Megila 2a מגילה

MIŠNA: Svitek [Ester] se čte jedenáctého, dvanáctého, třináctého, čtrnáctého [nebo] patnáctého [adaru], ne dříve a ne později. Velká města obehnaná hradbou od dob Jozua, syna Nunova, čtou patnáctého; vesnice a velká otevřená města čtou čtrnáctého, jenže vesnice si [čtení] předsouvají na den shromáždění.

Jak to? Připadne-li čtrnáctý na pondělí, vesnice a velká města čtou téhož dne a [města] obehnaná hradbou nazítří. Připadne-li na úterý nebo na středu, vesnice si předsouvají na den shromáždění, velká města čtou téhož dne a [města] obehnaná hradbou nazítří.

Připadne-li na čtvrtek, vesnice a velká města čtou téhož dne a [města] obehnaná hradbou nazítří. Připadne-li na předvečer Šabatu, vesnice si předsouvají na den shromáždění a velká města i [města] obehnaná hradbou čtou téhož dne.

Připadne-li na Šabat, vesnice i velká města si předsouvají a čtou v den shromáždění a [města] obehnaná hradbou nazítří. Připadne-li na den po Šabatu, vesnice si předsouvají na den shromáždění, velká města čtou téhož dne a [města] obehnaná hradbou nazítří.

GEMARA: „Svitek se čte jedenáctého.“ Odkud to víme? – Jak to „odkud to víme“? Jak se chystáme říci níže: Mudrci ulehčili vesnicím, aby si [čtení] předsouvaly na den shromáždění, aby mohly zajistit vodu a potravu svým bratřím ve velkých městech.

Takto se ptáme: Vždyť to všechno ustanovili muži Velkého shromáždění. Kdyby tě napadlo, že muži Velkého shromáždění ustanovili [jen] čtrnáctý a patnáctý, jak by mohli přijít [pozdější] rabíni a zrušit nařízení, které ustanovili muži Velkého shromáždění? Vždyť jsme se učili [v Mišně]: Soud nemůže zrušit slova jiného soudu, leda by jej převyšoval moudrostí i počtem.

Je tedy jasné, že všechno ustanovili muži Velkého shromáždění. Kde je to naznačeno [v Písmu]?

Rav Šemen bar Aba řekl, že rabi Jochanan řekl: Písmo praví: „aby dodržovali tyto dny Purim v jejich časech“ (Est 9,31) – ustanovili jim mnoho časů.

Ten [verš] je však potřeba pro jeho vlastní smysl! – Kdyby tomu tak bylo, mohlo Písmo říci „čas“; proč „jejich časech“? [To znamená] mnoho časů.

Ještě je přece potřeba [k naučení], že čas jednoho není jako čas druhého! – Kdyby tomu tak bylo, mohlo Písmo říci „jejich čas“; proč „jejich časech“? Vyplývá z toho všechno.

Řekni [však]: mnoho časů, [ale] „jejich časech“ je podobné „jejich čas“: jako „jejich čas“ jsou dva, tak i „jejich časech“ jsou dva [další dny].

Proč neříci dvanáctý a třináctý? – Jak řekl Rav Šmuel bar Jicchak: Třináctý je časem shromáždění pro všechny, a není třeba ho zvlášť zahrnovat. I zde: třináctý je časem shromáždění pro všechny, a není třeba ho zahrnovat.

Proč neříci šestnáctý a sedmnáctý? – Je psáno: „a nepomine“ (Est 9,27).

A rabi Šmuel bar Nachmani řekl: Písmo praví: „jako dny, kdy si Židé odpočinuli“ (Est 9,22) – „dny“, „jako dny“, aby se zahrnul jedenáctý a dvanáctý.

Proč neříci dvanáctý a třináctý? Rabi Šmuel bar Jicchak řekl: Třináctý je časem shromáždění pro všechny a není třeba ho zahrnovat. Proč neříci šestnáctý a sedmnáctý? Je psáno: „a nepomine“.

Proč rabi Šmuel bar Nachmani nevyvozuje z „v jejich časech“? – Rozdíl mezi „čas“, „jejich čas“ a „jejich časech“ pro něj nemá význam.

A proč Rav Šemen bar Aba nevyvozuje z „jako dny“? – Řekne ti: To je psáno pro [budoucí] pokolení.

Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Toto jsou slova rabiho Akivy, [podle něhož je] anonymní [Mišna], který vykládá „čas“, „jejich čas“, „jejich časech“. Mudrci však říkají: Čte se jen v jeho čase.

Namítli: Rabi Jehuda řekl: Kdy [to platí]? V době, kdy jsou roky v pořádku a Izrael přebývá na své zemi. V dnešní době však, protože se k němu [lidé] upírají, se čte jen v jeho čase.

Podle koho mluví rabi Jehuda? Řekneš-li, že podle rabiho Akivy – [pak] i v dnešní době toto nařízení platí.

Nýbrž zřejmě podle mudrců, a [přesto] v době, kdy jsou roky v pořádku a Izrael přebývá na své zemi, se [předem] čte. To je námitka proti rabimu Jochananovi! – Je to námitka.

Někteří říkají: Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Toto jsou slova rabiho Akivy, [podle něhož je] anonymní [Mišna]. Mudrci však řekli: V dnešní době, protože se k němu [lidé] upírají, se čte jen v jeho čase.

Tak se také učí v baraitě: Rabi Jehuda řekl: Kdy [to platí]? V době, kdy jsou roky v pořádku a Izrael přebývá na své zemi. V dnešní době však, protože se k němu [lidé] upírají, se čte jen v jeho čase.

Rav Aši pociťoval rozpor mezi [výrokem] rabiho Jehudy a [jiným výrokem] rabiho Jehudy,