A je to logický závěr: Jestliže u piggulu, který [vyžaduje] jedno vědomí, jehož oběť je pevná a který nebyl z obecného pravidla dovolen, jsou povinni jen za věc, jež má [věci], které ji dovolují,
ודין הוא ומה פיגול שהוא בידיעה אחת וקרבנו קבוע ולא הותר מכללו אין חייבין אלא על דבר שיש לו מתירין
pak u nečistoty, která [vyžaduje] dvě vědomí, jejíž oběť je „stoupající a klesající“ a která byla z obecného pravidla dovolena, není logické, že je povinen jen za věc, jež má [věci], které ji dovolují?
טומאה שהיא בשתי ידיעות וקרבנו עולה ויורד והותרה מכללה אינו דין שלא יהא חייב אלא על דבר שיש לו מתירין
Proto verš praví: „Řekni jim: Pro vaše pokolení: Každý muž ze všeho vašeho potomstva, který se přiblíží“ atd. (Lv 22,3). Písmo mluví o všech svatých věcech. Mohl bych [si myslet], že jsou za ně povinni ihned? Proto verš praví: „který se přiblíží“.
תלמוד לומר (ויקרא כב, ג) אמור אליהם לדורותיכם כל איש אשר יקרב מכל זרעכם וגו' בכל הקדשים הכתוב מדבר יכול יהו חייבין עליהן מיד תלמוד לומר אשר יקרב
Rabi Elazar řekl: Což je ten, kdo se dotkne, povinen? Jak tedy [to vyložit]? Každá věc, která má [věci], jež ji dovolují, za ni není povinen, dokud nebudou obětovány [věci], které ji dovolují; a každá věc, která nemá [věci], jež ji dovolují, za ni není povinen, dokud nebude posvěcena v nádobě.
אמר רבי אלעזר וכי יש נוגע שהוא חייב הא כיצד כל דבר שיש לו מתירין אינו חייב עד שיקרבו מתירין וכל דבר שאין לו מתירין אינו חייב עד שיקדש בכלי
A [oběť za hřích,] jejíž rok uplynul, nebo která se ztratila a byla nalezena s vadou – jestliže [byla nalezena] poté, co majitel dosáhl smíření, ať zemře; nečiní náhradu, nemá se z ní mít užitek a nepodléhá meile.
ושעיברה שנתה ושאבדה ונמצאת בעלת מום אם משכיפרו הבעלים תמות ואינה עושה תמורה ולא נהנין ולא מועלין
Originál: Meilah 10b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.