Megila 28b מגילה

nezkrášluje se v nich, neprochází se v nich, nevchází se do nich v horku kvůli horku a v dešti kvůli dešti a nekoná se v nich smuteční řeč za jednotlivce. Ale čte se v nich [Písmo], studuje se v nich [Mišna] a koná se v nich smuteční řeč veřejná.

Řekl rabi Jehuda: Kdy? Když jsou obývané; ale když jsou zbořené, nechávají se, a vyrostou-li v nich byliny, ať je nevytrhává, kvůli zármutku duše.

Byliny – kdo o nich mluvil? – [V baraitě] něco chybí a takto učí: A zametají je a kropí je, aby v nich nevyrostly byliny. Řekl rabi Jehuda: Kdy? Když jsou obývané; ale když jsou zbořené, nechávají je, ať [byliny] rostou. Vyrostly-li v nich byliny, ať je nevytrhává, kvůli zármutku duše.

Řekl rabi Asi: Synagogy v Babylónii jsou postaveny s podmínkou, a přesto se v nich nechová lehkovážně. A co to je? Účty.

Řekl Rav Asi: V synagoze, v níž se počítají účty, se nechává přes noc mrtvý. Nechává se přes noc – to tě napadlo? Nemůže to tak být! Nýbrž [je to] tak, že nakonec v ní nechají přes noc mrtvého, o něhož se nemá kdo postarat.

A nezkrášluje se v nich: Řekl Rava: Mudrcům a jejich žákům je to dovoleno, neboť řekl rabi Jehošua ben Levi: Co je „bej rabanan“? Dům mudrců.

A nevchází se do nich v horku kvůli horku a v dešti kvůli dešti: Jako to [s] Ravinou a Ravem Adou bar Matana: stáli a kladli otázku Ravovi. Přišel liják deště. Vešli do synagogy [a] řekli: To, že jsme vešli do synagogy, není kvůli dešti, nýbrž proto, že výklad [halachy] vyžaduje jasnost [mysli] jako den severního větru.

Řekl Rav Acha, syn Ravy, Ravu Aši: Potřebuje-li člověk zavolat muže ze synagogy, jak [má postupovat]? Řekl mu: Je-li to mladý učenec, ať řekne halachu; je-li to opakovač [baraitot], ať řekne mišnu; je-li to čtenář Písma, ať řekne verš; a ne-li, ať řekne dítěti: Řekni mi svůj verš. Anebo ať chvíli posedí a [pak] vstane.

A koná se v nich smuteční řeč veřejná: Jak vypadá veřejná smuteční řeč? Rav Chisda ukázal: Například smuteční řeč, při níž stojí Rav Šešet. Rav Šešet ukázal: Například smuteční řeč, při níž stojí Rav Chisda.

Rafram pronesl smuteční řeč za svou snachu v synagoze. Řekl: Kvůli mé cti a [cti] zesnulé přišli všichni. Rabi Zera pronesl smuteční řeč za jednoho z učenců v synagoze. Řekl: Buď kvůli mé cti, nebo kvůli cti zesnulého přišli všichni.

Reš Lakiš pronesl smuteční řeč za jednoho mladého učence, který byl běžně k vidění v zemi Izraele a který opakoval halachy ve dvaceti čtyřech řadách [žáků]. Řekl: Běda, země Izraele ztratila velkého muže!

Jeden [muž], který opakoval halachy, Sifru, Sifre a Toseftu, zemřel. Přišli a řekli Ravu Nachmanovi: Ať za něj mistr pronese smuteční řeč. Řekl: Jak za něj mám pronést smuteční řeč? Hle, ubyl koš plný knih!

Pojď a viz, jaký je rozdíl mezi silnými [učenci] země Izraele a zbožnými Babylónie.

Učili jsme se tam: A kdo užívá korunu, pomine. Učil Reš Lakiš: To je ten, kdo si nechává sloužit od toho, kdo opakuje halachy, korunu Tóry.

A řekl Ula: Ať si člověk nechá sloužit od toho, kdo se naučil čtyři [oddíly Mišny], ale ať si nenechá sloužit od toho, kdo vyučuje čtyři. Jako to [s] Reš Lakišem: šel po cestě a došel k vodnímu toku. Přišel jeden muž, posadil si ho na ramena a přenášel ho. Řekl mu: Čteš [Písmo]? Řekl mu: Čtu. Učil ses [Mišnu]? Učil jsem se čtyři řády Mišny. Řekl mu: Vytesal sis čtyři hory a [teď] neseš syna Lakišova na svých ramenou? Shoď syna Lakišova do vody!

Řekl mu: Těší mě sloužit mistrovi. [Řekl mu:] Je-li tomu tak, nauč se ode mě tuto věc, kterou řekl rabi Zera: Dcery Izraele samy na sebe uvalily přísnost, že i když vidí kapku krve [velikosti] hořčičného zrna, sedí kvůli ní sedm čistých [dní].

Učilo se v domě Elijáše: Každý, kdo opakuje halachy, má zaručeno, že je synem budoucího světa, jak je řečeno: „Jeho cesty jsou věčné“ (Abk 3,6) – nečti „halichot“ [cesty], nýbrž „halachot“.

Učili naši mistři: