Menachot 61a מנחות

Zahrnuji ostatní moučné oběti, které přicházejí kvůli sobě samým, a vylučuji moučnou oběť úliteb, která nepřichází kvůli sobě samé. Ale vždyť moučná oběť kohanů a moučná oběť pomazaného kohena přicházejí kvůli sobě samým – mohl bych [se domnívat], že vyžadují přisunutí?

Písmo říká „a přisune ji“. Ten [verš] přece potřebuje pro sebe samý, [totiž] že [moučná oběť] vyžaduje přisunutí! [Plyne to] z „přisune“ a „přisune ji“.

A co tě vedlo zahrnout ostatní moučné oběti a vyloučit moučnou oběť kohanů a moučnou oběť pomazaného kohena? Zahrnuji ostatní moučné oběti, z nichž [část jde] do ohňových obětí, které přicházejí kvůli sobě samým a z nichž [část připadá] kohanům; a vylučuji dva chleby a předkladné chleby, z nichž nic nejde do ohňových obětí, moučnou oběť úliteb, která nepřichází kvůli sobě samé, a moučnou oběť kohanů a moučnou oběť pomazaného kohena, z nichž nic nepřipadá kohanům.

„A vyzdvihne“ – mohl bych [se domnívat, že] nádobou? Písmo říká: „A vyzdvihne z ní svou hrstí“ (Lv 6,8). Jako vyzdvižení, o němž se mluví tam, [se děje] jeho hrstí, tak i vyzdvižení, o němž se mluví zde, [se děje] jeho hrstí.

MIŠNA: Tyto vyžadují mávání, ale nevyžadují přisunutí: log oleje malomocného a jeho oběť za vinu, prvotiny podle slov rabi Eliezera ben Jaakova, obětní části pokojných obětí jednotlivce a jejich hruď a kýta,

ať jde o muže, nebo o ženy – u Izraelitů, ale ne u jiných; dva chleby a dva beránci Šavuot.

Jak to dělá? Položí dva chleby na dva beránky, vloží pod ně obě ruce, pohybuje [jimi] tam a zpět, nahoru a dolů, jak je řečeno: „která byla zamávána a která byla vyzdvižena“ (Ex 29,27). Mávání se konalo na východě a přisunutí na západě; mávání předchází přisunutí.

Moučná oběť omeru a moučná oběť žárlivosti vyžadují přisunutí i mávání. Předkladné chleby a moučná oběť úliteb nevyžadují ani přisunutí, ani mávání.

Rabi Šimon říká: Tři druhy [obětí] vyžadují tři přikázání – dvě u každého z nich, a třetí u nich není. A tyto to jsou: pokojné oběti jednotlivce, pokojné oběti obce a oběť za vinu malomocného.

Pokojné oběti jednotlivce vyžadují vložení rukou za živa a mávání po zabití, ale nemají mávání za živa. Pokojné oběti obce vyžadují mávání za živa i po zabití, ale nemají vložení rukou. Oběť za vinu malomocného vyžaduje vložení rukou a mávání za živa, ale nemá mávání po zabití.

GEMARA: Rabíni učili: „A přinese ho jako oběť za vinu i log oleje a zamává jimi jako obětí mávání“ (Lv 14,12) – učí, že vyžadují mávání společně.

A odkud [víme], že jestliže zamával tímto zvlášť a tamtím zvlášť, učinil zadost? Písmo říká: „A přinese ho jako oběť za vinu… a zamává“. Mohl bych [se domnívat], že zamává, vrátí [to] a znovu zamává? Písmo říká „obětí mávání“, a ne „oběťmi mávání“.

„Před Hospodinem“ (Lv 14,12) – na východě. Ale vždyť [i jinde] říká „před Hospodinem“, a [přisunutí se koná] na západě?

Říkají: To platí o moučné oběti, která se nazývá „obětí za hřích“, a oběť za hřích vyžaduje základ [oltáře], a jihovýchodní roh neměl základ. Ale zde „před Hospodinem“ na ni plně vztahujeme.

„A prvotiny podle slov rabi Eliezera ben Jaakova.“ Co [je to] „rabi Eliezer ben Jaakov“? Neboť se učí: „A kněz vezme“ (Dt 26,4) – učí o prvotinách, že vyžadují mávání; [to jsou] slova rabi Eliezera ben Jaakova.

Jaký je důvod rabi Eliezera ben Jaakova? Odvozuje „ruka“, „ruka“ od pokojných obětí. Je psáno zde: „A kněz vezme koš z tvé ruky“ (Dt 26,4), a je psáno tam: „jeho ruce ji přinesou“ (Lv 7,30).