Megila 14a מגילה

Podobenství o Achašverošovi a Hamanovi – čemu se ta věc podobá? Dvěma lidem: jeden měl na svém poli pahorek a druhý měl na svém poli příkop. Majitel příkopu řekl: Kéž by mi někdo prodal ten pahorek za peníze! Majitel pahorku řekl: Kéž by mi někdo prodal ten příkop za peníze!

Po čase se setkali. Řekl majitel příkopu majiteli pahorku: Prodej mi svůj pahorek. Odpověděl mu: Vezmi si ho zadarmo, a kéž by [to bylo už hotovo]!

„I sňal král svůj prsten“ (Est 3,10). Řekl rabi Aba bar Kahana: Sejmutí prstenu bylo účinnější než čtyřicet osm proroků a sedm prorokyň, kteří prorokovali Izraeli. Neboť ti všichni je nepřivedli zpět k dobrému, ale sejmutí prstenu je přivedlo zpět k dobrému.

Naši rabíni učili: Čtyřicet osm proroků a sedm prorokyň prorokovalo Izraeli, a neubrali ani nepřidali nic k tomu, co je psáno v Tóře, kromě čtení svitku [Ester].

Co vyložili? Řekl rabi Chija bar Avin, řekl rabi Jehošua ben Karcha: Jestliže za [vysvobození] z otroctví ke svobodě pějeme píseň, tím spíše za [vysvobození] ze smrti k životu.

Jestliže je tomu tak, ať se říká také Halel! – Protože se Halel neříká za zázrak, který se stal mimo zemi Izraele. – Ale u odchodu z Egypta, což je zázrak mimo zemi Izraele, jak tedy pějeme píseň?

Jak se učí: Dokud Izrael nevešel do země, byly všechny země způsobilé k tomu, aby se [za zázrak v nich] pěla píseň. Jakmile Izrael vešel do země, nebyly už všechny země způsobilé k tomu, aby se pěla píseň.

Rav Nachman řekl: Jeho čtení – to je jeho Halel. Rava řekl: Tam [v Egyptě] je to v pořádku: „Chvalte, služebníci Hospodinovi“ (Ž 113,1) – a ne služebníci faraónovi. Ale zde [říci] „Chvalte, služebníci Hospodinovi“ – a ne služebníci Achašverošovi? Vždyť jsme stále služebníky Achašverošovými!

Jak podle Ravy, tak podle Rava Nachmana je tu námitka: Vždyť se učí: Jakmile vešli do země, nebyly už všechny země způsobilé k tomu, aby se pěla píseň; když však odešli do vyhnanství, vrátily se k původní způsobilosti!

A nebylo jich víc [než čtyřicet osm proroků]? Vždyť je psáno: „Byl jeden muž z Ramatajim Cofim“ (1S 1,1) – jeden z dvou set proroků [cofim], kteří prorokovali Izraeli.

Ve skutečnosti jich bylo mnoho, jak se učí: Mnoho proroků povstalo Izraeli, dvojnásobek počtu těch, kdo vyšli z Egypta. Avšak proroctví, kterého bylo zapotřebí pro budoucí pokolení, bylo zapsáno, a kterého zapotřebí nebylo, zapsáno nebylo.

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: [Ramatajim Cofim znamená] člověk, který pochází ze dvou výšin [ramot], které na sebe vzájemně hledí [cofot]. Rabi Chanin řekl: Člověk, který pochází z lidí, kteří stojí na výšině světa. A kdo to jsou? Synové Korachovi, jak je psáno: „Ale synové Korachovi nezemřeli“ (Nu 26,11). Učí se jménem našeho mistra: Bylo pro ně vyhrazeno místo v gehinomu a stáli na něm.

Kdo je těch sedm prorokyň? Sára, Mirjam, Debora, Chana, Abigail, Chulda a Ester. Sára, jak je psáno: „otec Milky a otec Jisky“ (Gn 11,29), a řekl rabi Jicchak: Jiska, to je Sára. A proč se jmenovala Jiska? Protože hleděla [sachta] duchem svatým, jak se říká: „Ve všem, co ti Sára řekne, poslechni jejího hlasu“ (Gn 21,12). Jiný výklad: Jiska – protože všichni hleděli na její krásu.

Mirjam, jak je psáno: „I vzala Mirjam, prorokyně, sestra Áronova“ (Ex 15,20). Sestra Áronova, a ne sestra Mojžíšova? Řekl Rav Nachman, řekl Rav: Že prorokovala, když byla [ještě jen] sestrou Áronovou, a říkala: Má matka porodí syna, který zachrání Izrael. A ve chvíli, kdy se narodil, naplnil se celý dům světlem. Vstal její otec, políbil ji na hlavu a řekl jí: Má dcero, tvé proroctví se splnilo.

A když ho hodili do Nilu, vstal její otec, uhodil ji do hlavy a řekl jí: Má dcero, kde je tvé proroctví? To je to, co je psáno: „A jeho sestra se postavila zdaleka, aby zvěděla“ (Ex 2,4) – aby zvěděla, co bude s koncem jejího proroctví.

Debora, jak je psáno: „A Debora, žena prorokyně, žena Lapidotova“ (Sd 4,4). Co znamená „žena Lapidotova“? Že dělala knoty [lapidot] pro Svatyni.

„A ona sedávala pod palmou“ (Sd 4,5). Proč právě pod palmou? Řekl rabi Šimon ben Avšalom: Kvůli [zákazu] samoty [s mužem]. Jiný výklad: Jako palma má jen jedno srdce, tak i Izrael v oné generaci měl jen jedno srdce ke svému Otci v nebesích.

Chana, jak je psáno: „I modlila se Chana a řekla: Mé srdce jásá v Hospodinu, můj roh je vyvýšen v Hospodinu“ (1S 2,1). „Můj roh je vyvýšen“, a ne „má nádobka je vyvýšena“: David a Šalomoun, kteří byli pomazáni z rohu, jejich království trvalo; Saul a Jehu, kteří byli pomazáni z nádobky, jejich království netrvalo.

„Nikdo není svatý jako Hospodin, neboť není nikoho kromě tebe [biltecha]“ (1S 2,2). Řekl Rav Jehuda bar Menasja: Nečti biltecha, ale levalotecha [přetrvat tě]. Neboť není jako vlastnost Svatého, budiž požehnán, vlastnost člověka z masa a krve: člověka z masa a krve jeho výtvory přetrvají, ale Svatý, budiž požehnán, přetrvá své výtvory.

„A není skály [cur] jako náš Bůh“ (1S 2,2) – není umělce [cajar] jako náš Bůh. Člověk namaluje podobu na zeď, ale nedokáže do ní vložit ducha a duši, vnitřnosti a útroby. Ale Svatý, budiž požehnán, tvoří podobu uvnitř podoby a vkládá do ní ducha a duši, vnitřnosti a útroby.

Abigail, jak je psáno: „A když jela na oslu a sjížděla v úkrytu hory“ (1S 25,20). „V úkrytu hory“? Mělo by tam stát „z hory“!

Řekl Raba bar Šmuel: Kvůli krvi, která přichází ze skrytých [míst]. Vzala krev a ukázala mu ji [aby ji posoudil]. Řekl jí: Copak se ukazuje krev v noci? Odpověděla mu: Copak se v noci soudí hrdelní případy? Řekl jí: