Megila 12b מגילה

s cuketami.

„Sedmého dne, když bylo králi od vína dobře u srdce“ (Est 1,10). Což mu až dosud nebylo od vína dobře u srdce? Řekl Rava: Sedmý den byl Šabat, kdy Izraelité jedí a pijí a začínají slovy Tóry a chvalozpěvy, ale modloslužebníci, když jedí a pijí, začínají jen oplzlými řečmi.

Tak i na hostině toho zlosyna: jedni říkali, že Médky jsou krásné, a druzí říkali, že Peršanky jsou krásné. Řekl jim Achašveroš: Nádoba, které používám já, není ani médská, ani perská, nýbrž kaldejská. Chcete ji vidět? Řekli mu: Ano, ale jen nahou.

Neboť jakou měrou člověk měří, takovou se mu měří. To učí, že zlovolná Vašti přiváděla dcery Izraele, svlékala je donaha a nechávala je pracovat o Šabatu. To je to, co je psáno: „Po těchto věcech, když se utišil hněv krále Achašveroše, vzpomněl si na Vašti, na to, co učinila, a na to, co bylo o ní rozhodnuto“ (Est 2,1) – jak učinila, tak bylo o ní rozhodnuto.

„Ale královna Vašti odmítla [přijít]“ (Est 1,12). Vždyť byla nevázaná, neboť mistr řekl: Oba měli na mysli hřích! Proč tedy nepřišla? Řekl rabi Josi bar Chanina: To učí, že jí vyrazilo malomocenství. V baraitě se učí: [Přišel Gabriel a udělal jí ocas.]

„A král se velmi rozhněval“ (Est 1,12). Proč v něm tolik vzplanul [hněv]? Řekl Rava: Vzkázala mu: Ty synu podkoního mého otce! Můj otec pil víno proti tisícovce a neopil se, a ten člověk zešílel od svého vína. Hned „jeho hněv v něm vzplál“.

„I řekl král mudrcům“ (Est 1,13). Kdo jsou ti mudrci? Rabíni. „Znalí časů“ – kteří umějí přestupovat roky a stanovovat měsíce. Řekl jim: Rozsuďte mi ji. Řekli si: Co máme dělat? Řekneme-li mu: Zabij ji – zítra vystřízliví a bude ji od nás žádat. Řekneme-li mu: Nech ji – zlehčuje královskou moc. Řekli mu: Ode dne, kdy byl zničen Chrám a byli jsme vyhnáni ze své země, byla od nás odňata rozvaha a nevíme, jak soudit hrdelní případy. Jdi za Amónem a Moábem, kteří sedí na svém místě jako víno, které stojí na svých kalech.

A řekli mu i důvod, neboť je psáno: „Moáb byl klidný od svého mládí a odpočíval na svých kalech, nebyl přeléván z nádoby do nádoby a do vyhnanství nešel; proto mu zůstala jeho chuť a jeho vůně se nezměnila“ (Jr 48,11). Hned [je psáno]: „A jeho nejbližší byli Karšena, Šetar, Admata, Taršiš“ (Est 1,14).

Řekl rabi Levi: Celý tento verš je řečen kvůli obětem.

„Karšena“ – řekli služební andělé před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, obětovali [pohané] snad před tebou ročníky beránky [karim bnej šana], jako je obětoval před tebou Izrael? „Šetar“ – obětovali snad před tebou dvě hrdličky [štej torim]? „Admata“ – postavili snad před tebou oltář z hlíny [adama]? „Taršiš“ – sloužili snad před tebou v kněžských oděvech, o nichž je psáno: „taršiš, onyx a jaspis“ (Ex 28,20)? „Meres“ – míchali [mirsu] snad před tebou krev? „Marsena“ – míchali snad před tebou moučné oběti? „Memuchan“ – připravili [hechinu] snad před tebou stůl?

„I řekl Memuchan“ (Est 1,16). Učí se: Memuchan, to je Haman. A proč se jmenoval Memuchan? Protože byl připraven [muchan] k pohromě. Řekl Rav Kahana: Odtud [vidíme], že prostý člověk skáče do čela [a mluví první].

„Aby každý muž byl pánem ve svém domě“ (Est 1,22). Řekl Rava: Nebýt prvních listů, nezůstal by z nepřátel Izraele ani pozůstalý, ani uprchlík.

Říkali [totiž]: Co je tohle, že nám posílá, aby každý muž byl pánem ve svém domě? To je přece samozřejmé! I tkadlec ve svém domě je velitelem!

„A ať král ustanoví úředníky“ (Est 2,3). Řekl Rabi: Co znamená, co je psáno: „Každý chytrý jedná s rozvahou, ale hlupák rozkládá pošetilost“ (Př 13,16)?

„Každý chytrý jedná s rozvahou“ – to je David, jak je psáno: „I řekli mu jeho služebníci: Ať se vyhledá pro mého pána krále mladá panna“ (1Kr 1,2); každý, kdo měl dceru, mu ji přivedl. „Ale hlupák rozkládá pošetilost“ – to je Achašveroš, jak je psáno: „A ať král ustanoví úředníky“; každý, kdo měl dceru, ji před ním schoval.

„Byl v Šušanu, v pevnosti, muž žid…, muž Benjamínovec“ (Est 2,5). Co tím říká? Jestliže jde o rodokmen, ať vede jeho rodokmen až k Benjamínovi! Čím se tedy liší tito [jmenovaní předkové]?

Učí se: Všichni jsou nazýváni podle něho. „Syn Jaira“ – syn, který osvítil [heir] oči Izraele svou modlitbou; „syn Šimeího“ – syn, jehož modlitbu [Bůh] vyslyšel [šama]; „syn Kíšův“ – který zaklepal [hikiš] na brány milosrdenství a byly mu otevřeny.

Nazývá ho „Jehudi“ – z toho plyne, že pochází z Judy; a nazývá ho „Jemini“ – z toho plyne, že pochází z Benjamína. Řekl Rav Nachman: Mordechaj byl korunován svými tituly [a Jehudi je čestný titul].

Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jehošua ben Levi: Jeho otec byl z Benjamína a jeho matka z Judy. A rabíni říkají: Rody se o to přely mezi sebou. Rod Judův říká: Já jsem způsobil, že se narodil Mordechaj, protože David nezabil Šimeího, syna Gerova. A rod Benjamínův říká: Pochází ode mne.

Rava řekl: Pospolitost Izraele to říká z opačné strany: Hleďte, co mi učinil Judovec a čím mi odplatil Benjamínovec! Co mi učinil Judovec?