Menachot 100b מנחות

když nastane noc předvečera Šabatu, ať se posvětí a stane se neplatným! Rava řekl: Jde o případ, kdy jej předem [před nocí] odstranil.

Mar Zutra, a někteří říkají Rav Aši, řekl: Můžeš říci i v případě, kdy jej předem neodstranil: protože jej rozložil ne podle přikázání, je to, jako by jej rozložila opice.

MIŠNA: Dva chleby se jedí ne dříve než druhý [den] a ne později než třetí. Jak? Jsou upečeny v předvečer svátku a jedí se o svátku – druhý [den]. Připadl-li svátek na den po Šabatu, jedí se třetí [den].

Předkládaný chléb se jí ne dříve než devátý [den] a ne později než jedenáctý. Jak? Je upečen v předvečer Šabatu a jí se o Šabatu – devátý [den]. Připadl-li svátek na předvečer Šabatu, jí se desátý [den].

Při dvou svátečních dnech Roš hašana se jí jedenáctý [den]. A [pečení] nepřebíjí ani Šabat, ani svátek. Raban Šimon ben Gamliel říká jménem rabiho Šimona ben hasegana: Přebíjí svátek, ale nepřebíjí postní den.

GEMARA: Ravina řekl: Podle toho, kdo říká, že slibné a dobrovolné oběti se nepřinášejí o svátku, neříkej, že podle Tóry jsou vhodné a rabíni to zakázali, aby [obětování] neodkládal; nýbrž ani podle Tóry nejsou vhodné.

Neboť dva chleby jsou povinností dne a nelze říci „aby neodkládal“, a přesto se učí: nepřebíjí ani Šabat, ani svátek.

Vrátíme se k tobě, kapitolo „Dva chleby“.

MIŠNA: Moučné oběti a úlitby, které se staly nečistými dříve, než byly posvěceny v nádobě, mají vykoupení; jakmile byly posvěceny v nádobě, nemají vykoupení.

Ptáci, dříví, kadidlo a služební nádoby, jakmile se staly nečistými, nemají vykoupení, neboť vykoupení je řečeno jen u dobytka.

GEMARA: Šmuel řekl: I když jsou čisté, mohou být vykoupeny. Jaký je důvod? Dokud nebyly posvěceny v nádobě, mají [jen] svatost hodnoty, a co má svatost hodnoty, lze vykoupit.

Ale vždyť jsme se učili „staly se nečistými“! Totéž platí, i když se nestaly nečistými. A protože chtěl učit v závěru: „jakmile byly posvěceny v nádobě, nemají vykoupení“, a to ani když se staly nečistými, učil i v začátku: „staly se nečistými dříve, než byly posvěceny v nádobě“.

[Ptáci a ostatní:] To je přece samozřejmé, mají svatost těla!

Bylo to zapotřebí: Napadlo by tě říci, že protože zvíře s vadou se nazývá nečistým, je i nečisté [zvíře] jako zvíře s vadou; a i když je posvěceno svatostí těla, když na něj padne vada, je vykoupeno – i tyto ať jsou vykoupeny. Učí nás, že Milosrdný nenazývá zvíře s vadou nečistým v tomto smyslu,