Menachot 34a מנחות

je udělán pro potřebu zahrady.

Abaje a Rava jednali podle Raby a Rava Josefa, a Rav Aši jednal podle Rava a Šmuela k přísnosti. A halacha je podle Rava a Šmuela k přísnosti.

Bylo řečeno: Otvor [v podlaze] vedoucí z domu do podkroví – řekl Rav Huna: Má-li jeden vchod, je povinen jednou mezuzou; má-li dva vchody, je povinen dvěma mezuzami. Řekl Rav Papa: Plyne z toho podle Rava Huny, že místnost, která má čtyři dveře, je povinna čtyřmi mezuzami. – To je přece zřejmé! – Bylo to potřeba, i když se obvykle používá jen jedny.

Řekl Amemar: Vchod v rohu je povinen mezuzou. Řekl Rav Aši Amemarovi: Ale vždyť nemá veřeje! Řekl mu: Má veřeje [jsou to samotné stěny].

Rav Papa zavítal do domu Mar Šmuela. Viděl tam vchod, který měl jen jednu veřej vlevo, a byla na ní mezuza. Řekl mu: Podle koho [jednáš]? Podle rabiho Meira? Řekněme, že rabi Meir řekl [jedna veřej] vpravo; řekl snad vlevo?

Co to je? Neboť učí baraita: „Tvého domu“ (bejtecha) – tvůj vstup (bi'atcha) je zprava. Ty říkáš zprava; či snad jen zleva? Proto Písmo říká „tvého domu“. Jaké je to poučení? Řekl Raba: Cestou tvého vstupu – zprava, neboť když člověk vykračuje, vykračuje pravou nohou.

Rav Šmuel bar Acha řekl před Rav Papou jménem Ravy bar Uly: Odtud: „Kohen Jehojada vzal jednu truhlu, vyvrtal díru do jejího víka a postavil ji vedle oltáře napravo, kudy se vchází do Hospodinova domu; a kohanim, strážci prahu, do ní dávali všechny peníze přinášené do Hospodinova domu“ (2Kr 12,10).

Co je [ono stanovisko] rabiho Meira? Neboť učí baraita: Dům, který má jen jednu veřej – rabi Meir jej zavazuje mezuzou, a mudrci jej osvobozují. Jaký je důvod mudrců? Je psáno „veřeje“ [v množném čísle] (Dt 6,9).

Jaký je důvod rabiho Meira? Neboť učí baraita: „Veřeje“ – slyším [v tom] nejmenší [množné číslo] veřejí, dvě. Když se říká „veřeje“ ve druhém oddílu (Dt 11,20), což nebylo třeba říkat, je to rozšíření po rozšíření, a rozšíření po rozšíření slouží jen k omezení: Písmo to omezilo na jednu veřej – to jsou slova rabiho Jišmaela.

Rabi Akiva říká: To není třeba. Když se říká: „Na nadpraží a na obě veřeje“ (Ex 12,23), což nebylo třeba říkat „obě“ – proč se říká „obě“? To je obecné pravidlo: všude, kde se říká „veřeje“, znamená to jen jednu, dokud ti Písmo neupřesní „dvě“.

Učili rabíni: „A napíšeš“ – mohl bych myslet, že ji napíše na kameny? Je zde řečeno „psaní“ a jinde je řečeno „psaní“: jako jinde do knihy, tak i zde do knihy.

Nebo se obrať touto cestou: je zde řečeno „psaní“ a jinde je řečeno „psaní“ – jako jinde na kameny, tak i zde na kameny?

Uvidíme, čemu se to podobá: odvozujeme psaní platné pro všechna pokolení od psaní platného pro všechna pokolení, a neodvozujeme psaní platné pro všechna pokolení od psaní, které pro všechna pokolení neplatí. A jak je řečeno jinde: „Baruch jim řekl: Svými ústy mi předříkával tato slova a já jsem je psal inkoustem do knihy“ (Jr 36,18).

Řekl Rav Acha, syn Ravy, Rav Ašimu: Milosrdný řekl „na veřeje“, a ty říkáš: odvoďme „psaní“ od „psaní“? – Verš říká: „A napíšeš“ (Dt 6,9) – úplné psaní [na svitek], a teprve potom „na veřeje“.

A když je psáno [„a napíšeš“], k čemu potřebuji tuto analogii (gzera šava)? Kdyby nebylo analogie, řekl bych: ať ji napíše na kámen a připevní na veřej. Proto nás to učí.

[V Mišně stojí:] Čtyři oddíly v tefilin se navzájem podmiňují, a dokonce jediné písmeno je podmiňuje. – To je přece zřejmé!

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Bylo to potřeba jen kvůli hrotu jodu. – I to je přece zřejmé! – Bylo to potřeba jen kvůli onomu dalšímu [výroku] rava Jehudy. Neboť řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Každé písmeno, které není ze všech čtyř stran obklopeno [čistým] pergamenem, je neplatné.