Megila 29a מגילה

Studium Tóry se přerušuje kvůli vynášení mrtvého a kvůli uvádění nevěsty. Říkali o rabim Jehudovi bar Ilaj, že přerušoval studium Tóry kvůli vynášení mrtvého a kvůli uvádění nevěsty. O čem to platí? Když tam není [přítomno] vše, co je třeba; ale je-li tam vše, co je třeba, nepřerušuje se.

A kolik je „vše, co je třeba“? Řekl Rav Šmuel bar Inja jménem Rava: Dvanáct tisíc mužů a šest tisíc šofarů. A někteří říkají: Dvanáct tisíc mužů a z nich šest tisíc šofarů. Ula řekl: Například když muži tvoří řadu od brány [města] až k Sichře.

Rav Šešet řekl: Jako její dávání, tak její odejmutí: jako její dávání [bylo] před šesti sty tisíci, tak i její odejmutí před šesti sty tisíci. To platí o tom, kdo četl [Písmo] a opakoval [Mišnu]; ale pro toho, kdo vyučoval, není žádná míra.

Učí se v baraitě: Rabi Šimon ben Jochaj říká: Pojď a viz, jak drazí jsou Izraelité před Svatým, budiž požehnán, neboť na každé místo, kam odešli do vyhnanství, šla s nimi Šechina. Odešli do vyhnanství do Egypta – Šechina s nimi, jak je řečeno: „Zjevil jsem se domu tvého otce, když byli v Egyptě“ (1S 2,27). Odešli do vyhnanství do Babylónie – Šechina s nimi, jak je řečeno: „Kvůli vám jsem poslal do Babylónu“ (Iz 43,14). A také až budou vykoupeni, Šechina bude s nimi, jak je řečeno: „A Hospodin, tvůj Bůh, se navrátí s tvými zajatci“ (Dt 30,3) – není řečeno „navrátí“ [je], nýbrž „navrátí se“; to učí, že Svatý, budiž požehnán, se s nimi navrací z vyhnanství.

Kde v Babylónii? Řekl Abaje: V synagoze v Hucalu a v synagoze „Šaf ve-Jativ“ v Nehardeji. A neříkej: zde i zde, nýbrž někdy zde a někdy zde. Řekl Abaje: Ať mi to přijde k dobru, že když jsem vzdálen [jen] parsu, vejdu a modlím se tam. Otec Šmuela [a Levi] seděli v synagoze Šaf ve-Jativ v Nehardeji. Přišla Šechina, uslyšeli zvuk hluku, [vstali a odešli.]

[Rav Šešet seděl v synagoze Šaf ve-Jativ v Nehardeji. Přišla Šechina] a on neodešel. Přišli služební andělé a děsili ho. Řekl před Ním: Pane světa, ponížený a neponížený – kdo má ustoupit před kým? Řekl jim: Nechte ho.

„A byl jsem jim malou svatyní“ (Ez 11,16) – řekl rabi Jicchak: To jsou synagogy a domy studia v Babylónii. A rabi Elazar řekl: To je dům našeho učitele v Babylónii.

Vykládal Rava: Co znamená, co je psáno: „Hospodine, tys nám byl příbytkem“ (Ž 90,1)? To jsou synagogy a domy studia. Řekl Abaje: Zpočátku jsem studoval doma a modlil se v synagoze. Když jsem uslyšel, co říká David: „Hospodine, miluji příbytek tvého domu“ (Ž 26,8), studoval jsem v synagoze.

Učí se v baraitě: Rabi Elazar ha-Kapar říká: Synagogy a domy studia v Babylónii budou v budoucnu usazeny v zemi Izraele, jak je řečeno: „Neboť jako Tabor mezi horami a jako Karmel u moře přijde“ (Jr 46,18). A není to snad úsudek a fortiori? Jestliže Tabor a Karmel, které přišly jen na chvíli, aby se [na nich] studovala Tóra, jsou usazeny v zemi Izraele, synagogy a domy studia, v nichž se čte a šíří Tóra, tím spíše!

Vykládal bar Kapara: Co znamená, co je psáno: „Proč závistivě pohlížíte, hory hrbaté?“ (Ž 68,17) Vyšel nebeský hlas a řekl jim: Proč chcete vést spor se Sinajem? Vy všichni jste ve srovnání se Sinajem stiženi vadou. Zde je psáno „hrbaté“ (gavnunim) a tam je psáno „nebo hrbatý (giben) či zakrnělý“ (Lv 21,20). Řekl Rav Aši: Z toho plyne, že kdo je domýšlivý, je stižen vadou.

A nedělá se z ní zkratka: Co je „kapandarja“? Řekl Rava: Kapandarja, jak zní její název. Co [znamená] „jak zní její název“? Jako ten, kdo říká: Než abych obcházel řady [domů], vejdu tudy.

Řekl rabi Abahu: Byla-li tam stezka od počátku, je to dovoleno.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Kdo vchází [do synagogy] ne proto, aby si zkrátil cestu, smí ji použít jako zkratku. A řekl rabi Chelbo, řekl Rav Huna: Kdo vchází do synagogy, aby se modlil, smí ji použít jako zkratku, jak je řečeno: „A když přichází lid země před Hospodina o svátcích, kdo vchází branou severní, aby se klaněl, ať vyjde branou jižní“ (Ez 46,9).

Vyrostly-li v ní byliny, ať je nevytrhává, kvůli zármutku duše: Ale vždyť se učí v baraitě: Nevytrhává [je], aby [jimi] krmil, ale smí vytrhávat a nechat [je ležet]! – I my jsme se [v] mišně učili: Nevytrhává, aby krmil.

Učili naši mistři: Na hřbitovech se nechová lehkovážně: nepase se na nich dobytek, nevede se jimi vodní kanál a nesbírají se na nich byliny; a nasbíral-li, spálí je na místě, kvůli úctě k mrtvým.

K čemu [se to vztahuje]? Řekneš-li, k závěru – když je spálí na místě, jaká úcta k mrtvým tu je? Nýbrž k začátku.

MIŠNA: Připadne-li novoluní adaru na Šabat, čte se oddíl Šekalim. Připadne-li do týdne, předbíhá se k [Šabatu] předchozímu a přerušuje se [o] dalším Šabatu.

O druhém [Šabatu se čte] „Pamatuj“, o třetím „Červená jalovice“, o čtvrtém „Tento měsíc vám bude“, o pátém se vrací k pořadí.

U všech se přerušuje [pořadí]: na novoluní, o Chanuce a o Purimu, v postní dny, při maamadot a v Den smíření.

GEMARA: Učili jsme se tam: Prvního adaru se vyhlašuje [výzva] ohledně šekelů