כלאים היכי משכחת לה לאו דמיכסי בהדיה דאזיל
Řekl mu: Kdybych ti nezvedl střep, našel bys pod ním perlu? Reš Lakiš řekl rabimu Jochananovi: Kdyby tě nepochválil velký muž, řekl bych [ti]: Kdo je [autorem] naší mišny? Je to rabi Akiva, který říká, že kdo udržuje kilajim, dostává bičování.
א"ל אי לאו דדלאי לך חספא מי משכחת מרגניתא תותה אמר ליה ריש לקיש לר' יוחנן אי לאו דקילסך גברא רבה הוה אמינא מתני' מני רבי עקיבא היא דאמר המקיים כלאים לוקה
Jaký je důvod rabiho Akivy? Neboť baraita učí: „Své pole neosívej dvojím semenem“ (Lv 19,19) – mám to jen o tom, kdo seje; odkud [víme] o tom, kdo udržuje? Verš praví: „kilajim, své pole ne…“ (Lv 19,19)[– ať na tvém poli kilajim nejsou].
מאי טעמא דר' עקיבא דתניא (ויקרא יט, יט) שדך לא תזרע כלאים אין לי אלא זורע מקיים מנין ת"ל ((ויקרא יט, יט) בהמתך לא תרביע) כלאים שדך לא (תזרע כלאים)
Řekl mu: Tana uvádí [číslo] osm, a ty říkáš, že tana [některé] uvedl a [jiné] vynechal? Rava řekl: O Šabatu se jednotlivé práce rozlišují, ale o svátku se jednotlivé práce nerozlišují. Řekl mu: Ať je to tak.
א"ל תנא קתני שמונה ואת אמרת תנא ושייר אמר רבא יש חילוק מלאכות בשבת ואין חילוק מלאכות ביום טוב אמר ליה עדא תהא
Abaje mu namítl: Že se o svátku jednotlivé práce nerozlišují? Vždyť jsme učili: Kdo uvaří šlachu kyčelní [s mlékem] o svátku a sní ji, dostává bičování pětkrát: dostává bičování za to, že jí šlachu; dostává bičování za to, že vaří o svátku bez potřeby; dostává bičování za to, že vaří šlachu v mléce; dostává bičování za to, že jí maso v mléce; a dostává bičování
איתיביה אביי ואין חילוק מלאכות ביום טוב והתנן המבשל גיד בחלב ביו"ט ואכלו לוקה חמש לוקה משום אוכל גיד ולוקה משום מבשל ביום טוב שלא לצורך ולוקה משום מבשל גיד בחלב ולוקה משום אוכל בשר בחלב ולוקה
Originál: Makkot 21b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.