Menachot 60b מנחות

[o] povinné moučné oběti a je zde řečeno [o] dobrovolné moučné oběti: jako dobrovolná moučná oběť vyžaduje přisunutí, tak i povinná moučná oběť vyžaduje přisunutí.

[Lze namítnout:] Co [platí] o dobrovolné moučné oběti, [neplatí jinde,] neboť vyžaduje olej a kadidlo. Moučná oběť sota to dokáže [– olej a kadidlo nemá, a přesto vyžaduje přisunutí].

Co o moučné oběti sota? Ta vyžaduje mávání. Dobrovolná moučná oběť to dokáže.

A úsudek se vrátil [na začátek]: vlastnost jedné není jako vlastnost druhé a vlastnost druhé není jako vlastnost první. Společný rys obou je, že jsou stejné v braní hrsti a stejné v přisunutí; i já přinesu moučnou oběť hříšníka, která je s nimi stejná v braní hrsti – ať je s nimi stejná i v přisunutí.

Co o společném rysu obou? Ty jsou způsobilé přicházet od bohatého stejně jako od chudého. Řekneš [to] o moučné oběti hříšníka, která není způsobilá přicházet od bohatého stejně jako od chudého? Písmo říká „tu moučnou oběť“.

Rabi Šimon říká: „Přineseš“ – k zahrnutí moučné oběti omeru do přisunutí, a tak se [o ní] říká: „přinesete omer, prvotinu své žně, ke knězi“ (Lv 23,10). „A přiblížíš ji“ – k zahrnutí moučné oběti sota do přisunutí, a tak se říká: „a přiblíží ji k oltáři“ (Nu 5,25).

Neplyne to snad z úsudku? Jestliže moučná oběť hříšníka, která nevyžaduje mávání, vyžaduje přisunutí, moučná oběť sota, která vyžaduje mávání, nemá tím spíše vyžadovat přisunutí? [Lze namítnout:] Co o moučné oběti hříšníka? Ta přichází z pšenice.

Moučná oběť omeru to dokáže. Co o moučné oběti omeru? Ta vyžaduje olej a kadidlo. Moučná oběť hříšníka to dokáže.

A úsudek se vrátil: vlastnost jedné není jako vlastnost druhé a vlastnost druhé není jako vlastnost první. Společný rys obou je, že jsou stejné v braní hrsti a stejné v přisunutí; i já přinesu moučnou oběť sota, která je s nimi stejná v braní hrsti – ať je s nimi stejná i v přisunutí.

Co o společném rysu obou? Ty nejsou způsobilé přicházet jako [neprosetá] mouka. Řekneš [to] o moučné oběti sota, která je způsobilá přicházet jako [neprosetá] mouka? Písmo říká „a přiblížíš ji“.

Rabi Jehuda říká: „Přineseš“ – k zahrnutí moučné oběti sota do přisunutí, a tak se říká: „a přinese obětní dar za ni“ (Nu 5,15).

Ale moučná oběť omeru verš nepotřebuje. Proč? Plyne z úsudku: Jestliže moučná oběť hříšníka, která nevyžaduje mávání, vyžaduje přisunutí, moučná oběť omeru, která vyžaduje mávání, nemá tím spíše vyžadovat přisunutí?

Co o moučné oběti hříšníka? Ta přichází z pšenice. Moučná oběť sota to dokáže. Co o moučné oběti sota? Ta přichází, aby vyjasnila vinu, neboť je „připomínající vinu“ (Nu 5,15). Moučná oběť hříšníka to dokáže.

A úsudek se vrátil: vlastnost jedné není jako vlastnost druhé a vlastnost druhé není jako vlastnost první. Společný rys obou je, že jsou stejné v braní hrsti a stejné v přisunutí; i já přinesu moučnou oběť omeru, která je s nimi stejná v braní hrsti – ať je s nimi stejná i v přisunutí.

A co [proti tomu] namítneš? Rabi Šimon namítá takto: Co o společném rysu obou? Ty jsou běžné [, kdežto omer přichází jen jednou do roka].

A rabi Jehuda? Naopak, tato [oběť omeru] je běžnější – ty [ostatní] se někdy vůbec nenajdou.

Nebo snad „přineseš“ neříká nic jiného, než že jednotlivec smí dobrovolně přinést i jinou moučnou oběť kromě těch [uvedených] v oddílu?

A plynulo by to z úsudku: Obec přináší moučnou oběť z pšenice jako povinnou a přináší moučnou oběť z ječmene jako povinnou; i jednotlivec, který přináší moučnou oběť z pšenice dobrovolně, ať přinese [i] moučnou oběť z ječmene dobrovolně. Písmo říká „těchto“ – mám jen tyto.

Nebo snad „těchto“ neříká nic jiného, než že kdo řekne: „Beru na sebe moučnou oběť“, přinese všech pět? Písmo říká „z těchto“ – chce-li, přinese jednu; chce-li, přinese všech pět.

Rabi Šimon říká: „Tu moučnou oběť“ – k zahrnutí ostatních moučných obětí do přisunutí, jako je moučná oběť pohanů a moučná oběť žen. Mohl bych [se domnívat], že zahrnuji i dva chleby a předkladné chleby? Písmo říká „z těchto“.

A co tě vedlo zahrnout ostatní moučné oběti a vyloučit dva chleby a předkladné chleby? Zahrnuji ostatní moučné oběti, z nichž [část jde] do ohňových obětí, a vylučuji dva chleby a předkladné chleby, z nichž nic nejde do ohňových obětí.

Ale vždyť moučná oběť úliteb jde celá do ohňových obětí – mohl bych [se domnívat], že vyžaduje přisunutí? Písmo říká „a přiblížíš ji“.

Vždyť ten [verš] jsi [už] vyložil [pro moučnou oběť sota]! [Je psáno] „a přiblížíš“ a „a přiblížíš ji“. A co tě vedlo zahrnout ostatní moučné oběti a vyloučit moučnou oběť úliteb?